Písmák Po kamenech
Rána, cochutnajívápnem a po kamenech
a lepkavost předjaří na polích.
Znovu se ztrácet ve všech nepodstatných jménech,
nepoznávat se po hlase
Momentka
V té vzpomínce je všechno jednoduché
a dá se vní odpočinout
Je to pokoj slampičkou
a psacím stolem
O únavě
Je to příběh o rostlinách vkvětináči
a o sušeném ovoci.
Vtom příběhu je všechno rychlé
a pomalé zároveň
Planá
Dny teď připomínají tělocvičny
se svými propocenými stěnami
sesvými nesmysly
Vnoci mi bylo zle
opotřebovaná
všechno u tebe vypadá tak měkce
až zapomínám
na tvoje dlaně opotřebované
cestami po cizích úbočích
Mimochodem
Ty vněmž se roční období rodí
tak že to bolí
ty hlouběji vidíš a hlouběji padáš
Já nedohlédnu
Zprohýbaná
Černí ptáci ve mně
jsou kormoráni Jsou tvoji
Vezmi si je
To město, vkterém jsem řekla
O zvucích
O zvucích
Písečnou tíhou mých nehybností
ve směru kprolínání,
při němž se tolik zrychleně dýchá,
Krajinomalba
Tvýma rukama připravuji město
o jeho ozvučná dřívka
Tichem které zbyde
vyraší rostliny se šlahouny
Mořská
Provazem chaluh nikdy nesepneme
dech našich obřadů jež odedávna němé
jak tření ryb a tření ošklivosti těl
vytvořily šíp který proletěl
zimní slavnost
mou zimní slavností
za neprostupnou stěnou
jsme se procházeli
s rozžehnutými lampiony
14. března, (bílo)
Básnička sdatem po dlouhý době
pro rytmus tramvají ráno
& návratů domů
svečerem,
Povídání
Povídání
Ještě se dá prstama zvonit
o skleněný okraje dní
než prohnou se a stočí
Kousání do rtů
Noční rozhlasová vysílání
z vedlejších pokojů
jsou
únava zítra
Závorková
Oddechování člení tmu na odstavce
tiše se měnící včerné plátky
vzpomínek na zimní čekání na zastávce
(na to, co mi už dávno není líto)
Zaříkávadlo
Zaříkávadlo
Přes tichou modlitbu továrních komínů
bez tebe je tu zima
a skaždým stenem, kdy lžeme si do klínů,
Noc na 35. způsob
Noc, černá lahvička narkotik, s obroušenými hranamikrás oválná měkká náhodným otřením boků o boky v průmětu zmatenýchtras od tebe někam Hluboký průřez městem ukáže úžlabiny s vylhanou polovinou věcí Na druhém konci tmy ještě oddechující zbytky zimy Nechci
12. dubna
12. dubna
Nový den se zrodil
vpodpaží ženy věšící
prádlo. Vstala brzy ráno
8. dubna
8. dubna
Je čas napsat
deníkovou báseň. (Vím to jistě,
protože dnes pršelo a řeka byla
- - -
Ve zraňujícím intervalu
zapomenutého rozpětí křídel šeptáš
do útrob cizí měkkosti
slova která bych neslyšela
Noční
Noční
Jsou pořád stejné noční siluety měst,
cesty jak vlasy tmy se vlní po pevnině
a, jako všechno, samy do sebe se začínají plést
Šedozelená
Šedozelená
Zima nezryje ostřím konců vlastní záda
a oddenky jara nevyklíčí znich,
když pořád nevím, jak poznat, že padá
Skládanková
Skládanková
Nedohlédnu na konec
černýho spáleniště, který
tu zbylo
Kávová
Kávová
Jedna noc vdruhou se tiše vplétá
do šedých chomáčků toho, co nezbývá
Všechno, co bylo – pár slov a věta
Skoro zapomenutá
Skoro zapomenutá
Nevím na co všechno se dá zapomenout
vtomhle městě
samou bolestí roztříštěném na tisíc
14.11. 2004
14. 11. 2004
Ze všeho nejvíc mě
ničí slova protože je tak
snadný jim uvěřit a
Zamotaná
Zamotaná
Cestičky vmojí hlavě se
beznadějně zamotaly samy
do sebe a
Další unavená báseň
Noc je tanečnice poškrábaná
předzvěstí smutků zítřejšího rána
a hvězdy jako krev na jejím těle
ach kanou ven, tak neuměle
rituální
Obloha je zamřížovaná
pavučinou trolejí aby
se jí nemohla dotknou černá žena
která zaposkládanejma
Srpnová
Srpnová
A tiše volá samota uschlého léta,
kdy pole jsou sklizena a ještě neoseta
a uprostřed nich dva prázdné šálky
Jednou se nechám zamknout v galerii
Jednou se nechám
zamknout vgalerii Až paní co
odtrhává lístky bude procházet sál schovám se vkoutě a
zůstanu celou noc
Letní
Letní
Nebe je parník a oharek cigarety
a pohledod mořevložený do notýsku.
Možná že na kraji města se smějí děti
zatoulaná básnička
zatoulaná básnička
Kvůli zoufalému nedostatku
lásky na vánočním trhu
a otisků dlaní na zadýchaných sklech
Nad ránem
Nad ránem
Když do zkaženého města mého srdce
vešel stín muže, co schován do kapuce
naslouchal nářku dětí krvavého hříchu
Potajmu
Potajmu
Zase mě chytl za ramena
smutek ztoho, že nejsi tady.
A teď, tak trochu unavená,
Malé šedivé blues o městských večerech
Malé šedivé blues o městských večerech
Obláčky šedi ve vlasech a mezi nima
a odlidštěný dotyky.
". mám Tě rád. "
Něžná beznaděj
Něžná beznaděj
Prosincová noctiše pěje
svůj sonet něžné beznaděje
a touhaněmě vyvěrá
Náladová
Náladová
V očích kouř z cizí cigarety
a v ústech chuť vystydlé kávy.
S ušmudlanými zbytky zašlé slávy