Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se14.11. 2004
Autor
wooxy
víme
14.11. 2004
Ze všeho nejvíc mě
ničí slova protože je tak
snadný jim uvěřit a
zamilovat se do nich
na podzim
ve tmě
Písečné mlčení všem lidem blouznícího
světa
jako dárek místo dotyků a slz aby
už nebyli sami (jako )
A dny jsou teď krátký akorát
na jeden úsměv jedno pohlazení
(na tolik touhy)
Nechte mě alespoň jednou za večer
být zlá
(jednou budou moje smutky
prostě moc veliký na to
aby šly jen tak spolknout jednou
se jimi udusím
Zatím to ještě jde)
Člověk nikdy nebude svobodný jestliže
k tomu co chce potřebuje
ještě někoho
druhýho /tebe/
Dneska jsem měla takový
s t r a ch protože
strašlivá zima mi štípala
do stehen vzpomínky na
loňskej prosinec
(a listopad a leden
na únor už jen trošku)
a vzkaz že žiju. Už
teď.