Páteční večery
Stála jsem na prázdném autobusovém nádraží
a čekala jsem na poslední autobus domů.
Když je mi chladno, zdá se mi, že čím dál stojím od lampy,
čím víc jsem ve stínu, tím větší zima mi bude.
Začít znova?
Šla jsem parkem
a uviděla jsem panenku.
Ležící na zemi.
V blátě.
Tajemství mrtvých motýlů
Leželi na zemi- dva mrtví motýli
A já tam byla a plakala jsem
Zmrzlá a studená
Leželi na zemi- dva mrtví motýli
A jak se máte vy?=)
Šeď všedních dnů, do které se občas vloudí paprsek osvěžujícího světla- nějaká dobrá zpráva nebo podařený večírek, splývá do jediné nekonečně dlouhé, šedivé šmouhy. Když se vás někdo zeptá, jak se máte, odpovíte automaticky: "Dobře, děkuji za optání. "- aniž byste přemýšleli nad tím, jak se vlastně doopravdy máte.
Jenomže na druhou stranu- zajímá toho, kdo se ptá, jak se máte.
Láska a bolest
Vítala jsem svítání na křídlech lásky.
Vítala jsem svítání a střípky štěstí.
Opojená extází na křídlech lásky.
Opojená extází a krásnou slastí.
Monolog o vzpomínkách
Zapomenout. Tss, taková absurdnost. Jim se to lehce říká- ZAPOMEŇ NA TO. Jasně, odpovím vždycky nevýrazně a nuceně se usměju, přestože mi do smíchu vůbec není.
Láska
Co je to láska.
Je to strach z bolesti.
Touha po nepoznaném,
touha po štěstí.
Dítě ulice
"Co tu chceš. "
"Jen trochu jídla, nebo peníze, prosím. "
"Žebráky nemám rád, jak se jmenuješ. "
"Nevím, snad Viktor.