Malba
Do tvého dechu štětec namáčím
a jemně črtám stíny večera.
A tam kde ruka nesmělá
chlubila se nebem,
Iluze
Svět se zhroutil vlastní vahou
do černočerné nicoty.
Žijeme po krk v našich iluzích,
oblečeni ve vybledlých barvách
Lži
Časkrvácí
ze všech věcí, které jsi miloval.
A já tu stojímpřed tebou
na kostech života,
Recept na vztek
Slzy a smutek
zamíchat
a po zhoustnutí
můžeme lít na plech.
Konec dětství
Každý den,
každou noc
nutíš mě se opět nadechnout
dát do toho zbytek sil,
Loutkohra
Skrz skleněné prázdno
jemně pokřivené slzami
sleduji
tu zvláštní loutkohru světa.
Kamenné srdce
Někdy bych se chtěla schovat pod tvá křídla
zachumlat se do něhy tvého peří
ale pokaždé narazím na tvrdý kámen
ze kterého jsi stvořený
After You
Mám pocit, jako bych padal,
jako by se minulost stávala budoucností
ale je to jen strach z toho,
žese chci vzdát
Hledá se čtenář
Napsal jsem knihu
. Braillovým písmem.
mezi řádky svého života.
Teď jen najít čtenáře
Touha
Tma protéká mi mezi prsty,
jak dětský smích na břehu jezera.
A já natahuji ruce a dotýkám se ticha.
. nic není skutečnější, než lež ve které žijeme.
Návrat domů
Ahoj,
jak ses tu těch pár let měl.
Doufám, že jsi zatím pozaléval Hvězdy,
zatím co já se snažil (nejspíš naposledy)
Rozchod
Jsem příliš unavený tím, že jsem ještětady,
. dětské touhy stále nenaplněné.
ale když se snažím odejít,
všechny ty věci, vzpomínky na Tebe
Dětství
Chybíš mi.
tvé modré oči,
tvůj smích ve větru,
všechna ta noční dobrodružství v sousedovic jabloni.
Ztracený
Ach samoto, v tobě se zhlížím, neschopen odtrhnout svůj zrak
neschopen rozumné myšlenky.
A možná že jsem se jen ztratil ve svých představách
na rozcestí mezi světy.
U Tebe Doma
Den už se do pírek havraních zahalil,
v žilách mi stále zní hlas tvého srdce
a teď tu vedle mne tiše spíš.
Možná že ani netušíš,
Chci
A já tu zase stojím před Tebou
prázdný jak nebe, s kterým jsme si tehdy hráli
a tajně doufám, že mě naplníš
tím, co si lidéze mně otrhali.
Maska
Za tváří zjizvenou úsměvemschoval jsi vlastní slzy. tak abys o tom sám nevěděl.
Aki
Prostě tak
Teď už chápu co jsi mi chtěl tehdy říct.
Tehdy, když jsme byli ještě maléděti,
a ty jsi stvořil slunce a čekal´s, že mě to ohromí.
Ajá ti na to jenom řekl:
"Promiň" ?
Pojď, postavíme sněhuláka z horké vody.
Zalijeme kafe kostkou ledu.
A až pak ti klidně řeknu : "promiň"
za věc, kterou jsem neprovedl.
Vojáček z jantaru
Jsem téměř slepý
a v polostínu svých šedých myšlenek
snažím se doběhnout za tebou.
. bezeslov.
Dvě růže v jedné postli
Dvě růže v jedné posteli,
zdálky jeradost pohledět.
Však z blízka už lze vidět krev,
to když si ti dva zkoušeli
Po včerejšku
Dobrá, už se nezlobím
už sem si opět zvykl na tu mříž
pod kterou mě zavíráš.
A se psí věrností
V parku
Opět si za mnou přišla,rozesmátá jak první jarní den,a s důvěrou malého dítetejsi mi vyprávěla o svém snu.
o podivné modré květině.
A pak si se rozeběhlaa se smíchem si tančilapo rosou zkropené trávě. Jen tak naboso
a bez ostychu.
Bouřkobytí
Řekl jsem Ti pár věcí
a jako kdyby se setmělo.
Ne, to se jenom zamračila tvoje tvář.
a zdálky už jde slyšet hromobití
Terorista
I am here andyou are there,
moon is shining.
What are you doing in the square .
I am detonating.
Poslední listí
Vítrse opřeldo korun stromů.
. zapískal svou píseň v okapechdomů.
Promiň, alejá musím užjít.
Náhrobní kámen
Na květy dopadly kapičkyšarlatu.
Kéž bych jen došel dřív - o malou chvíli.
Možná by chudinka, v zoufalém záchvatu,
nepodřezala si žíly.
Vločka
Jsem jakmalávločkasněhu,
která když chcepoznat něhu
a dotkne se tvojí tváře.
umírá.
Vzpomínka
Počkej. prosím. chvilinku
jen ať si na tebe udělám vzpomínku.
Budu ji v srdci věčně hřát.
Je po bitvě
Je po bitvě,
a hladné krysy blahem tiše piští
a ptáci klovou do bezhlavých těl.
jen smrt se vznáší po bojišti
Vězení
Ostnatým drátem pokoj obehnaný.
a na svět koukám skrz rezavou mříž.
Copak Ty Bože neslyšíš,
co volá srdce rozervaný.
Vzpomínky na budoucnost
Nemůžeš uniknout mezi sny a skutečnost.
. vzpomínky na budoucnost,ostré jako nože,
tě doženou, ať už půjdeš kamkoli.
a celý svět se ti vysměje:
Trocha deprese
A svět,
jako by se propadl do černočerné temnoty.
Každý nádech se stal potupou.
a v každém výdechu,
Krvácím
Krvácím dovnitř,
abys o tom nevěděl,
abych neušpinil povlečení na Tvé posteli.
Své oči a ústa pevně zavíráš.
Být?
Chceš, abych zůstal. Pověz, nač.
Vždyť na duši mám jenom stín
a nad svým srdcem bolavým
se rozprostírá jenom pláč.
Bijící se
Umírám touhou spatřít tě,
a stejnou touhou už tě nikdy nevidět.
V roztříštěném srdci si škrábou oči ty dva kruté hlasy.
a mysl marně zkouší tomu rozumět.
Schoulený
Schoulený v koutku v nepropustné temnotě.
nutím se nadechnout.
a ty si v dálce škrtáš sirku.
a myslíš si, že mi pomáháš.
Drsné probuzení
Probouzím se do deprese.
A svět pláče.
A ty nejsi schopen zaplnit to prázdné místo, jenž mám vedle sebe.
Není někdo, kdo by dokázal dát mému srdci trochu něhy.
Útěk?
Utíkám před sebou. i před světem bych utéct chtěl. Nebýt viděn a nevidět. Dnes zazdil jsem okna, dveře, .
Jsem ještě vůbec dítě?
Jsem ještě vůbec malé dítě. Uvězněn v cele svého těla,na jejichž stěnách si už zkusil svoje štětce Čas. Však nevidíš, koho vevnitř donutili žít. a přes mříže zní trochu jinak dětský hlas.
Poslední noc
Všechny slzy mám už setřené.
. a večer jako vždycky půjdu spát.
Krajina
Slunce rozhodlo se schovat svou zář za obzor
a stromy roní ulepené slzy.
A zem, jež suchem trpí, pláče prach a zpívá smutný chór
snad dočká se a snad to bude brzy.
=''(
Bolest jak kámen v sobě nosím,
nezvládám tíhu svého žalu.
Tak lásko zastav. zastav už prosím,
ty mocné údery zrádného svalu.
Reakce
Z popela vždy nový život vstane,
nebo je to pouze klam.
Chtěl bych zažít nepoznané,
chtěl bych hořet milován.
Pro tebe
Jako břečťan po stromě,smutek v srdci se mi pne. LÁSKO, myslím na tebe,vzdálenost mě roztrhne. Miluji tě strašně moc,víc než všechno to co znám. Prosím, přijď mi na pomoc.