Písmák Svoji
Jen tiše spinkej, lásko, zítra s chmurným ránem
chmurný vstoupí čas.
Jen přivři víčka, lásko, už zítra se cosi
rázem zlomí v nás.
U otevřeného okna
Jsi chladnější než včera a snad jsi i víc zamyšlená.
Zkouším to rozpoznat, ale nemám sílu pro tak jemné detaily na tvé bledé tváři.
V rukou, ve kterých ještě včera byla moje ruka, držíš kus novinového papíru. Hledíš zpátky, až zcela zpátky.
Serenáda k tichému večeru 5.července 1997
Sám sním a rozmlouvám s mrtvými antickými bohy, spit vínem a křikem hvězd.
V tom prostém citu, v pohár s vínem padla zvěst,
řeklas: "Jdi mi s tou tvou romantikou k šípku. "
Tak postůj přece nech se tichem svést.
Proč já?
Poslední dobou často se mi stává,
že se mi proklatě ztěžka již vstává.
Ačkoliv nejsem nijak zvlášť stár,
rozjíždím s životem zas a zas svár.
Rozhovory proti zdi
Chces zazit zkusenost a akci,premenit mysterii v trpitici se neukojenou rozkos,zazit mescalinovy opar kocoviny. Premluv smrt at da nam jeste chvili.
. neboli,at slouzi nam nam vse nadprirozene,co vladne prirozenu.
Rozhovory proti zdi II.
-Jak slastne je utect k brehum hospodske utopie.
-. o jak,o jak. Sakra holka,at nekurvim svuj rod.