Písmák Nejezte lysohlávky!
Nejezte lysohlávky. "Hele Franto, vole, jukni támhle letí sova v sukni. " "Koukni, Kájo, na ty očka. Žádná sova.
Poslední šance
"Já poběžim napřed, mamko. "
"Dobře. Hlavně prosimtě nespadni do vody. "
Ke břehu malé řeky doběhne udýchaný chlapec s tlustým krajícem tvrdého chleba.
Pozdrav panu Baudelairovi
Pozdrav panu Baudelairovi
Šlápla noha do lejna,vzlétla žlutých much hejna. K osudu nohy lhostejnáodlétla bzučet do mlejna. Poučení z toho jsou zřejmá:mucha je mrcha prodejná.
Nashle, loučí se lejno zaschlé.
Předmluva k neexistující knize
Před dávnými, ale opravdu dávnými časy, v dobách, kdy vesmír byl ještě mladý klučina a každý, kdo v něm žil, měl spoustu volného časoprostoru pro podnikání a vůbec provozování podobných nekalých rejdů, bývaly i ty nejzapadlejší a nejnudnější galaxie plné života. V pokrokovějších, obydlenějších a kdyby se u vesmíru dal určit střed, řeklo by se centrálnějších částech kosmu pak vznikaly o překot nové a nové civilizace, vzájemně se objevovaly, obchodovaly spolu, uzavíraly mnohostranné dohody o neútočení, předháněly se v jejich porušování a celkově bylo tak nějak veseleji.
Do toho všeho přišel jednoho dne profesor Lěbyhcět Šejutmán Syt z Katedry Extrémně Teoretické Fyziky a prohlásil, že se mu podařilo rozbalit dvanáct svinutých rozměrů vesmíru a že u něj doma v kůlně je teď vesmír šestnácti rozměrný. Díky tomu, tvrdil Lěbyhcět Šejutmán Syt, není problém otevřít cestu do sousedních vesmírů s mnohem přívětivějšími fyzikálními zákony a celkově lepšími podmínkami pro život, což názorně demonstroval tím, že prostě prošel zdí mezi policí na hoblíky a svěrákem a nadobro zmizel z tohoto světa.
On
Znovu pojal do své mysli vše co stvořil a opět pocítil ono známé znepokojení a nutkání. Jako již tolikrát předtím i teď věděl, že to zase není tak, jak by mělo. Neměl tušení, proč to není správně, jak by to mělo být správně a hlavně z jakého důvodu se vůbec snaží, aby to správně bylo. Nevěděl kým je, odkud se vzal a o co se snaží.
O Zeleném baretovi
Žil byl v jednom zrekonstruovaném panelovém domě na okraji města malý chlapec. Toho chlapce nebylo možno spatřit než-li se zelenou čapkou pevně naraženou na hlavě. A protože ze všeho nejraději si hrával s ostatními hochy ze sídliště na vojáky, neřekl mu zakrátko v celém bytovém družstvo nikdo jinak, než Zelený baret.
Zelený baret bydlil jen se svojí maminkou, která si jednoho dne chlapce zavolala k sobě a pověděla mu: "Zelený barete.
U vody
U Vody Vždy když sedím u vody přemýšlím nad důvody, proč u našeho rybníka (jiných se to netýká) dějou si ty zvláštní věci, co jindy vídám po dvou deci Věc první: Kapr kouše kopr Ať mě neštve, lotr Volám naň: tak to prr Abys věděl, tenhle kopr sázel mého syna fotr On zas syčák na oplátku Křičí na mě: Hele spratku Vem si ten svůj kopr A strč si ho do pr. Věc druhá: Když jsou skvrny na slunci pozoruji na sumci jistý neklid v ploutvi Jen si zkuste plout Vy nerušeně ve vodě, když ty skvrny v pohodě mohou zakrýt celé slunce To vyděsí ba i sumce Věc třetí: Z rákosí u břehu vykukuje lín Ve vlaku ze Zábřehu padl na něj splín Tak to smutné mrně beru na svůj klín a radím mu zkušeně příště navštiv Zlín. Tolik váš alkoholik.