Osud
Osud
Jsem jen člověk vylíhnutý ze skořápky. Bledý bez chuti žít. Cloumáš mnou a čekáš, že vstanu. Že se zrodím zvlastního popela, a pak opět zaútočíš.
\kříž s trnovou korunou
PROLOG
Stála nerozhodně před křivou tabulí sčerně namalovaným názvem vesnice a strnule se dívala do dálky. Vedle ní na děravé, asfaltové silnici čekal odložený, starý, ošoupaný kufr, který snad již procestoval celý svět. Tentokrát ale necestoval příliš daleko.
Vesnička, před níž dívka postávala, byla kufru dostatečně známá.
otrok
Tmavá ulice. Noc naruší spěšné kroky. Občas něco cinkne o asfalt a vrzání bot na okamžik přehluší ticho. Poté se však boty opět rozběhnou, jakoby chtěly dohnat ztracený čas.
kostra
MOTTO:
„Pochopit ostatní je někdy jednodušší, než pochopit sám sebe. “
„Jsem jen kostra…
Maso, svaly, kůže,… vše zmizelo vnenávratnu…
Žena v červeném
Seděla v zašedlé místnosti se zrcadly a cítila se hloupě. Vyčítala si, že sem přišla, ale nemohla si pomoci. Jediná myšlenka, která ji neustále trýznila, byla, ať už to konečně skončí. skončí.
Maska bez duše
MOTTO:
„Nejsme maskou…
ale pokud si ji nasadíme, nestáváme se jí . “
„Život je jen velké divadlo. Každý člověk nosí masku se svou rolí. Kdo hraje nejlépe, tomu patří svět.
Těžký život dobrodruha
Proč já. Proč se to muselo stát právě mně. Uvažuji, zda jsem někomu něčím neublížil, ale nic mě nenapadá a ono to vypadá jako bych vminulém životě přinejmenším někoho zabil. ale začnu pěkně od začátku.