Písmák velký holky nepláčou
mám díru vduši
a všechno mi vytéká
jen touhle dírkou ven
to dobré rychleji,
prostěradlo
Sleduju hvězdy a všechno na mě padá
Ticho, zima, noční zvuky.
Samota bez lidí anebo snimi.
Prášky, na které zapomínám.
paneláková
sedím na balkóně a koukám
shora dolů
vrostoucím šeru stále víc a víc září
plamínky zobrazovek
Medvídek v kapse vece..
Haló, pane.
no tak, ppane.
papane, prosím, mohl byste.
aspoň o kousí.
Na protějším parapetu..
Na okně přes ulici je přitisknutý nosánek. Takový malý rozplácnutý nosík, kolem kterého se postupně vytváří zamlžené kolečko. Nad rozpláclými nozdrami svítí jasná očka. Očka kloučka odnaproti.
s m á l y s e
Všechno se rozpadá, všechno začíná být pod bodem mrazu. Ani jeden ze sousedů mě už týden nepozdravil a za poslední dva měsíce nevysvitlo slunce. Říkám všem, že za to přece nemůžu, ale nikdo mi nevěří. Jak bych sakra mohla ovládnout slunce.