Písmák Procházka
Bylo parné sobotní odpoledne a tak jsem si řekl, že se půjdu projít k nedaleké vodárně. Rád se procházím a tak si říkám, že to nemusím brát hned tou nejkratší cestou, která mě napadne a že si to budu štrádovat přes les. Krásné ticho a příjemný chlad mě hladily po duši. Jak je na světě krásně, říkám si zcela upřímně, nic mi nechybí.
Návštěva
Přemýšlel jsem nad nesmrtelností brouka, když v tom vešel bez vyzvání do mého bytu, který tvořily čtyři vlhké zdi, stůl, jedna židle, cosi připomínající postel a fotka mé dávno zmizelé a doufám i mrtvé kočky. Nemám na ni dobré vzpomínky, ale nějakej vnitřní hlas mi říkal, že bych ji tam měl mít. "Chlape, to neumíš ani zaklepat. " zeptal jsem se naštvaně, schovávajíc mou dlouho nepoužitou a skoro zarezlou zbraň.
Na chatě
Šel jsem si nakoupit potřebné věci k přežití, což znamenalo flašku vodky a kartón cigaret. Ne že já sám bych se považoval za nějakého městského opilce, ale jedině ve vodce jsem zatím našel to, co jsem opravdu hledal. S mou manželkou už pátým rokem vedu občanskou válku za svá práva a za své slovo, protože už nemám ve svém domě žádné a cokoliv řeknu, je jako když mluvím do větru, nebo házím hrách na zeď. Už několikrát jsem se snažil vzbouřit se proti té fúrii, ale bezvýsledně.