Písmák Zas jedna taková noc
Koleje se zalesknou
jak slzy
na žlutém vadnoucím listu.
Nevedou ke mně
Kouzelná píš´talka
KOUZELNÁ PÍŠŤALKA
Vlak před tunelem dvakrát zahoukal a ponořil se do tmy. Všeru ucítila jeho prsty, jak ji lehce pohladily po tváři a zase se polekaně stáhly zpět. Nic víc, nic míň. Po celé týdny největší důvěrnost, jáké byl schopen se dopustit.
Krajina snů
Krajina snů
Stín lesa, odlesk jezera
tichý výkřik tu zazní do šera
Na každém listu, větvičce stromu
Áčko na tvý kytaře
Áčko na tvý kytaře
Moje láska ti jako áčko na tvý kytaře neladí
proč, proč, těžko mi někdo poradí
Ale tak, jako ty na pět strun nemůžeš hrát
Ptám se...
Ptám se…
Kouř pozdně večerní, plameny táboráku
voněla sena a hvězdy se chvěly
zdálky jsme slyšeli to houkání vlaku
Noc
NOC
Opět ze smutku pozoruji Noc. Je zvláštní, jak se pořád mění. A ta Noc pláče, stejně jako já. Ale já mám aspoň polštář, který ochotně vsakuje mé slzy, zatímco ubohá Noc máčí jen střechy, chodníky a okna.
Propast
PROPAST
Stojím na okraji nebezpečné propasti
Jediný neopatrný pohled do Tvých očí
a …uklouzla jsem.