Písmák Listy
Neklidný vánek
dotýkal se
spletenců zčernalých haluzí
a probouzel dubové listí
Prostor se svíčkou
Večer stal se klidným,
plamen svíčky mlčenlivou slzou pohlcující tmu.
Lidský čas pozbyl sílu.
Vzdálil se. Zůstal prostor.
Vyšehrad
Déšť na zrcadle tiše sílí
utkvěla v mlze šlépěj Víly
Řetízek perel na hradbách
pod sněhem zkrásněl Vyšehrad
Stopy
Stopy
od hřbitova židovského k obzoru
od zapomenutí k zapomenutí
a zpět.
Předpremiéra, vstup volný
Mezi větvemi sedím
a z výšky pozoruji
zda
Paní Vrchovina
Doteky tíživé múzy II.
Jemně se dotýkám
zjitřelého nitra
a pod bříšky prstů
tetelivě cítím
Pod dotekem zabolí
Pod dotekem
zabolí.
Tak snáze může
slepý nahmatat
Jiskry ledu
Působení ostrých jisker ledu
V sargasových hlubinách
individuálních propastí
neutoneš
Odpověď vzbouřence
V kaleidoskopu křídel
je ticho a je mlčení
prosvítá žlutobílé zvučení
každý z nás uslyší svůj příděl
Báseň neznámého člověka
Jsem dvojí mysli
snad dvojí duše
učím se grafy a přímky a průsečíky
a průsečík vlastního života
Proč
Proč necháváš mě samotnou
v tomhle mrtvém moři
Proč říkáš, co nenaplníš,
když vzduch hoří
Tanec na hrotu ptačího křídla
mezinárodní slovo
tanec na vršku ptačího křídla
absolutní zatmění slunce
běloba lidské snaživosti
řádky noci
Přes nepřečtené řádky noci
hledíš do tmy
Hvězda už spadla
už nemusíš si nic víc přát
Právo lidu
Od které doby žijí lidé ve městech.
Kdo jim dal právo
zničit kousek trávy
který vyrostl, žil a zemřel
Čekání na zázrak
Nečekej na zázrak
přijde, až nebudeš bdít
až nebudeš čekat
uhaslé hvězdy svit
Ráno ve vlnách
Kouzlo ranního slunce
Černobílé svítání
Příslib tajemství
Napětí okamžiku
Místo spočinutí poslední
Místo spočinutí poslední
nevyrovnalo by se svým klidem
místu tomuto
Opojný vánek nálad starodávných
Tichá píseň pro chlapečka s housličkami
Nalezni sám sebe
človíčku maličký
matka ti zas bere
tvý dětský housličky
Pod Babou
Před mýma očima
vysvítal měsíc
a vrátil se do mraků
Uspávanka s pavouky v zábradlí
Sázavě
Mám rád tu řeku bez naděje
mám rád tu řeku bez břehů
mám rád černé větve proti nebi
mám rád to nebe plamenů
Kletba noci
Podívej, měsíc ti už zase září na dlani
nad hlavou Orion
a šustot myšek
promění tichou pevnou tmu
Křižovatky
Co děláš
když zrovna nežiješ
přeci ještě nejsi mrtev
to jen myšlenky Ti zas
Pán přílivu
Karma, prohlásil by pán přílivu
a zapálil svobodné srdce člověka
věřícího v lodice naložené osudem,
jež proplouvají průlivem
Jednoho léta
Zas je tu smyčka a plná otazníků
Strom větev židle pevně spjatá s zemí
Do vínku mi byly dány
v hodině narození.