Pohled do duše
Sedím tady a pozoruji svit žárovky,
jsem tu a poslouchám ticho.
Venku létaj´ vlaštovky,
a já si říkám, že jsem psycho.
Kráčeje tmou
Kráčeje tmou,s pocitem bezmoci
Kráčeje tmou,
zahalen do noci,
cítivše náhlý nával vlastní bezmoci,
Divná doba
Divná doba
Je to ale divné století,
člověku se chce,
a na měsíc si zaletí.
Proč v balíčku
Proč v balíčku
Proč mou duši stále klameš.
Proč mi srdce pořád lámeš.
Proč mě stále opouštíš.
Rada pro Tebe
Rada pro tebe
Proplétám se každodenním životem,
a vidím příběhy lidí,
a někdo,
Sedím-uvažuji
Ty nebo Já.
Ležím na stole a přemýšlím o sobě.
Taky to snad děláváš.
Hlavu podepřenou, koukám do minula.
Jdu
Jdu
Jdu po ulici,
a prodírám se záplavou sněhu,
je mi příjemně,
Tma
Tma
Tak jsem se usadil,
a poletující světlušky pozdravil.
I když byly to vůbec světlušky.
Slova
Slova…
Stál před davem,
nenacházel slova,
a čekal až přijde,
Píši
Píši, a přitom myslím na Tebe,
nemám Tě 2 minuty a již Tě chcu mít u sebe,
mám mobil v ruce,
zase čekám na Tvou zprávu,
Jsi
Jsi mou nadějí,
jsi mou spásou,
jsi nádherná nejen krásou,
jsi vdaná žena bez ostychu,
Byla zvláštní
Byla zvláštní.
Romantická,
divoká,
a tak trochu- potrhlá.
V úžasu
V úžasu z hvězd,
jsi jednou z nich,
tolik nocí bezesných,
prožívám, usínám-li sám,
Pavučina
Pavučina, propletená,
nitky tenké, každá cenná,
v měsíčním světle postříbřená,
přeje si být nespatřená,
V té chvíli
Skrze zamlžené okno,
slyše ten příjemný hluk ticha,
v té chvíli,
kdy se v hlavě smutek a radost míchá.
Radost
Mám radost,
když skončí den a na kraj padne noc.
Mám radost,
když tma nade mnou získá moc.
Čas setmění
Čas setmění
Když v tom-
se svět rozžnul,
Byly by zvony bily,
Procházím městem
Procházím městem,
potkávám tvory bez úsměvů,
snad i bez duší,
že zírám na ně,
Cynik
Cynik
Byl jaký byl- ona jej nazývala cynikem,
byla jaká byla a rozkvétali s prvním jarním deštíkem.
Jako hrající si děti necítili chlad,
Hry s láskou
Nejprv velká radost,
poté nával smutku,
tolik povyku kvůli jedinému skutku.
Ten skutek je láska,
Leže v tichu
Leže v tichu
Neschopen pohybu,
uvězněn mezi čtyřmi stěnami,
ve svých myšlenkách…
Rybář
Rybář
Na stavidle postava v podobě vodníka sklíčená,
co hlídá, a pozoruje, jak tančí hladina zčeřená.
Rybaří tiše, aby nevyplašil ni jediný úlovek,