Písmák Julie
Kráčím pomalu městem a znovu se objevují tvary katedrály. Je velkolepá a majestátní, nese s sebou tajemství dávných věků. Lehký vítr mi fouká do tváří a zase je tu ta vzpomínka. Kde jsem ji potkal .
Dobrý člověk ............ ještě žije
Určitě mnoho z Vás zná knihu Romaina Rollanda „Dobrý člověk ještě žije“. V současné době se často hovoří o lhostejnosti a nevšímavosti lidí ke svému okolí a jeho problémům. Před časem jsem četla sloupek v Mladé frontě Dnes, kde se autor rovněž zmiňoval o lhostejnosti a nevšímavosti a neopomněl podotknout, že se změnami ve společnosti „míra lhostejnosti“ jenom zvyšuje. Získala jsem pocit, že mnozí by nechali člověka klidně na ulici zemřít, aniž by projevili jen malinko emocí.
Vo Joskovi, studánkách a skle
Tak haverlanti, už jste uložený, ty už taky zalez Frantíku. A dneska, poněvadž ste byli hodný to vám budu poudat vo Joskovi a Anduličce a taky vo skle a pramínkách štěstí, prej každej z nás má svůj pramínek štěstí, jenom ho musíme zavčasu najít.
Joska byl sklář tady kousek vod Železnýho Brodu, rád se toulával po lesejčkách a hájkách ve vokolí, vyprávěl si se stromama a ptákama tady v lesích, povidal jim vo huti a vo skle, vo tom jak se z něj foukaj ty nejjemnější sklenice a vázy, co vrchnost vobdivuje i na Hrubockym zámku, zkrátka vo tom, co měl moc rád. Vůbec to byl šikovnej panáček.