Písmák Ach ty moje vílo
Ach ty moje sladká vílo,
bylo by mi víc než milo,
kdyby tady, moje vílo,
tvoje krásné tělo bylo.
Ranní rosa
Co s láskou, s níž, jak víš, jde čas,
snad dny co zebou do nohou zas objeví ten jas.
Pak přijde chvíle, lidé sečtělí,
co v zítřek doufat nesměli
Život na n-tou
Milovat růže na obrázku
vysázet les jen z borovic
ochutnat tu pravou lásku
avypít z ní jen polovic
Láskoslzy
Pod víčky
maličké perličky
Slzy
Možná že příliš brzy
Oni
Pozoruji je oknem,
schována za cáry rolet,
jak kráčí životem,
v šedivém stínu šedivého světa,
Dračí let
Pár sladkých slůvek, srdce polovic.
Pár gramů štěstí a víc už nic.
A možná. možná lásku.
Zdechlina
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblázků.
Proč jsem propustil svoji sekretářku?
Pred dvema tydny jsem mel ctyricate narozeniny, ale zdalo se, ze si
toho nikdo nevsiml. Myslel jsem si, ze mi treba manzelka po snidani
poblahopreje a mozna me prekvapi malym dareckem, ale nerekla mi ani:
"Ahoj milacku. "
17 kryptogramů na dívčí jména
Aleje v Queensu Listí z gumy
Les domů - šedé břicho dní
Evropan sotva porozumí
Nefritu z masky Montezumy
Co by se asi...... ?
Byl pozdní večer, byl první máj,
hrdličin zval ku lásce hlas
a borový zaváněl háj.
Viléme, Hynku, Jarmilo.
Ona
Občas ji vídám ve snech.
Je krásná,
bez vyzvání,
nesnese porovnání,
Sebastian a Valerie
Tucet nocí si přeje,
každou z nich do sebe leje,
omamný polibek.
Vzpomínka uprostřed galerie,
Procházka v Oranžerii
Divoce líbá náhodná ústa loupežníků
vyvstává přede mnou jako sen
má ruce, nohy, ústa
má sny všech žen
Příběh
Teď, s odstupem času, už nedokážu říct, proč jsem se o ně začal zajímat. Nebyli vlastně nijak výjimeční. Možná z nudy.
Když jsem je našel, byl jejich vývoj ještě na počátku.