táhni, už!
táhni, už.
///
V kamenných siluetách,
tebou, vysmýčený cit.
půl rozhovor
tak se nám artikulované ticho, Ferdinandové
rozhoupalo.
směrem ke krční páteři; kutá cosi
co co co se opakuje potřikrát
Úšklebek.
Když kroky dovřou včerejšek,
není to kniha dočtená,
kterou je možno vzít kdykoli zpolice,
aby měla stejné hrany a stejný tisk
co v prologu zatajím
ztratila se mezi námi generace -
jak bys to řekl mírně poeticky : tlumím hrany
a vmušli hledáš sůl pro šumění
po hmatu vln vyložených
mimolet
vracím–li se
pak zadem vzádech rozněžnělá
po sněhu nepozbývám
jiných jména – obzvlášť své
cesty mé
protáhnout se mezi rozpáranými
pahýly
čas utíká
a lesotevřený dokořán
je veselo
i.
(i. , ii. část -nenavazují na sebe)
U postele ledabyle ležela kniha, kterou jsem sama i přes hezký název nemohla rozlousknout pouhým čtením.
zavlažování zimy
armáda v šiku
vzkazy na levém rameni
pro milou vrátím se
nazdařbůh oheň
zaprodala jsem se
jsme si zakázaní
svým pocitům vyjít vstříc
rybízové dny z výkupu / se slevou
o malých svátcích
Za okny prach
Nechci být morálkouPloutve večera cákají mido očía fialové stínylidí se smutkemkryjí se - Čas přivázán k zápěstía vize krajinymou bezúhonnostoslepujedo komického úsměvunasládlého děckaDokonce ještě teď chci škrobené létovíšz dálky loudá se tmazapletena vlnouRepríza nebudemálo mrtvýchna vysokou návštěvnostoné nociv biografuNechci být morálkou