Písmák Čas
Obloha čeří se, jak krásně je jípaprsky zmítaná, jenž vevnitř hřejístačí jen vztáhnouti k nebi rukuschviličku ustrnout v háji z buků. Prál bych si zůstat zde, vsazen v časeproč jen se okamžik krátkým zdá seproč nelze pozdržet, či jímat jej v dlanikdyž vráska promítne se na mé skráni. Plyne si do dáli nedbaje cokoliať smíchem provázen, či cos jej zabolív dáli se rozplyne, oparem pohlcenv mysli mé zůstane, klam, šalba, či snad sen.
Kafíčko
Kafíčko
Spadla lžička do kafíčkaz něj se v mžiku, jak lasičkavznesla vzhůru, jéé kapičkamíříc kdesi na tvá líčkapostrašila tvoje víčkanestala se z ní slzičkaneb úsměvem tvá tvářičkarovna byla té sluníčkatu však ejhle mrštná kličkasnesla ji až na kraj tričkav dáli to slyšíc babičkauž se zlobí na mne strýčkaon však myslíc, že snad vyčkáhraje zde moudrého sýčkahledaje si šnuptychlíčkazachránit chce tu, jenž hýčkámaskujíc ho trošku příčkautírá zde nezbedníčka,jenž zde v tvaru paraplíčkarozpíjí již, jářku, v flíčkatiše ptám se, zdali hříčkave slovech zde jak básničkazachrání nám jej. M.
Ženy dneška
V hlubině mořské, na samém dnějsem zcela opuštěn v chladu a tměnikdo zdenezbloudí, ztracen jsem v časea přitom v úsvetu, šeptl jsem. "Zdá se"že den by mohl být okouzlen čímsijak starší řekl by, za mlada, kdysito byly časy, to byly chvíledívky nás přijaly veskrze milekdyž jsme jim za šera, brávali za klikunebylo riziko, že piersing v jazykuublíží tělesně, způsobí újmuz pohlavních chorob jsme báli se průjmudnes, abych se strachem, bál se i polibkuže rázem uslyším, slovní to pobídkuať jen si orazím, zasadím zpátečkučesky já rozumím, teď však jen . panečkuv úžasu, v rozpacích na bábi hledímkde se to vzalo v ní, opravdu nevímjdu tedy smočit se do hlubin zpátkyasi jsem mentálně na ženy krátký.
Krásný den.
Ranní
Sluníčko již nad obzorem po obloze plujeMelíček zde do básničky přivítání kujeneb je cesta po obloze veskrze jen modránálada, nechť provází vás, jaká. No, přec dobráusmívat se, býti milí, nebránit se citůmto patří přec do všech srdcí a i k těmto jitrůmprovoněných sluncem, vodou, či dívčími bokyať už je vám náct, či dvacet, čiKristovy rokyťukají vám na okénko, na dveře, či vrátkachvilka milá pohladí nás i když je jen krátkái když jenom zlomkem svýmprobudí nás. (zíííív). já vím.
Povznesení
Co za snůška žalu, rozlila se zde z penálu, jaro nese dávku slunečního svitu, a tak krásné je, cítit jej, či být tu, ať už jen chvilku, či nad zlomek její, tak nesmutni, paprsky přec hřejí všechny, bez rozdílu, či vyznání a řádky slov, jenž se prohání, jsou jen odrazem štěstí ve tvé duši, tak jen ať srdíčko tluče, či snad buší v rytmu kamarádství, přátelství a ladu, takovéto málo, já do řádků zde kladu.
Krásný den.
Slza
V poledních vločkách ztrácí se, na dlaň když dopadne tajíce, rozplyne se v kapku, v kapku pouhé rosy, přesto v sobě ukrývá, touhu, něhu, cosi, nevyřčená přání, jež chladem zmrzla v led, přesto právě nyní, přesto právě teď, zalévá mne horkem, až tají se mi dech, prosím, žádám, neztrácej se, řádeček mi nech, neslyší, jen odpaří se, ach, jak strdce bolí, byla vločkou, nebo přáním, v dlani hrudka soli.
Babí léto
Kopečky jsou zahalené v oparu
a ráno
jeden po druhém odhaluje nám
babí léto míjí
Podzim
Podzim
život se obarvil sytými barvamislova zde skotačí, přiznám, že nedá mivložit zde písmenka, jež umí hladitlouky, či háje snad, možná i pažit.
Pohlédni nahoru, nevěš jen hlavubarvy jsou ozdobou vějířům pávůstromům, či listům spíš, jež šat jim tvořížlutá i červená prolnutá modří.
Támhle až u kraje, růžová blyštítámhle se v potůčku blankytná tříštís údivem, s úžasem, neskrývám chvěnípříroda mocná je, jak tělo ženy.
Zoubek
Zoubek
Jednoho dne ráno,
když hezká dívka vstala,
rozběhla se kzrcadlu
Málo pro štěstí
Občas bývá v lidské duši prázdno
řeka mlčí, stromy šumí a tráva se chvějena netu. slova neplynou, jen váznoua já ptám se
láska
proč mlčí, kde je
Ukrytá
Ukrytá
Láska. co říci o tomto prostém slovu,
to neví asi nikdo, snad,
dokáže nás hřát i být studená jak z kovu,
Inetovou
Inetovou
Děkuji za krásný dar,jež potěšil mne velmiano, myslím tím řádků pár,které prošly do schránky méhádej, jak. No inetovými dveřmi. I dnes je tajně otvíráma chci jít druhou stranou,a věřím, že není to jen klamkdyž si s tebou povídáma procházíme spoluhádej, čím. No inetovou branou.
Dlaň
Dlaň
Jak málo v ní může být skryto,jen pár zrníček prachu,přesto hledíc na ni,není mi to líto,já ni kouska strachu,šeptám ji, své přání.
Zůstaň prosím jaká jsi,neměň svoje rysy,ani z hlouby duše cit,není v tobě kouska lsti,ni dnes, ni kdysi,a skrýváš kouzlo, pohladit.
Tak moc si přeji právě tebe,dotkni se mých vlasů,já procitnujak blankyt jež pokrývá nebea v dlani jeho krásu,ukryji jak noční tmu.
Vaření
Hlad je prevít
Pokud jde o pousmání,tak jsem dneska bez pozvánípozdravil svůj sporák milýa rozhodl se bez nadsázkyupéct něco přímo z lásky.
Vše jsem dle návodu, dal hezky na stůla pak jsem z kuchařky už jenom žasnul,do velké mísy jsem vše hezky kladla pak to zamíchal, únavou padl
Troubu jsem předehřál a s něhou v srdci,dal těsto do trouby a už to frčí,hezky jsem nastavil teplotu pečenía pak jsem podlehl chatovu mámení
Rada do života
Rada do života
Jako, když se v dlani leskne kapka rosy,tak já nyní tady, zkusím napsat, cosi,co má v sobě kouzlo, jež letní den skrývá,když se na nás sluníčko z té oblohy dívá.
A neb ta je blankytná, jako dívčí oči,tak si chvilku počkáme, nežli tady vkročía pak jako blesk z blankytného nebe,promluví,a zaleje nás horko a v zádech nás zazebe.
Vím, je to pouhé přání,avšak proč nepřát si,když říkám si,že možná bych svou dlaní,právě onu kapku rosy,položil do trávy a obejmul její pas vosí.