Písmák ranní ukolébavka
noc co noc mé krásné můrysnášejí se z noci, zhůryoči ráno se strachem otvírámjsem ještě tu, nikde či tamjsem v horečnatém deliriuaspoň vím, že žiju . žiju.
vyznanie
nenávidím tě Prahokdyž náhodou jdu samanenávidím tu šedmlhu a zimu zránaže ty roky člověka nezměnízcela neskrytě jsem věřilaže ty roky jinak uplynoujako bych sebou už nebylau mého Jiskříkus naivním smíchems rosičkou na hlavějeho tekoucím tichemu košaté staré jabloněs náručí širokou teplouu hrobu dvou vlaštovekpod Křížem se tmouu ohně s laskavounestárnoucí tváříse zrajícím vínempod měsíční zářínenávidím tě jen za to cos tajně mi vzalazatímco já naposlednaboso v bílé spalavzpomínkami splétášty domy, ulici za ulicíco viděla jsem zezdolashora je jak nad svícíjen pár srdcí za mnouco s nimi až budou pryčvím přesně co budu žítcukr a sůl , cukr a bič
naprosto mimo++++++++++
ležím a přemýšlím.
jesti je někdy pravda
když někdo prosí a trhá mě dolu
tak mám jít za ním
Sen o snu
spíš když nespíš
možná víš
že sny se kradou po vláknech
spíš když nespíš
Bílá spadla...
Zkuste nechat ještě jednou padnout vlhkou parou
její křehké alabastrové tělo
z velké výšky do hloubi peří
zblednout pod světlým prachem
tvá velekněžka
Ten den jsem ho našla ve vlastní svatyni
Celý den nemyslela na nic jiné
Jeho mysl si jednoduše vzala jí
A pak šli spát
...zhola nic...
V šedavých dnech odvátý sen
nejisté současnosti mého zítřka
tetelící se nad kouřovým městem jako prach slunce
se zablýsklo shořel
čekáš na explozi...
Čekáš na explozi ve vlastní ruce
večer přestáváš (už zase přesně – vpůlce)
svytřeštěnýma očima na popel hledící
píši si - lačná mrcha, pod tebou ležící
...řekni, jak napsat báseň?
o lásce, když jí mám tolik
o tom co miluji jen já
o lidech které miluji.
. a snad i o těch , které ne.
Korálky
Malá zelená lahvička a uvnitř korálky jako křišťály. Přelévaly se sem a tam. Bezděky jí to připomnělo přesýpací hodiny, se kterými si hrávala na poschodí. Vždycky chtěla mít přesýpací hodiny.
Dokonalý je od slova dokonat...
Vhlavě už jí zůstala jediná myšlenka. Pojmenovala si to Mé soukromé šílenství a taky si jako šílenec připadala. Neměl ráda věci, které na sebe nechávaly čekat a tahle už opravdu moc zdržovala. Nedaří se a pro mě to znamená všechno.
Mornall
“Ten večer slavily mladé čarodějnice na Bílém vršku. Byla mezi nimi i má sestra, tak jsem na ni tajně dohlížela. Nechci vědět, co by se stalo, kdyby mne tam, nehybnou jako sochu, objevily, ale každopádně by neskončily dobře. Neměla jsem je prostě ráda.
...utonul v čase
Sklo vruce studilo jako led a sevření povolilo. Sklenice vypadla. Pak se otočil, ale něco mu nedalo a podíval se na ni ještě jednou. Stála ve vzduchu.