Písmák POLO chopení - Nezakazuj
ve včerejších zakázkách tak černé díry
a já utíkám klopýtám jimi
patu máš rozbitou od baletu
ve střepech ze šálků
SE tkávání lmno
přepsanou paměť zbavuješhlavy
zítra až nás vakuum prozradí
vektory budeme barvit kořenům
a ve vůních hořícího modřínu
kolem osy
kdyby jen tak ráno přikryly
jak bychom mohli čekat.
gravitační magnetické jaderné
ale v momentu síly
SE tkávání lmn
v kopiích včerejšího dne marně
odmítám každou následnost
bimetal znuděný
ve vírech od sebe kroužit
zlatá
zlato po nohách se vlní
pro koho své vlasy učešu.
moje drahé plenit
už nemusíš, když nechceš.
SE tkávání lm
den jako vystřižený ze souřadnic
vezmeš nůžky a odstřihneš všechno
co mi dává rozměr
rozhodovat navzájem o svém čase
Cizí lože
mluvili jsme proti sobě
ledové květy z úst
ani zalité horkými slzami nevyzrají
tříští se o zem
Chvíli nedýchat
v tichosti nejhlubšího kašle
ctím tě něžná
v koláčové dírce navštívíš mě
dvojctihodnástuha režná
v chudobkách
proč ještě k nebi promluvit
že bylo modrou tuší
trávy vzdychly k nohám obnaženě
a žluté odevzdaly úsměvy
Intervenční
Už umlkl ten překřičený udavač
na dlážděném chodníku pod nohama
nalomená krev.
Dýchám.
POLO chopení - Nepředkládej
Co neodtrpíš, neodpouštěj
Nepředkládej přede mě své nepokoje
v hrdlo nevpouštěj své vřídlo
paseš, chráníš svoje kormoutky
POLO chopení - Neodvažuj
Tvoje stížnosti mi přesypaly misky vah
A v hodinách je o pár zrnek víc
tvoje pravdy jsou tenké
led z nich nevystavíš
SE tkávání lkji
Už jsme spolu něco odseděli
I v solných dnech
ale dnes tvoje slova jakoby tančila
snad proto, že ses vrátil z Himaláje
SEtkávání lkj
Když jsi mito tenkrát vyprávěla
chtěl jsem tomu věřit
a hejno vrabčí se nám usadilo ve hlavách
a pak jsi spala
SEtkávání lk
Koleje už za zády
z dlouhého poklimbání
narychlé přezouvání v toku aut
když mráz hladově obchází
SEtkávání l
Den byl naladěn o čtvrt tónu výš
je tak těžké vstávání
a do večera mnoho překroků
smíš dotýkat se knih
POLO chopení - Utiš
Utiš svoje výčitky
ty ne plodné.
Před mé soudy s nimi nepředstupuj.
Nestavím se za tvé falešné na děje.
Z tvého dětství
Ty jsi bez hlíny kořeny
strom kvete a nevadne
vzpomínky už jsou zbroceny.
Maminka žehlí košile.
POLO chopení - Zůstaň
Zůstaň u svých křídel
Cos to chtěla.
Chtěla ses po vznést.
Ani roma noví lidé ti nepomohou
Výměna
zlato a stříbro na stoly
je odvážené
ostnonozí obři krvavě křičí
přivaly vod z mraků
Povolání
K vůli tobě jsem se chtěl státi BÝT
a duši ti uhladit
však není jich
jen záda křehká
Křehké přátelství
Kdy s krejčím schůzku máš.
od stolu se znáte
a v kalendáři vyhledáš.
Provázky se zacuchaly. .
Vánoční?
ostře zaseknutý střep
zrcadlový po babičce
do kouzla Vánoc
rybí kostí vyprázdněná
V ohňostroji
Chodníky jsou vydlážděné
sliby mými
v ohňostroji rozdělená
nepravými
Podzimní?
zlato zakropené krví
podzimy nedožité
kde končí na vašich kmenech.
černá cesta
Před svítáním
Úsměv plný zubní pěny
hvězdy mluví, křičí.
Nemůžeš být matkou
pro své syny.
Dveře
Vysazené z pantů dveře
s klíčem uvnitř
- do Vietnamu.
Dej si pozor.
Stará
Stará ruko moje dřevěná
jak ráda jsem, že tě znám.
Kdo chtěl by zvykat si
na moje tělo neohebné.
Taneční
Tančila by, ale neumí
tančila by, když hudba dohrála
tak jako kdysi v podzemí
Vzpomíná na krásná muka
Mise Naděje - závěr
Po návratu Richarda a Petra nastal na lodi velký zmatek. Richardovy záchvaty se opakovaly čím dál častěji. Prokop ho bedlivě sledoval, každou hodinu mu měřil teplotu a krevní tlak. Zdálo se, že je vše vpořádku, ale záchvaty neustávaly.
Mise Naděje - 2.část
Richard, Petr a Vít si po obědě krátili volnou chvíli. Měli ssebou počítačové hry, které hrávali se svými dětmi, ještě když byli doma. Vít právě pantomimicky předváděl kuchaře tak, jako kdysi svojí malé Karolínce. Nebylo pro ni těžké to uhodnout, protože to bylo jeho skutečné povolání.
Mise NADĚJE (na pokračování)
Mise NADĚJE
Docela malá kosmická loď, jenom pro pětičlennou posádku, putuje vesmírem. Vysílá průzkumný modul se dvěma muži všude tam, kde je možné přistát. Hledá záchranu pro svojí planetu.
Všem se to zdá už tak dávno od chvíle, kdy nastoupili do kosmické lodi Naděje.
Poušť
Prorok Izajáš:
Nebudou žíznit,
až je povede vyschlými kraji,
vodu ze skály
Motýl
Motýl
Pepík, Jarda, Kája a Martin vyběhli ze školy a ještě naposledy se pozdravili:“Tak ve čtyři u nás“,připomenul Jarda. Byli to nerozluční kamarádi. Tři znich se znali už od 1. třídy, Kája se letos přistěhoval a do party rychle zapadl.