Písmák testament
Dej mi křídla, abych se učila padat. Dej mi lásku, abych se učila bolesti. Dej mi rozkoš, abych tě mohla nenávidět, jako nyní nenávidím bolest co jsi mi způsobil. Nenáviď mne, zatrať mne, ale dnes mi dej své tělo, abych krví svého lůna mohla napsat testament na vlastním náhrobku.
Nezapomeň..
Jsi jako omamná vůně co mne objímá, když procházím rozkvetlou loukou. Tak cudná, tak troufalá. Jsi zpěv kosa, co mne bolestně probouzí ze spánku, aby mne pak svou vášní ukonejšil. Jsi jako první paprsek slunce co políbí dychtivou zem.
SKŘIVÁNEK
Skřivane, skřivánku,to po tobě se stýská,noci bez vánku,když v dáli bouře blýská.
Skřivane, skřivánku,kampak ses mi ztratil,dlouhé noci bez spánku,jsi smutné růži krátil.
Růže smutná závoj spouští,když krev skrápí trny houští. Truhlu srdce zamyká,když životu uniká.
nevěra
ležel jsi pode mnou, vlasy rozprostřené na bělostném polštáři…. a v očích jsi měl takový zvláštní výraz…ani nevím proč ale napadlo mě…takhle asi vypadal Ježíš…jen jsi se usmál mému zkoumavému pohledu a pohladil mě po vlasech. Bože kolik něhy bylo v těch očích…a srdce se mi sevřelo trpkostí. Tohle jsi chtěla.
Nepeté
ONKrvavý osten do zemi se boříA bolest když rve tělo tvéHanebnost duše se Bohu koříA ty jen křičíš: Nepeté. ONAJemnost těla však duše ohavnostToliks ho těla však křičíš: Dost. Břitkost nože se noří do těla Křečsmrtelná jím zmítáZabít jsi ho přeci nechtělaKrutý to pohled skýtá. Jemnost těla však duše ohavnost.
Když
Když noc ti v duši zpíváKdyž rveš se s osudemKdyž minulost s dneškem splýváKdyž tvrdíš: zítra tu nebudemKdyž otvíráš lahvičku tu malouA smutek v očích přetékáKdyž políbíš tu fotku starouSmrt tě přeci nelekáKdyž dotýkáš se čerstvých ran Když utíkáš před prokletímKdyž otvíráš ty truhly hanTo už padám, neletímZem pod nohama ubíhá Když duše tvá mi umírá
Jsem strom
postamble();
Jsem stromem co v polích stojí
A v dáli kostel tiše zvoní
Když den letní v mácích rozkvétá
Hřích
ve sněhu tu stojím nahá
miluji či mám jen ráda.
kapka po kapce krev má stéká
malá rudá řeka
Růže z Jericha
pláču když já umírámžiju i když nevnímámkdyž trpěla jen se smálazemřela když duši dalapřed bohem tu poklekákrásná růže z Jerichachceš-li žít tak nemilujmiluješ-li nelitujkrásná růže z Jerichajejí pláč už utichápro svou lásku chtěla žítvšak láska duši nadá klidtiše doufá tiše sníjednou najde kdopak vírůže něžná uvadá do temnot se propadá
Noc
smutek noci a bolest zníton ten první posledníjá plaču uvnitř srdce svéhodej mi klidu bolavéhotéto noci padá hvězdakončí snění co se nezdáBože kolik hříchů mámtiše trpím proklinámživot svůj i lidi vněmduši mou si Bože vemi víly plakat občas mohouto pak ráno bosou nohoučlověk do rosy tak vstoupíBože jak jsou lidé hloupíkaždá slza vykupujehřích co v srdce uvnitř bijekaždá slza pokánímtichým němým vyznáním