Písmák Křížovkář
Madonna Mia
Sidonia
sedmkrát kočka neumírá
a džbán je vždy mokrej ode dna
Mám zase veršovací období
Telefon syčí vztekle o kontakt
- poznámky zpivních tácků:
nepopudit čtenáře autoerotikou
vlichotit se kritikům
Zdánlivej případ vánoční sebevraždy
Otče
mám tě rád
nechal jsem prošlapat
všechny svý holky
Na obratníku štíra
Opírám se
o chladnej úsměv
páteční doručovatelky dopisů
na každý známce genetickej kód
Vyrostl jsem
Tam někde mezi ukazovátkem třídního ručitele
a obnaženými stehny zhulené sextiální anarchistky
poprvé jsem se nadechl a ztratil svědomí
Vhromských ubikacích někdo podpálil předsedou sociopatické domobrany
Citový obinadla
Dvě kočky od přepážky
obtiskly do barovejch stoliček
svý pevný pozadí
tak jsem byl mimo
Pročetl jsem si literární tvorbu
Do konce pochopení minuta a na dně sklenky tři osamělý bublinky
hodina ticha
Přiznávám sadistický sklony a úchylně čtu básničky pozpátku
mezi řádky jim nerozumím
Zase to řvalo, Sáro
Dneska jsem jen tak na okraj
na ostří zase motor hnal
vodrazu policejních placek
rychlost jen opřel do zatáček
Belfastový ráno
Zase sis vylhala svý ráno
pro jednou podleh jsem
tvým představám
vynechal status
Chtěl bych tě pustit z hlavy, Sáro
Dnes skládám už jen anonymně
hazardní hráč co hraje střídmě
vlci maj Sáro pořád hlad
učím je tango tancovat
Něco se stalo, Sáro
Vkostech mi zase vlhne prach
mám jen tvý ruce vslabinách
chtěl jsem bejt děsně vostrej frajer
no tak jsem plnou parou najel
Nějak to hřálo, Sáro
Múza je lepka na žvejkačky
co zvrací poetický sračky
chtěl bych si takhle před půlnocí
nakreslit na tyčky od plotů
Přiznal jsem dámu, prohrál věž
Hej vrchní.
Nalej mi do půllitru
chmelovej nádech nechej vyčichnout
a pravdou opájej jak umíš
Jak se ti spalo, Sáro
Čeho ses lekla.
Nejsem jen světec
jsem dítě pekla
panenko
Pusa je málo, Kájo
Napiš mi perem do rozkroku
tu působivou báseň roku
to pak i Amor bude všoku
dneska jsem gen
Dnes nerýmuju
Slyšíš ten rachot Sáro.
Do uší
přes bubínky hluší
koleje buší
Spi sladce, Sáro
Nikdy jsem nenapsal
jak jsem tě zabil Sáro
nechal jsem vlky žrát
svůj vlastní hlad
Vánočním poHádkám
Matka zas řvala do prostoru
přehnaně cituplnou mikroflóru
mně křupal pod nohama splín
chtěl jsem ti otče
Ode zdi ke zdi
Přestal jsem nějak
sázet na kompromis
na zaplivaných zpátečkách
viděl jsem zblízka
No jen se nePozér
Neměl jsem nikdy
nemístně literární ambice
ty poeticky tuhej
já jako každej druhej
Egodecentricky s ipsačními ambicemi
Hádám se sautorem
má bezpochyby díl
mé nepravdy
o pravdu kostky hází
Pavlačový ráno
Jsem tu jen volně položenej
dnes už jsem zvracel
stejně jako včera
ze všechtěch virtuálních věcí
Kočičí tango
Zaběhlá do cesty
ocásek směšně zkroucenej
sedmkrát na zpátečku
vkřupavě sametovou tečku
Suprastavy
Je jeden
vyčnívá a má mě na seznamu
je jeden ze sta
připosranej den
Pablovy Vánoce
Jsem třikrát podepsanej
pod svým úmrtím
vzanícených ranách – vodorovně –
rybí kosti
Barevnou verzatilkou
Barevnou verzatilkou
infra a perem
jen abych nevypadl z řady
psal jsem si deník
Kritiky pozorovatele
Proč jsem si dovolil tuhle kritiku kritizujícího pozorovatele. Všechno začalo u jenyka a jeho volného verše P o zo r o va t e l. Rozvinula se tam diskuze mezi mnou a pozorovatelem (tu vám sem dávat nebudu, kdo neni línej, ať zajde kJeníkovi. a řekněte tomu lakomci, ať vám uvaří aspoň kafe.
Sněhurkám
Třeba jen to
že jsi mi byla
Drahá
máš oči zpodzimního listí
Amnesia
Mám sanitární denjsem z gruntu novej přítel
porucha - ztráta - paměti- demence
řežu ti do hlavy svý patický afekty
a strádám myslí
Flaška
Tak si pojď zahrát příteli
a já ti šaty posbírám
tam někde pod oknama svýho bytu
Jsem průhlednej až do prvního patra
Katarze
Půlnoc je dáma
co nechtěla bejt sama
tak začla barytonem řvát
Chtěl jsem bejt přítel brácho
Zlatý Výtěr
Tak jsem si postavil
a kromě toho kámo
taky svou imidž na vykotlaný půdě
prošel jsem polepšovnou paměti
kŘeč pierota
Trhávám tapety
a vedle mě můj kámoš
ta symetrická odnož psího vína
velbloudem nakrmil svý plíce:
Ve jménu tří
Nech toho
Dávno hádám rána
a odhaduju správnej čas
je ve mně stará kurtizána
Dlaněmi k sobě
Zdál se mi sen
to matka plenky prala
a Otec nad kolíbkou
zvracel svou svatou zvrácenost
My jako Oni
Je mi tak mizerně
jen hlesla
ta něžná
(a jsem to já kdo na sekyru
Jen chodec
Tři roční období
no co se divíš
vynechaný léto
mám jenom pršiplášť
Game over
Malej žertovnej předmět
krabička sadrenalinovým stoupáním
tři okna svýhledem do rohu
jen jedno se otevírá dovnitř
Popel a práh
Sáro seš popel jen
na tváři šmouha kominíka
můj knoflík pro štěstí
i štětka co se smýká
Zejtra mám rande
Jsem srdíčkovej komponent
a roztroušený puzzle polkla zem
máš kramflek zaseknutej vmezerníku
co rozdělil svou přízeň
InDiana
Mám vminulosti prsty
a umím popaměti prolistovat přítomnost
ta hudba do času je dobrá
když kouše do srdce
Jednou se nechám jít
Vraždil jsem slova jako neviňátka
a za vším byl můj vyhořelej byt
prznil jsem tejden každým novým ránem
absurd je houby vědět
IN my TRUDErrr
Ten frajer ji tam nechal
Nebyla ledajaká
Vopřít tu holku u kina na stojáka
a nechat cizí chlápky hladit
Ona nie chtěná - má láska procítěná
Na degradaci tvýho ženství
rád onanuju ve sprše
žvejkám ti kapičkový stehna
do hlavy buším klín
Mít tě je málo, Sáro
Mít tě je málo Sáro
dal jsem ti kopačky
dřív než mě opustíš
zaleh´ jsem něžnou duši tvou
Bejvalkám
Zazvonil telefon a moje bejvalka
ta prima hezká holka
co uměla mi tahat ztěla hudbu do sanice
jako když koušeš do citrónu
Chtít tě je málo, Sáro
Spráskanej pes co očuchává rohy
a skončí vždycky vjednom pajzlu
každou noc prolejvá tam za tebe
svý Stalinovy slzy
Spáváš mi v dlaních, Sáro
Mívám svý slabý dny a silný slova
soused má ke mně přilepený zdi
a jednou měsíčně vrtačka příklepová
z ložnice ťuká mi do kuchyně -
Snídaně kmánů
Snažil jsem se jen převálcovat
ty šmrncovní romantiky
co vybrekávaj čelem do zdi svý vyznání
dělal jsem ramena přes celou postel
K. jako inspirace - dík
Bavil jsem se čtenářským dialektem - jejich
a živil se tvým světem
stvou holkou hrál jsem o šaty
nemoh´ jsem prohrát znal jsem tvý i její karty
Spustím se ústím
Chápu den jako úsměv
tvého pokojíku pro hosty - i vzimě sokny – dokořán
nájemné vyšlapávám po schodech
a do zábradlí vrůstají mi klíče
Nechala jsi tu stopy, Makčo
Nedružím se do incestních vztahů
jsou fantasmagorií intelektuálních baličů
mám patent na inverzní poločasy
lepím si do dlaně tvý řasy
Písmem anarchistyxkým
Nikdy jsem nepsal básně
protože svý lalala a dydydy a nynyny
vyměňujou písmáčtí pokémoni vzájemně vzato - jemně extrémně dojemně
slovem těsnoouououpisem
Bál jsem se lítat, Sáro
Měl jsem dnes sen a matka nehladila čelo
noc potemněla nevypsaným inkoustem
chodil jsem po místech
kde se prý mrchy dáví živým sklem
Cizí dítě
Dnes se mi přiznala má Múza -
je monogamní citově závislá a má rasistický předpoklady
tak jsem jí mejdlem natřel parapet
a zíral – a že prej lítaj
Z pera poetickýho leporela
Nikdy jsem neseděl
kérky mám od přírody
barevnej porod krabatýho leporela
já jsem byl mimi stylový
Deštivo
Zaseto do předjaří
deštivo větvím do rozkroku
kapky si zadávají na obřad
ve vzduchu diskutují o pádech
Pražskej výtěr
Tak jsem se vrátil zhradu, Aničko,
Helenko, Soňo, Markéto, Iveto, Jardo,
Hynku, Viléme.
a nebejt cesta červená,
Sukuba
Večer mám stavy horečný
pouštíš mi žilou přízračná pod víčkama
pod magickou lampou mi vykuřuješ plíce
dech ochlazuješ šepotem še po tem
Vlčí
Zas čichám ke květinám
ve dvou bílých řádcích
to makovicím horkem pukly hlavy
a rozdrobily moudra
V sámku a podsamčí
Rým uhlazenej hipík spseudonymem,
co kouří se mu od varlat,
když do topolů kostrbatý coeur ryje,
zase jsi naletěla na střih Calvina Cleina,
Ex teze
Otec se, matko, zase zpil.
Zkouřil se papírkama zposbíranejch vajglů,
vyhulil nitro žil
a já byl malinkatý sperma, co se fláká
Ave ma Nia
Vklapavých tónech
předžvýkám ti potravu
baletko sberličkama
roztáhni nohy kdesi padal déšť
Tebe miluju, Sáro!
Ruply mi kšandy, Sáro,
tak jsem byl bítovej
a vojel tvoji mámu
vprádelně vpřízemí.
Odrazem
Ty urousaný hřívy
výplň oken všech nahobytů
když do nich dýchneš
vidíš ven
Nabíledni
Jen kprachu prach
i strom se prohnul vpase
a ostře zařezává páteří ozubí
toporně ptačí let
Varhaním
Můj otec varhaník
na prstech letokruhy zdvihá
má sestra zlatým deštěm živá
bratrem jí ten co zvony učil
Závislosti
Seděl jsem vkině vposlední řadě
a šustil papírkama, aby si mě všimla uvaděčka.
Měla v klíně starou rezavou kočku
a pletla jí ještě rezavější kožich tlustejma jehlicema.
Pustoší
Zamrazilo
pod línou károu
popraskala kola
vítr jen zaskučel
Řekquiem
Vysral bych se na všechny skleníkový efekty
stařec moře dítě ty
sklon jíva ta prostopášná vlasatice líže
tvý varhanový skrýše