Písmák Anča Dlaňová
ANČA DLAŇOVÁMou ženu večer bolí celý těloa po ránu ji nebavíco bavit by ji měloi když na ni dělám "čiči"její reakce mě ničíprej ji vůbec nebavíto, že se mi postavína temeni zbylých vlasů párkdyž sólo jsem na sexuální žár. RF:Tak manželka se přece nechová,mou milenkou je Anča Dlaňová. Mou ženu baví sex jen jednou za roka její tělo získávározměry typu baroki když jsem jak Casanovaodmítnutí slyším znovapro ni jsem jak onucečastěji jsou Vánocea je o to u nás stále svárže víc ji bere televizní škvár. RF:Tak manželka se přece nechovámou milenkou je Anča Dlaňová.
Havraní péro
HAVRANÍ PÉROMěl jsem dneska prima senanděl v něm ke mně přiletěla pak se jen tak oklepalz křídel mi pírko dalRF:Pět pírek někdy stačímít v dlani na hranívšak jindy to chce pořádnýpéro havraníJá na to "jenom jedno. " děls tím jedním bych si hráti měl. On na to zatřás perutíbych jich měl do pěti. RF:Pět pírek někdy stačímít v dlani na hranívšak jindy to chce pořádnýpéro havraníTak řek jsem si "na polštář málo"to sotva by za draní stáloať těch pět pírek vyměníza jedno havraníRF:Pět pírek někdy stačmít v dlani na hranívšak jindy to chce pořádnýpéro havraní.
DISKONOC PO 30 LETECH
DISKONOC PO 30 LETECH
Má kamarádka opustila po létech vcelku klidného soužití svého partnera hned vzápětí, co ji pronásledoval bytem s nabitou kulovnicí v ruce, stižen náhlým pominutím smyslů. Od té doby ta osůbka na prahu čtyřicítky začala opět žít naplno. Oslovila ji filosofie, dle které má milovat svůj život i s průšvihy, jež přináší, a nedbat na to, co bude zítra či za týden. Se svými dvěma dcerami navštěvuje hojně přilehlou diskotéku a autem brázdí republiku jako Fittipaldi.
Říjnová
Oblohou vítr vláčel cáry
modrotiskového kanafasu
z babiččina prádelníku
Impresionisté vstali z mrtvých
Závorová
Dlouho jsem putovala krajinou smutků a ani si nevšimla že dávno už přijel červený vláček ze země jménem Radost Pak zvedly se závory docinkal zvonec a už zase šlapu po mechu ze smíchu.
Budíku, buď proklet!
„Budíku, buď proklet“
V noci na dnešek jsem šla spát později než obvykle, už skoro svítalo. Venku nepříčetně vřískali ptáci a docela bez respektu k ještě všudypřítomným hromadám sněhu vyzpěvovali o jaru, které sem zatím přišlo pouze kalendářně. Zejména jeden druh, jehož ovšem nejsem po skřecích schopná přírodopisně zařadit nikam, řval, jako by za to pobíral pravidelnou rentu ze státního rozpočtu. Usínání mi znepříjemňoval dostatečně.
Vánoční snění
Sen o rolničce stříbrnéa jinovatka na vánočních břízáchSlunovrat nadějepo špetkách sypanéna pletýnku života. Hvězda ukradená z pásu Oriona(teď na půl žerdi nosí kalhoty)i nově objevené moře na Měsíci. jsi Ty.
Anděl popleta
Anděl se ztratilnedošelkam - složiv křídla - dojít chtělU cesty sedíkrvácípro lásku jež se nevracíZ každé té rudé krůpějevykvete střípek naděje.
U Čertovky
Potkat tak znovu Petra Pana, nad kolem mlýna prolétnout, pro tajemného hastrmana pentličku s přáním navléknout. A nebo srdce do kamene vrýt a dát ho řece do úschovy. Pak zakázané bude snít, co vlny vezmou už se nevyloví. Jen rybky budou moci číst ta láskyplná něžná slova, ten oblázkový zvláštní list.
Na struně
Napnutá na struněbolestíděsůsmutkůztráta zoufalstvíprorůstám za obzory tichaZa dnů táhlýchjak zpěvmeluzínysnad zaznímzase tónemv dur.
Jaro
První květy pokládají
své nedočkavé kalichy
na chladný polštář
tajícího sněhu
Polibek
POLIBEK
Křehká mýdlová bublina
na slámce visící
V ní duhový svět
Živá voda
Potkala jsem v létě živou vodu
Probudila mě z dlouhého zlého snu
Tekla proudem přes splav
pod kterým jsem stála
Léto
Úpalem zlátnoucí klasy
mez plná housliček
náhle šílících cvrčků
a tetelivý med vzduchu
Okno do nikam
Stesk - louhjenž leptá
v duši okno do nikam
Kde dříve vřelý tepot
tam kámen zasazený v ledu
Katarze
Bledničkový svit
výbojkových luceren
sápe se mi na polštář
Zmrtvolní mi tvář
Je mi zima
Husa
(ten marnivý opeřenec
dodavatel duchen
zachránce věčných měst)
Podzim
Dráb babího léta
svazuje skřípějící stébla
náhle plavé ostřice
povětrnými nitkami
Když odcházíš
I když budeš s jinouBudu tvoje oběžnicePod doteky teplé zářeJitřenky a VečerniceObrácené k sobě tvářeKometami propleteníV jednu duši
Vjedno snění
Opilý anděl
Mám nutkavý pocit,
že anděl mi tě dal,
když sametovou nocí
kolem pospíchal:
Až kam
Odkud až kam rozkládá se život,odkud až kam lidská láska sahá,když těla horká jsou jak světlo hvězda do dlaní nám teče Mléčná dráha. Zvonečky něhy zní nám v duších,jeden v polibcích druhého se sluní,a pak, když dostihne nás nejkrásnější smrt,do srdcí katedrální zvon nám duní.
Jinovatka
JINOVATKA
Mrazivý dech pozdního listopadu
převlékl se za cukráře
a plýtvá