Podvodeň
Plyne…strom topolu vchomáčku chmýří vzduchem
Promlouvá záchvěv vtéž chvíli ztichlého ozvěnou uchem
Tak řeka vět ode rtů plyne kmým očím, než nechat se utopit
To už ti fakt do ní skočím
DDD - Díře Do Duše
Buďte beze strachu To jsou jen prosvícený mý oči nový Vyměněný včera Za tu krásu moře Vymrkaný v modrý žabky mořský ze tmy dlaní házený odrazem po smírné hladině vlivu tý neskutečný barvy kde jsem stála nad tou vodou na hraně duny spodního přívalu sypala ručičkama pískem rozprášenýho č. a . s. .
V mezích řádků
(Hvězdokupě Des) /////////////////////////////////// Proorané sloupky, odstavce, vrstvy listoví slov. Přetřízené do bloků kasárenských kaskád skladů. Vyvlečené dámy na světlo vysvlečených bran zorných polí /////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
****
Základní utajená mysl černajících mračen z vyřazených písmen budiž jednou nejzářivější obměnou. Hledači krásy v té největší špíně.
Zastavení
citu nad city(všech měst svatých - *
1. Bezvědomí (prvotní, objevně směrodatné)
Při vědomí, že už neptám se zda vůbec. když procitnutí v její síle, maže výraz KONEC 2. Bezvědomí (veleSebezrádné) Z nevědomí že já sama jsem tím, co mě PRO CIT NUTÍ vzívaje : Další.
NE NUCEN(it zubama) !
(Ve víře vlčku. ve víře ve zvíře. Tímhle světem rychle dál. )
No tak…)stisk(…odpočiň si přeci .
Ke zdi !
Vzadu za stromy pravidelný tep vlaku
Smečka psů za patami
Prý chcete mluvit jen o nebi
. s kamenem v dlani
Předzimní
Poslední roj perseidů včera minul náš dům
tak jenještě honem nasbírat zbytky chtění do kapes
a alou dál. na cestu po šesté sedmidenní míli si paty prošlapat
Bez ohlédnutí, horkým asfaltem po dešti.
Na výši nejtišší
Prorůstám. skrze kořeny prvotních lesů
pod zemí - jen rychle a rychleji, síla černozemě a pevné ukotvení
už nikdy mi to nevyvrátíš
Proplétám se. stromem vzhůru
Moje hranice
Spinkej vrahu
spinkej tiše
spinkejve mnějako myš
nikdo nemá žádnou šanci
Vybíleno
a tak jezdíš městem v nablýskaném bílém favoritu
a já brázdím krajnice s bílou vlajkou přes rameno
***
Koupil sis bílé auto a mě připadá,
Utíkej !
I.
(den co den, vjednom životě)
Raději mlčte. Vyslovili jste to již nesčetněkrát. Příliš velká na to, abys věřila na lesní skřítky a víly.
Milému
***
Utrápím se, umřu
Zastřelím se, pojdu
Vylustruju lékárničku
Jako..že
Spletu si. spletu si sebe s Tebou,
když poslední z posledních zůstali na kraji strže
a opustím všechna odpuštění vykřičené do ledových tabulí našich oken.
Za včerejší dnešek a pozítřkové loni vyrazím dlouhými kroky nazad zase zpátky po své vlastní stopě,
O čtyřech stěnách
Pocity mravence co chtěl Ti jednou projít skrze vlasy
Bez konce. a už i vlastnímu stínu vykám.
Ptám se mouchy vdlaních o čem že to dneska venku vlastně pršelo
A nedojedená ryba na talíři na mě mrkla
Dnešku
Dlouhou dobu půjdu vodou
A všechny myšlenky ať odplují mi sní
Nechám si zdát bez příčiny
O všem, co mohlo nadejít
Nad ránem
Budiž pozdraveno…
Nádherné inverzní ráno.
Sakra, kolik Tobě podobných bude ještě mi dáno.
Nepovíš . (Tss.
Poslední rok
. kukačka na drátech k ránu se rozkukala.
Říkám jí. tak//a teď vykukej kolik let budu žít //
sotva to dopovím
křídly zamávala
Vítej
Odporné smetí na dně všech dalších nekonečných vteřin
Zatuchlé teplo tři roky nevětraných peřin
Zas hledáš klíčky od dávno zarezlých vrat
Pod kůží cestičky, můj osobní svrab.
Kleptomanská
Zaklepu u známých dveří, řekneš klidně vejdi
Jsi prostě magor, co mi věří, když po bytě ti šmejdím.
Dnes po stoprvývykradutě, už vynáším cennosti
Dík za to, že mě toleruješ. vždyť to dělám z nutnosti.
Bez času
Tou dobou mohlo být vonom městě zhruba tak třičtvrtě na podzim.
Šedavé panely věžáků a chodníků dostávaly ten zvláštní nádech rzi při doteku paprsků ze zapadajícího slunce, které se odráží voknech…. a stromy valeji ponechaly své pestrobarevné listy zvolna se snášet kzemi. Tou barevnou a příjemně šustící závějí pod nimi se brouzdal chlapec.
Nenápadná (rádoby)
Na cestu štěrkovouJak dvě křídla mušíSnáším se potichuA přesto vás rušímNa cestách pokojem Splývám se stěnamiA přesto si všimneteŽe nejste tu samiJsem ve tmě přetmaváJak pírko havraníVšak svorně tvrdíteŽe hýřím barvami( Jsem už tím posedláa dá to fakt prácizas něco ukradnoutpři další štaci )
Láska - šepotem
"Napořád sama,
se svou touhou po bezmeznosti.
Kdo jsem.
Jedna Tvá stará známa, co hyne při Tvé lhostejnosti. "