Písmák Sedmikráska
Sedmikráska Tvé oči mají temnou barvu moře,Tvé vlasy zase odstín lišky v noře. Tvůj úsměv je jako Sedmikráska,chybí Ti jen vous Dědy Mrázka. Cítím vibrace Tvého hlasu,vibrují rychleji než se točí ručička na kompasu. To je báseň pro Tebe, dávám do ní kus sebe.
I snaha se cení
Snaha se cení Typický podzimní podvečer. Ztemnělá ulice úpí i vzdychá pod přívaly deště. Vane lezavý, studený vítr, celé město budí pochmurný dojem méněcennosti. Kdo mu vzal tu svěžest letního dne.
Samota
SamotaTo slovo je jako mé druhé já. Zůstala jsem sama. Necítím nic jiného než ten tupý pocit beznaděje, který mi proudí v žilách místo teplé krve, znaku života. Procházím se nocí pod měsíčním svitem, ve dne pod tíhou slunečních paprsků - a přece je to stejné.
Lampa
Mlčenlivá matka našeho života. Ať je na ulici, vobývacím pokoji či u postele, žije spolu snámi. I když pro většinu lidí je to jen předmět. Předmět, potřebný ktomu, abychom viděli na naší dlouhou cestu.
Změna
Byla půlka prázdnin, když se vZobí ulici procházel chlapec. Byl asisedmnáct let starý, ale při jeho postavě mu jiní lidé hádali i devatenáct. Měl vypracovanou postavu, světlé krátké vlasy na delšího ježka, zpracované gelem a modré, upřímné oči. Byl sám, ztratil kamarády, když se začal zajímat o dívky.
Prázdninové poblouznění i něco víc
Prázdninové poblouznění i něco víc
Tak abych se představila, jmenuji se Rebeka Dolarsová a je mi 16 let. Jsem obyčejná holka zpředměstí Ameriky. Chci vám vyprávět (Teda napsat) svůj příběh jednoho zajímavého roku.
Tak do toho:
Byl slunný, bezmračný den sdatem 27.