Černá vteřina

Do kafete spad mi vlas
zadusí se. a pak zas
potopí se v černý maz
dno hrnku mu zlomí vaz.

Matka s dětmi

Matka s dětmi
Když se člověk narodí, čeká několik měsíců, než mu rozmrznou ústa a jazyk a pak se hned začne ptát. Protože neví zhola nic, pokud pomineme informaci, zhruba u poloviny populace platnou i v dospělosti, totiž že bradavka rovná se požitek, táže se úplně na všechno. Nezajímá ho pouze jak daleko je Slunce, proč lidé nosí brýle a jak se rodí děti, ale také třeba kdo vymyslel koně, kolik vlasů má děda i babička dohromady a proč kameny neprdí. Odpovídat zvídavému dítěti znamená především mít u sebe nesmírnou dávku trpělivosti, vynalézavosti a také láskyplné moudrosti.

Sluneční západy

Sluneční západy
Vylkal jsem si ze zlých vteřin,
nepřátelských, táhlých rán,
vyplakal si vprostřed peřin,

Povídám

Povídám, že kdybys ulehlado lučního kvítísedmikrásky by Tě přijalyza svou panía večer potomkdyž by před Tebou sklopily své hlavyzářila bys tam samajako měsíc na obloze.
Povídám, že kdybys tam nadzvedlakterýkoliv placatý kámenbrouci by tam leželi na krovkácha vzrušeně třepali nožičkamaprotože by prostě nevědělijak jinak Ti naznačitže se do Tebe jeden vedle druhéhozamilovali až po tykadla.
Povídám, že kdyby šel tou loukoumalíř se štětcem a paletoupoklekl by na zema své barvy před Tebou pobledlémučednicky by si napatlal do očía jeho třesoucí se ruka by navždy kreslila do slepého prázdnajen Tvé podobizny.
Povídám,že kdybys vstalaa odtamtud odešlavšechny drsňácké plevele tambudou plakat jako malé dětischnout bude vše živéa neživé si s hrůzou uvědomí svou smrtpak tam vše na vlastní kůži poznájaké je to bez Tebe.

Kalhotky s motýlky

Denně drobný žluťásektýdně smutný hnědásekměsíčně pak ruďásekjednou za rok (s trochou štěstí)uplakaný bělásek.
Tolik jen ke kalhotkámkteré žijí bez lásek.

ať

Zdravím tě, návštěvníče a. no, nechci tě dlouho zdržovat
a tak jen věz, že
ať už si stvoření vousatý nebo to hladkýsotva od prsu odpadlý nebo poprvé v městské hromadné sednout puštěnýať si plejboj nejplejbojovatější nebo ti hlavu upatlalo tříletý dítěať už jsi machr na kamínky do zapalovačů nebo nerozumíšzhola ničemu
ať už to nejradějděláš v overalu nebo dáváš přednost telešopinkuať si obrovskej nebo mikroskopickej, geniální nebo debilní,červenej nebo zelenej, čistej nebo posranej,ulítlej nebo přilítlej, zdravej nebo nezdravej,divnej nebo čudnej

Kazil

Jaro vystrčilo ze sněhusvůj hravý prstíček zalez hadea hned plno kytiček krásňoučkých probarvilo kraj tlamy. Sluníčko usmálo sehřejivě a vesele melanomověna všechny tvory boží co jich je plný svět na výkal na patě.
I luna pak vzbuzenákulatou tvářičku spadnik sluníčku nastavila,jež už jsme popsali slyšíš. spadni, buznodívky a mládenciláskyplně se líbaly opary na rtechpesimista nepřejícívšechno to sprostě kazil vyčpělec.

Intergenerační

Ahoj matco, yak se wede. Že tje vidjeem zas tac v sedě. Tso že shcola. Neměj peetshi.

V háiku

Strom

Barevné rozpočítadlo

Zelená je Ája
modrý zase Fík
a kdo tohle neví
ten je daltonik.

Hai-ej brouč-ku

Povadlý úd leží
na její uslzené tváři.

Neplač

Usměj se, plačkotím šátkem svýmpuntíkatýmz jejího krkupo letech spadlým (náhodou asi)setři si slzynevzlykejkoukej, to hvězdaslétla ti pro štěstí.

Když muž se ženou snídá

Hegemonické tvrdozpěvy

Zťat rozlukou Tvých pseudolan
v roztříšti krychlových existencí
snídám učenlivost laskavých časoprostorů
vetřených do virtuálních nud.

Natura mea

Miluji hovna
mlčenlivé soudruhy
jak cedí se ti mezi prsty
když je svíráš v dlani

O smajlíku

Co sem to zas zplodilza šílenou kravinu.
No nic. Pošlu dva tři smajlíkydalšího snad dostanu.

moucha

Jsi krásná
a marně hledám přirovnání
koukám beruškám na tykadlastírám z baboček prachlítám a obhlížím hvězdyze všech stranlabutím obracím mandlea hladím je po peříaby ukázaly ještě vícobcházím lesy a nasávámzda spíše smrky nebo boryotvírám tlustý knihyučím se exotický řečiznám už i všechny akordyv dur i moll
Nic.

Zpověď parašutisty (svého věku)

xxxxxxxx
Hned jak zmizí závoj mrakůaby vzdal hold svému jménuPtáček Milan, plný crackumíří k nebi modravému.
Jeho kumpán, zas na tripupilotuje starý letounv kajutě, kde krom pár shitůpo celý rok Kytky kvetou.
Proletěli jako šípypole, stromy, domy, keřez kraksny staré lítaj nýty.

Nenávist

Nenávidím tětrávíš mi hadrzvedá se mi žaludekkdyž se přihlásíša odporné mi jejak přeskakuješmezi aplikacemitvá přezdívkamor a neštovicejak se objevíšznechuceně klikámna červené křížkyv pravých horních rozích. nenávidím těnenávidím tě
z tvých jedniček a nulježí se mi klávesyač jsem tě nikdy nevidělelektronicky tě nenávidím.

O nulách

Poslední netrápí,hnus je taky pocit.
Ta druhá mrzí,nerezonovalo
První vzteká,ignorace.

Žena

V horké vaněbublá do vodyhraje sipo dalším dnu odškrtnutýms bradavkama.
Pocákaný spodkyhoven plínyplnýuž nejsousvěže visípláčou pro ni.
Až voda umřevyleští smaltpráškem s úsměvempak snadaž malej usneprožehlí se ke štěstí.

Minipovídka2

Tam, ve víru města. Lidí jako much - každá vztekle bránící svou zdechlinu. Houfujícich se před skleněnými dveřmi jako myši před potopou. Vrrrrrrr - haf.

Seru hravě

Žeru všechnospím tvrděi bez práškůtrávím rozvážněsouložímkde můžutaky přemýšlímkdyž je třebakvůli žranía souložení.
Seru hravě.

Padá

Padá listzkus v tom číst
padá, padá, padá listzkus v tom pádu Pájo číst
padá, padá, padáá, padáá, padááá. List.
Svět je plný čtivých míst.

Minipovídka

A tak jsem si vykročil - směle a vzpupně. Štrádoval jsem si to po vesnických ulicích a usmíval se na všechny okolo. Na pupkaté sedláky v roztrhaných košilích, na pupkaté ožraly v roztrhaných manželstvích, bezzubé stařenky se strhanými tvářemi a přejeté hraboše s roztrhanými břichy. Bylo léto jako prase.

NOVÁ ŘÍKANKA PRO DĚTI

Leden, leden,
k bedně si vlezem.
Únor, únor,
šíříme obzor.

Mimoběžky

Hej, Marie, podej mi ručník.
Marie, ručník.
Slyšíš. Ručník mi podej.

Sama v bytě

Všechno začalo tím, že odbyla půlnoc. Popravdě řečeno, příliš na tuto magickou hodinu nevěřím, ale přesto se mě vždycky na pár chvil zmocní podivný mrazivý pocit, pocházející snad ještě z doby mého dětství, kdy mě matka při odbíjení na kostelní věži strašila klekánicemi. Ten pocit pak však zmizí tak rychle, jak vznikl - stačí se soustředit na nějakou smysluplnou práci. Nejlépe na studium - alespoň v mém případě.