Netypické vyznání lásky

miluji Tě v lepence, miluji Tě šatech, miluji Tě nejvic. spisovně.

...našel jsem přátele, jsou v mé hlavě... /Nirvana

Už zase jsem sama doma. Děti ve škole, to nejmenší spí. Dan se vrátí z práce až kolem šesté. Nechce se mi uklízet.

dva milenci

ONA a já teké přeji krásné snění. ONA rytíři bez brnění.
ON hezké sny i toběON teda teď jsi mě odzbrojila
ONA a beze zbroje stojíš nahý. ONA zde zkončily moje snahy.

Listí dozlata se barví

Všimla jste si, moje drahá. Podzim listí barvit začíná Slunce poránu se zdráhá Již podzim listí barvit začíná Trávy stébla stříbrem září Podzim listí maluje Slunce přes červánky září To vidí jen kdo miluje Všimla jte si, drahá má Jak vítr zlehka pofukuje. Jabloň - všecek plod jí dozrává Jen vítr zlehka pofukuje Vidíte tu krásu, hvězdo vzdálená. Když slunce zapadá na obzoru Rozlévá srdce mého krev.

kkkkkkkkkk

zavřel bránu, Klaply dvéřestála nahá na prahuzajímá mne, Kdo se béřetaKto "oděn" na Prahu.
měsíc svitl mezi vlasydívala se na mnechtěla vědět, zdá se, asizda lehne si na mne.
taK sedím, tiše miluji ses představou tou Krásnouptám se znovu - probudí seaž dnes mé oči zhasnou.

v neděli

Včera mi tvůj klavír hrál v molla mé housle také smutně lkály,do toho našich srdcí teskný pěl sbor;myslím, že té noci i hvězdy se nám smály.

večer včera v pokoji

včera jsem si dala portského jen po kapcesvlékla jsem se donahaa poslala pro chlapce.

hvězdný déšť

Padají hvězdy ale ty jsi dnes zase do mé náruče nespadla.

window

Všecek můj žalvykreslila zimana okno tvé temnéložnice. Napsala ti vzkazjež za velkou úplatuode mnebyla ochotna vyslechnout. Když sis jej ráno prohlíželaslzami zalila setvá zelená sklíčkajimiž pozoruješ svět. Věděla jsi totižže je pozděna všečeho sis dřív nevšimla.

slunce

Probuď se sluncena nebiposlední hvězda svítí. Probuď se sluncea sundej košilkuz hedvábných nití. Probuď se sluncetvé něžné rtysvou lásku chtějí říci mi. Probuď se sluncetobě jistě lépe jenež mě tady na Zemi.

pohledy

V dopise bez podpisuhledám tvůj pohledjedině ten mě vždyjak matčino pohlazeníuklidní. Hledám tvé pohledyi v noční oblozev jezírku zámeckémavšak mi neblaze unikají. Hledám tě na sklenicíchv otiscích po rtechz nichž na mne vane tvůj dech. Nezapomeň.

narozeninová

všichni jsme kurvy stoletívyhráli jsme soutěžo nejhorší osud.

láska je kapka nočního deště

láska je kapka nočního deště zlehounka hozená na dlažbu. slabě jen zní její pláč v tichu okolo jdoucích aut. láska je kapka nočního deště jenž tiše padal nad ránem. láska je kapka nočního deště a v svitu večernic a ještě pouličních lamp i v jejich zeleném světle tiše usíná láska je kapka nočního deště.

chvilkový výpadek

zapadá slunkothis time will never be the sameza tisíce kopcůza továrny a katedrálythis time will never be the sameza stromy zelenéza domy z betonuthis time will never be the samezanechává mi tuzapomenutý světthis time will never be the sameza mřížemi.

Pokus o baladu na villonské téma

Já u pramene jsem a hynu žízní:Dvě studánky černé, plné křišťáluCož jen srdce mé ukrutná touha trýzní. Což je všude lásky pomálu. Anděl je přzrak - křídla má hedvábnáDo pekla nese Tě v náruči svéA tak mě vlastně teď jenom tak napadáŽe ty dvě studánky jsou jak oči TvéSmutno je ve stínu všem padlým andělůmSmutno je lásce v srdci prázdnémKdyž je konec lásky, těm nádherným snůmPak už jen svíci života zhasnemTak napij se té vody, z pramínku, křišťálovéA nechej touhy zvon, ať v srdci Tvém zní.

pláč svaté kateřiny

Lásko. To, co Ty nevíš, neví nikdo. Hluboké oči Tvé. Jak vesmírů nekonečno.

čmáranice

Kreslím Ti anděla s bílými křídly. By očka Tvá viděla, jak ráda Tě mám. Kreslím Ti anděla s dlouhými vlásky. By očka Tvá viděla, že v srdci mém pro Tebe mnoho je lásky.

T.AD. - blbost

Černo před očimaMámSmutek v srdciSvětuDámStromy spadnouPod sněhemTma bíláJe trápit ZačneSe i třepatCítí se jak šelmyLačnéPo kousku životaDuše se ztrácíVzpomínka mihotáV lednových dnechSníh nás HřejeLáska v srdciSe ti jenom smějeBlázen na kopci stojícíMáš něžné pihy Na lícíchA v očíchStovky mužůStojícíchU zdi svého žitíNeplakej pro ně. . . .

....v hodině angličtiny znuděna časem prostým přítomným....

chance for change for all of uslooking throw the onion of glassmake a peace and make some lovethere´sa blue sky aboveour heads full of scaresbelow us the hell what he stares athe´s got somethin´ strange in his eyeshe looks like he wants to lieso many people what stand aroundstaring at him - he stares into ground
the trees are gentely weepingour souls in our hands are cryingyour destiny is enveloped in the darknesswe have to let the death die.

Beatníci

Byť stálas tam jak v lehkém roušeEviněA srdce Tvé zrychlilo svůj Tep, již tak dost silný
Grandiózní půvab teprveErb Tvého rodu, mezi ňadra vložený, dal Ti. Na hebké šíji tepe, Exotický parfém roznáší - Tvá krev.
Rozkvetlou kopretinouA horkým letním sluncemTeď jen mě se můžeš zdát.
Izabel, má temná kráskoOtec noci - Měsíc sám - zas a znovuNás samotné, bez všedního shonu, zanechal.

bob

Býval jsem jak slunce mládO svítání věčně snilHromy blesky, třesky pleskyUrčily mi jasný cílMiluj život jaký jeI když krátkým se ti zdá, nebLáska všechny přežije.

give peace a chance

když dáš hvězdy nadto tvé modré nebejako sníh, co padmě i tebe zebetak i slunce co ztrácísvůj horký letní žár-uvadá-šum v korunách stromůnaše nahá zádadlouhý pozdní dencítíš však jen horký chlad-i kopretina zvadla.

loňská

hvězdy svítísníh v nás tajeměsíc oblékánás v nahoty šatruce horkéskoro hoříšskla jsou z mlhy tříštivénaše nohy ledem být zdají se již delší chvíliležíš a já vedle tebesledujenmešťastné nebejež uspat násv okamžiku chcečteme baudelaira:-něžně se milujme, láska v svých skrýších, lásko,nečistým zbraním svým tiše velí: pal-usínáme při slunce východukaždý sám.

....................-,..........................

zjistila jsemže světjak ho znám - vlastně neznámje plackakde květkopretiny živý dlouho nevydržíkde člověk lidijak je neznámničí a dožíráa láskav tom věčnémshonu umíráchce slyšet písničkyod oasisa západ vidětto zvládnou jen ti co věříaspoň trochusvět že ještě žijea tože na nás někdoshorasračky lijena to si nikdy nezvykneale snad se s tímjen na jeden životsmíří.

ukolébavka pro mou nynější třídu; z důvodu nedostatku fantazie použit je zde i verš cizí..

tralalalaa. toš co, lide pracující, v noci snící, ve dne bdící.
jak se těšíte na dny volna. blíží se k nám velmi zvolna
mírem, klidem dny nám známé.

loučení

je pozdě již. na levém zápěstí kříž. ale o lásce nejen ona, i Ty o ní sníš. jako den jež rád by zhasdo šera všech nočních krásdo života neživých na srdce mi padá sníhsmutno a zima mu jei ve zdech jeho slujevlasy v kudrnydívka bez ženychlapec bez dívky a muž bez ženysrdce z kamenesrdce zlomené.

píseň

a na začátek si napiš houslový klíč . a pak je tam nota a notička,na noze botičkana srdíčku háčekna háčku rybičkaryba trhá srdíčkanáhodným kolemjdoucímna vodě loďky plujía Ty s /někým/ v temné slůjikrásná slůvka říkáteve tmě o půl desátéokenice zavátésněhem zimy minuléláska ošálit se nedáa tmavá barvazdá se býti bledáTvoje oči a Tvůj smíchstejně jak ten loňský sníhmi dnes v noci stejně spát nedá. a už zasejak je u mě zvykemkravinky plácám a jen tak přemýšlím nad tím, jak velké je nekonečno.

Touha a život v jedno spojené na dně propasti bezedné

1. cestou jirky z poděbrada po schodech do nebepo tý cestě šel bys rádzavíráš se do seberef. 1. : nebe hoří, stromy spípod nimi peklo studenýanděl, křídla zlomenýnad ďáblem u propasti bdí2.

jo, tak nad názvem zatím přemýšlím.. nenapadá vás nějaký?

Pomozte mi, lidé drazí;na silnici jsem stála. Ať jsou z vás na chvíli vrazi. Nechť Smrt na mě zavolá,
že už nemám se ohlížet, do očí se jí dívat;ne, už mi nejde to vzít zpět. Déšť mi pak bude zpívat
píseň smutnou, pro mě hravus melodií překrásnou;celý Svět mi bleskne hlavou;
už nebudeš mi nikdy lháta pak až světla uhasnou,usnu, budu věčně spát.

kolik andělů se vejde na špičku nože..

kolik andělů se vejde na špičku nože. CHCEŠ STAVĚT ANDĚLY NA NŮŽ. COŽE. jsem ještě dítě, nemám tušení.

nic o ničem

Půjdem spolu nocí, dnem
Pak, až někde zalehnem
Lásky zvony budou znít
Nad hlavami milencům

fotka

Zima

sněhem pročesávajíc noci vlaskdyž v očích se mi leskneluny a hvězd temný jasona zpívá písně tesknésvětlu, proč se všici smějí (. )v okně mrazem vykreslíkvět nevadnoucích orchidejíjež na hřbitově o ní snípřes den slunce vyhání jijak nevděčnou ničemnici(když4 zvony pak šest odbíjí)krutou bílou tanečnicizávoj bílý do tmy nořína vlas noci dopadásrdce láskou k ní mi hoříkdyž orchidej jí uvadáslunce vládu nastolí snad však bude dlouházbývá jí ještě moc dní. ZIMA (a má touha. )

prodloužená

z posledního zbytku
neskleněných očí mých
jak se dívám:
Vy a Smích

jak mi je

poslední dobou
inspiraci postrádám
žiju jen vodou
už ani nesnídávám

Můj optimistický pohled na svět (?)

Jak krásný se životbez válek a bojů. Když nikdo na nikohokoltem nemíří,když každá princezna už nemusísnít o svém rytíři,protože věznitelů není. A vy, básníci, pište o válkách. Je krásné totiž vědět,že války jenom v básních máme,je krásné totiž vidět,jak kopretiny natrhámea lidem blízkýmje jen tak přinesem.

Dopoledne v galerii

obraz byl zvláštnírozmazaný, nejasnýoči dívky na něm se lesklynesmála seplakalana srdci jizva jí zůstalaten obraz byl tolik živýkřišťálově jiskřilchtělo se mi brečetkdyž jsem si uvědomilaže stojím v kopelněa dívám se do zrcadla.

Závan letiště

Křídla zlomenáa láska bez jménaDlouhá lana spletenákolem našich tělkdyž slavík píseň lásky pěla vzduch naší láskou celou noc se chvěl,luna mocná zářilami na dušia teplá deka patřilamému králi, Artuši.

O přestávce-hrajeme si na hlodavce.../?

V KOŽEŠINĚ NAHÁU OHNĚ ZKROCENÉHOJAHODU MEZI RTYHLÍDÁNA ZRAKEMPRINCE VYSNĚNÉHOVENKU BLESKYOBLOHU KŘIŽUJÍA JÁ JAKO MALÉ DÍTĚZAČÍNÁM SE BÁTA TAK MŮJ PRINCMĚ NA RTY SLADKÉ POLÍBÍA POVÍDÁ MI POHÁDKUKDE BYL VELKÝ HRADO PRINCEZNĚ V KOŽEŠINĚA JASMÍNEM VE VLASECHJAK JEN PROTÁHLA SE LÍNĚA ZRAKY JÍ ZŮSTALY NA HORKÝCH BÍLÝCH ZDECH.

?

Ach, Bože, žádám Tě,vyslyš mou prosbu,už nemohu akhle dále žít;a naším městečkemteče řeka nevelikáa k břehu protějšímuvede od jednoho mosta z něj k Tobě se dostanu:své tělo do vlnek složíma můj duch nad ním bude bdít.

...

Je večer, na hvězdy nevidímmraky je zakrylyjako by žárlilyna zelené oči mladých panenjimž srdce zahřívá lásky plamena za těmito verši navždyAMEN.

otázky ne-malých dětí

a přeci se točí
svět v našich očích
a přeci tu na věky nejsme
a proč tedy žijeme.

hádanka

černočerné zdičerná židleu černého stolučerná lampaabílé světlo

OD VÁLKY, K BOHU A ZASE ZPĚT

A nebe křižuje pět černých ptáků
den ke konci, k noci se blíží již
kněz v bílém hábitě, na rameni velký kříž
a na čele nakresleno spoustu divných znaků.

..-..-..-..

Hoří vodaled mě pálía ty se ptášptáš se zda-lijsme ti pravíco nás život nezabijea mě zima je strašnáa studenou vodou plní se černákašnaa den se ke konci pomalu blížía ty se dívášjak přátele tví k Bohu vzhlížía chtěl by ses také dívat k nebiale zlomení andělépřišli si pro tebea ty a tvá láskai vám narostly křídlaa tak i vy letítea myslíte na nebezlomených andělů.

Jak to dopadá..

Zas na mě přišla ta divná náladadíky níž mě občas něco napadávlastně jen tak na polštářisvé vlasy jsem si rozhodilaa usínám a snímo návratu o pár let zpětkdy pomalu točil se můj světa hvězdy počítat jsem chtělapřes modrý kouř cigareta já pouhých třináct mělaale už mi šestnáct je letsrdce mladé mé mi bušíjakože ví. né že tušíže budu žít jak ono chcebez rozumu proste volnávolná aspoň na chvílikdy lásky se zrodilya zapomněly na násna víly.

Kamaráde, já nepláču

Usychá mi břízka naděje,
listy padat začaly
na zem plnou lidské zloby-
jako byste neznaly

Básníku..

Měsíc je v úplňku,magickou má moc. Tisíce básníků o tom psalo,tisícům očí to krásno spát nedaloi když temná byla noca pokojem plynula vůně pelyňku. Přes záclony bílétmu černou vidět mohlyoči slepé, jež básníkům patřly. Ty krásné v noci chvíle,tak smutné a tek světlachtivé,když v noci tmu jenměsíce jas jemně rozkrajoval.

Kvůli nám

Mé dlouhé vlasy,
Tvá záda,
mají se rádi, asi,
a o lásce se jim bude zdát.

Nemám náladu

Uhoněna dobou
unuděna světem
inspiraci novou
hledám.

sen

ne, osude, nepřicházej, bojím se tě. hudba známá do uší zní mi, ty sápeš se po mě pařáty zlými.
cítím to přicházet,ještě do tmy se stále dívámdo stínu tvých černých očí,tam v noci sny mívám. (-.

Když je nuda

Když vesmír malinkým se stává,
když o ní se ti v noci zdává,
když lásku svouňáké holce dát chceš,
když sputnik na tvé hlavě vyšší je než věž,

ilegal

skleněné oči,
když ráno si dáš,
hlava se točí,
dobře to znáš.

.......................

Krvavé zdi na mě ve tmě padají,
ale já se jim nebráním.
A doufám, že ledy roztají,
čímž se snad zachráním.

Dětská říkanka-mé myšlenky

polštář s peřím
své lásce věřím
plyšový medvěd
jsou lásky hned dvě

_-´-_

KDYŽ OČI ZAVÍRÁM
JISKŘIČKA SKOČÍ
K OČÍM MÉ LÁSKY
Z VÝPLATNÍ PÁSKY

Den

Smutný mšíc za mraky se schoval.
Je to on, co rád by se radoval.
Chtěl by si po nebi jen tak volně plout,
kličkovat mezi hvězdami zbaven všech pout.

Není

není dne bez hodiny
hodiny bez minuty
minuty bez vteřiny
vteřiny bez minuty

Jak..

Jak metr čísla počítá,
jak sklénka vína rozlita,
jak malé hříbě v ohradě,
jak pan král sám na hradě,

Jen jeden den

Venku prší, snad nebude den dlouhý. Já chtěla si splnit přání a touhy. Chtěla bych být princeznou se zlatými vlásky,Tiše si plout na malé loďce lásky. Být modrou oblohou či mráčkem bílým.

Jen šílím

Byl pozdní večer, první máj. Já nehledám v té básni rájSlunce svítí, hvězdy vadnouSnad k nám na Zem někdy spadnouDnes je osmnáctý květen. Zloba vládne celým světemJsem v pyžamu ležmo v peřináchKéž utopím se v krásných snáchMá kytara co na zdi visí. Já hrála na ni.

Cestou do školy

Ráno jsem šla přes hřbitovJeště bylo šeroMlha válela se po náhrobcích kamennýchKvětin tam bylo jen šedých, né zelenýchVšechny zeschlé, bez životaJak mrtvoly v hrobech. Sedla jsem si na lavičku pod vrbuPod tu starou s dlouhým vlasemUsychá. Zemře. ČasemNebo ji zapálí déšťA tak shoří.