Jarňopodzimní hlavoztráta
Petrklíč petrklíč, já idiot zlomil rýč.
Byl jsem z toho celý pryč, do nosu si narval tyč.
Do hlavy mě bacil míč, a tak sem si řekl křič.
On to ale nebyl míč, bowling koule hlava pryč.
Ať žije... No, to je jedno
A bylo léto. Slunce právě měnilo vše na povrchu zemském vnebývalou krásu a lidé mezi obvyklým studováním země občas zvedli oči kobloze a pokud to bylo ve správnou chvíli,mohli dokonce spatřit hvězdy. Ti které letní hvězdy okouzlily, pak zvedali hlavu i vzimě, ale většinu tajemná dění na obloze moc nezaujala. Ta nádherná hra světel, jako když se vpaprsku slunce, procházejícím škvírou vzáclonách, zatřpytí hravým batoletem rozsypané korálky.
Myšlenky a snění
Myšlenky. Myšlenky, proudí mi hlavou. Jsem smuten, ach smuten. Proč.
Realita nenasytných
Viděl jsem davy. Davy, tlačící se kupředu. Každý v tom davu táhl a strkal svůj vozíček nacpaný k prasknutí. Z plných sil, až z nich pot tekl proudem.
Jen jeden takt
Zrodil se nový život,
Novorozeně přišlo na svět.
Dostalo své jméno,
A začalo se rozhlížet.
Duše obrazu - část 2/2
Starý mistr Ferengi zavedl Líu do malého pokoje, kde na stolku stála malá vázička a vní nádherná růže.
„Sedni si sem na židli a zkus mi nakreslit tuhle květinu. “
Mladá umělkyně vzrušená na nic nečekala, usedla kmalému stolku a jala se tvořit.
„Za chvíli přijdu a podívám se.
Duše obrazu - část 1/2
Okno třídy naskýtalo pohled na teplý červnový den. Lía chvíli pozorovala špačka, zvědavě nakukujícího dovnitř a pak se pohledem vrátila ke své čtvrtce. Na ní byla do detailu vykreslená žlutá vázička. Stejná, jako ta, která stála před tabulí.
Les
Procházím zelenou katedrálou. Pod mýma nohama šustí mech a listí. Listíctihodných strážců lesa. Procházím lesem a mé oči vidí.
Na křídlech elfí duše
Stál na dvorku svého malebného stavení a pozoroval západ slunce. Jako každý den mu tento výjev vrátil staré vzpomínky. Takhle vždy pozoroval západ s Ní. Pohlédl na své staré, příliš staré ruce a do očí mu vyrazily slzy.
Ledový osud
Po každém spánku přichází probuzení,
tak jako po každé zimě přijde jaro,
ať noc je jakkoli dlouhá,
nakonec den vždy stává se vítězem.