Písmák Dušičková
Je skoro listopad, je skoro šero po celý den. Ráno, když se probudíš, marně hledáš světlo, které by prozářilo tvůj pokoj. Roztahuješ závěsy, vytahuješ žaluzie, přemýšlíš, jestli ta bílá záclona se nezašpinila pohledem zokna. Všimneš si, že naproti vdomě rozsvítili, žlutá záře žárovky vydává svůj signál jako bludička.
Jako zbitý pes
Jako zbitý pes
Jako zbitý pes ležíš před prahem cizího domu
Čekáš na almužnu snad dobrých lidí
Jako zbitý pes kňučíš a doufáš vsoucit
Umění života
Umění života
Žít vskleněném domě
se skleněnou ženou
se skleněným psem
Nebe
Vždycky jsem rád pozoroval nebe, ten tanec rozmanitých barev. Bylo uklidňující sledovat hříčku pastelových odstínů přes blankytně modrou po temně fialovou. To pak nebe vypadalo jako hrající si malé dítě. Jindy se zas tvářilo důstojně, hlavně vpozdních odpoledních hodinách, když si oblékalo tmavé šaty.
Zeď
Zeď
Bloudili jsme městem a hledali zeď
tu správnou tu jedinou tu vyvolenou
Pozval nás pan Boudník volal o pomoc
Zpověď opilého šaška
ZPOVĚĎ OPILÉHO ŠAŠKA
„Víš, když jsem se vzbudil, řek´ jsem si – co to…. , a jo, . , nový den…. Tak zas nic….