Písmák Poslední volba-Ashleada
Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že dojdu po svých až do Aslehady, tak bych se mu vysmála do očí a poslala ho do močálů Hariazu. Můj dřívější způsob života by se dal popsat jako velice radostný a bezstarostný.
Mým tehdejším údělem bylo doplňování chrámové vody a kolik květin dám Whalosovi k nohám, přidávání oleje do věčných svící a starání se o obleky kněžích. V určité dny jsem poslouchala nářky chudiny, které si stěžovali na veškerou nespravedlnost.
Pochod srdce do tmy 4
Za dveřmi se táhla malá místnůstka. Měla tvar kruhu. Stěny zdobily překrásné ručně tkané gobelíny s motivy bojujících lidí a i zvířat. Strop a podlahu naopak pokrývaly jednoduché a do modra zbarvené koberce.
Poslední volba - Hlavně se nevzdávat
Vstoupila jsem do staré krčmy.
"Dobrej. " zahuhlal opuchlý obličej za barem.
"Dobrej," odpověděla jsem automaticky.
Vlastní peklo
Naprostá beznaděj. Čisté pusté prázdno naplněné touhou spásy v rukou milosrdného rozptýlení se do prostoru. Ztěžklé ruce táhnoucí se daleko za torzem přervané lidské kůže chtějí pohladit ten chuchvalec neusmiřitelného pláče. Avšak každý dotek zpocených prstů spíše připomíná vlepení facky a neovladatelnou sílu rozhněvaného moře, které se tělem rozlévá v rytmu křičících výčitek.
Zmatená
Proč mi pořád lžete. Slyším váš hlas ve dne ive svých snech. Pronásledována svou vlastní rodinou… Proč mě tolik nenávidíte. Snažíte se mě zabít stále víc….
Zboudilec
Tiše hladíš sametový přehoz ve své rakvi a se slzou ve tváři si rozmazáváš úsměv. Tvá poslední řasa shořela ve víru řeky, když rudý polibek neslíbeného zapomnění ti políbil líci. Víš, že vše je teď pouhou vzpomínkou…. Apřesto urputně zápasíš snedostatkem sil, abys mohl splatit neslíbený dluh své duši….
Láska pokoje
Jsi sám. Zdá se jako by jsi byl pokojem objímán. Stěny tě nežně uchopí do cihlových rukou svých. A ty zakusíš bolest tichou.
Logika
Ve ztracené existenci. Na dně hluboké tmy. Bez možnosti se pohřbít,se přehazuji mezi světy. S odřenou tváří.
Smrt vůdce
Můžeš umřít bez povšimnutí v ledovém ráji. V záplavě rudých kopretin vykvetlých v máji. Při západu černého slunce ti vzdají hold. Poslední z tvých vojáků požádají o žold.
Pochod srdce do tmy3
Nevšímal jsem si lidí ani místnosti. Slepě jsem šel za Alexem. Prošli jsme dalšími dveřmi. Podle okolí naší cesty a starých kamenných schodů, které jsme sešli jsem poznal, že se právě nacházíme ve sklepě.
Pochod srdce do tmy 2
Alex mě vedl městem Sierou. Chodili jsme tmavými, neuklizenými uličkami, a i když mi noc zakrývala jejich malou prostornost cítil jsem se uvězněn. Smalým srdcem a vystrašeným výrazem jsem se pokoušel následovat neustále kráčejícího Alexe. V hlavě jsem slyšel tiché škrábavé zvuky, které vycházely odevšad.
Pochod srdce do tmy - Tři říše
Na čisté noční obloze se třpytily hvězdy spolu s měsícem. Měl jsem plnou hlavu myšlenek a mé nohy mě donesly ke starému hřbitovu. Tlusté zdi byly metr vysoké. Kameny ve zdi se pod měsíčním světlem zdály být ledově bílé.