Písmák Pokorné já
„Co děláš. “
„Co bych dělala, čtu si noviny a piju kafe. “
„Pojď na kolo. “
„Teď.
Štěstí halabalo
„Dej to sem, Luciáši. “ zaslechla jsem plačtivý hlas mladší dcery, když jsem pozdě odpoledne otevřela dveře do bytu.
„Chi chi, chtěla bys, co. “ odpovídala jí výsměšně starší Lucie.
Marie
Marie byla bezva holka. Byla chytrá, hezká, nekazila žádnou legraci, uměla udržet tajemství. Přesto měla vždycky pocit, že není dost dobrá. Její pohled byl plný nejistoty, stejně tak schýlená ramena dávala znát, že se obává předvádět své nedostatky.
Tisíc jezer
Vrata od garáže se otevřela do nového jitra. Do rána trpělivě čekajícího na dnešní příděl slunečních paprsků. Vyšla před dům a dnešek se rozechvěle odrazil od vrstvy čerstvě napadaného sněhu.
Protahovací vůz samozřejmě zase nahrnul sníh z ulice na jejich stranu.