Písmák (NE)Přemýšlím
Je pozdě večer, zatím jsem nad tím ještě neměla čas přemýšlet do hloubky, ale jak hodina pokročila a všude je klid tak jsou mé myšlenky pořád dotěrnější a nutí mě se jimi zabívat. Neznáme se dlouho, pár měsíců, já vím, ale jsi mi tak blízko i když se tomu bráním. Máme předse každý svůj život, daleko od sebe. Vídáme se jen občas i to zcela náhodou ale stačil jeden pohled, jedno podání rukou a ty jsi se dotkl mé duše jako už dlouho nikdo.
NEvyznanie
Kto sa má v Tebe vyznat. keď neodhalíš ani kúsok seba keď nepovieš čo cítiš keď nepovieš "chcem len Teba" Keď sa správam odmerane Keď sa citim sama na dne Keď nechceš počuť moje slová ktoré skládám zas a znova Prečo človek nemyslí na význam a vety skláda bez rozmyslu Zajtra si ani nepriznám že som niekomu dala prísľub nechcem zabudnúť ale utrpenia sa bojim ešte viac po nociach len hladím na mesiac a po líci mi steká slza studená a zmrzlá.
???
Lásku zo snov zložím,tá ma nesklame. Osud vyčítám Ti z dlane,viac sa to nestane. Ste krásný pár. V lupeni ruže skryjem túžbu,rieka nech odplaví ju v diaľ.
Smútok
V poháry utopím slzu - potichu,aby nik nepočul jej vzlyk. V prázdnej fľaši od vína, pošlemlistov hŕbu - nech číta ichten, komu majú prísť. Hneď ráno v banke uložím sicit, čo k Tebe cítim - a potom, už bez víčitiek, prázdna pojdem žitím.
Túžba
Túžim zobúdzať sa pri Tebe,deň čo deň - každé ráno. Chcem stáť s Tebou pred oltárom,počuť Tvoje áno. Túžim s Tebou opať vstávať,cítiť Tvoju ochranu. Túžim .
Když
Když jsi smutnýtak i kapky deště bolíRány se otevřoua naplní se solíKdyž si smutnýtak mi něco ruce svážea do mé hlavymlčkyvpochodují strážeKdyž si smutný,tak i sochy v parku brečíStromy procitnou, lidskouřečí Tě konejšíjak umí stromy vezdejšíanáhle si více můj nežli ničí.
Jméno Tví
Když slyším jméno Tvé,dechse mi tajíKdyž spatřím Tě,cítímse jak v rájiKdyž se mě dotýkaš,nevnímamokolíPro Tvoje štěstíudělámcokoli.
Miláčku
Miláčku hladím Ti spánky a čelo,asi to tak být mělo. Tisknu ramena a líbám něžně,zavři oči a v nich měj mě. Tak uzamkni srdce před celým světem,vzpomínky uzamkni do tří velkých knih,urovnej vlasy a učeš myšlenky,třeba mě najdeš v jedné z nich.
Tajemství
Horké slzy kanou mi po tváři, zas jedna probdělá noc. Mé prosby mizí v polštářia toužím po Tobě moc. Svírat Tě v náruči, na rty Tě líbať,kouzelná slůvka od Tebe slýchat. Dlouho se neznáme,snad to za to nestojí.
Píšem
Píšem tomu, koho falšom ste mi vzali. Píšem, lebo ľúbim. Chcem, aby ste mu odkaz odovzdali. Čo budete chcieť Vám sľúbím.
Noční hovory
Nočné hovory. I
Kto som, odkiaľ prichádzam.
Ach, akási som opuštěná,
Aká som ja žena
Churchil
Temný je den,však hvězdy v něm nesvítí,na dne slenky mé Tě . . hledám . Na balkón kape déžď, uhasil mi cigaretu.
BALADA O SLOBODE
Som väzňom vlastnej duše.
Srdce moje Vaším rytmom jak
cvičený koň kluše.
Ústa vravia prázdne slová, vety
SEN
V sne videla som oči čo na mňa
sa smiali.
Cítila som pery, tie moje ich bozkávali.
Držali ma čiesi ruky v náručí.
O TICHU
Mlčíme o citoch, o láske, o nehe
Mlčíme o nás aj keď sme spolu
Mlčíme v tichu slov
V očiach snažím sa Ti čítať po čom túžiš,
Dg: C 16.9
Si utrpením ktoré som zažila,
dnes mám byť za čo vďačná.
Si život čo som stratila
a nový znova našla.
SMUTOK
Chcela som Ťa chrániť ( vlastne ani neviem pred čím )
a skoro som Ťa stratila.
Chcela som, aby všetko bolo dokonalé a všetci spokojný,
no dnes viem že to nejde.
SAMA
Skoro ráno nechal si ma samú.
Chcela som byť s Tebou no musel si ísť
Viem že si to tak nemyslel,
ale ja som to tak cítila.
ZBOHOM
Zbohom, dnes znova nie však naposledy.
Zbohom, uvidím Ťa za pár dní.
Tak dávaj na seba pozor a vráť sa mi.
MÁM
*Mám ústa plné Tvojich úst. Mám dlaně plné Tvojich dlaní. V lebke jak vietor v roklináchmi šumí Tvoj hlas rozvzlykaný. Odpusť, tak odpusť.
NEMUSÍŠ
Nemusíš mi svoje srdce luhať. Hľa, už trúbi súmrak z pažití. Ako dúha zájdeš, ako dúha,až z pier mojich sa nasýtiš. Nemusíš, veď nezlorečím mužu,nerúham sa v hrubej nevôli,nepadám Ti, prosiac, na kolená.
V KÚTIKU DUŠE
Na kraji sveta, v kútiku dušepár hnedých očí za bielou stenou. Vo veľkej mláke, v kvapôčke rosy,pár bosých nôh. Na modrom neby vysokých stromovleskne sa Damoklov meč. Plápolá v povetrí ten čierny popola k zemi kvety hlávky skláňajú.
Z LUPEŇOV RUŽÍ
Z lupeňov ruží mozaiku. Zloží z nej celý svet. Z okvetných lístkov čas. Sfúkne z nich prach pár pier.
SPLÝVAM
Tak ako s nocou splýva deňja s Tebou splývať chcem. Vo chvíli keď svitanie objíma sa s ránomvždy keď trávu kropí rosa, či krute páli mrázkeď mlčíš, očami sa smeješ alebo hádžeš bleskyaj keď si šťastný, aj keď chytajú Ťa stezky. Keď si smutný, utešiť Ťa chcem od zlého Ťa chrániť. Splývať s Tebou, byť Tvoj druhý tieňnechcieť pred láskou viac sa brániť.
SOM
Som niekto,kto nechce byť sám. Som tá, čo skláda piesne zrkadlám. Nechcem, čo mámchcem, čo nemám. Vymýšľam konce všetkým hrám.
KÚSOK ĽUDSKEJ DUŠE
Konáre stromov vnorené do fosforu falošné úsmevy na hlavách ľudí, zničené značky na kraji ciest, v smetiaku ležiaci kúsok ľudskej duše. To ešte stále nestačí . .
RANA
* Ty, ktorý cúvaš z miest, kderozžrala sa rana. Jak stará breza som Tebou popísaná. Zas prstom prelestným zastrestáš, zas a znova. Nahá až do kosti skrývam sa v húšti slova.
SPOVEĎ
Prišiel ten neznámy, tak ako po noci príde ráno. Opäť otvoril mi dvere pre mňa zamknuté. Ja počula som seba ako vravím áno, počula som, ako pomaly sa vzdávam. Vynoril si sa zo spánku, čo prechádzal mnou.
MILUJ MĚ
Miluj mě tak, jako by to bylo prvně. Miluj mě tak, jako by to mělo být naposled. Miluj mě jako krásnou vzpomínku. Jako tu, která se nikdy nezměnila a je pořád s Tebou.