Milostný život Evy P.

Další ráno, co se probudila u Davida v bytě. Jasně, David je nejlepší milenec, jakého kdy měla, ale přesto se nemohla zbavit pocitu, že by teď měla být jinde. Svlékla si jeho tričko, které jí půjčil na spaní, a oblékla si svoji podprsenku. V tu chvíli se vrátil David z toalety. Když viděl její ňadra, která v novém kousku prádla vypadala opravdu přitažlivě, zastavil její ruku, která se natahovala po košili.

„Tohle si ještě neoblíkej,“ řekl a začal ji vzrušeně líbat. Netrvalo dlouho a podprsenku jí sundal, stejně jako kalhotky. Rozhodně kývnul směrem k rozestlanému loži a jí nezbývalo, než ho následovat. Milovala chvíle, kdy do ní partner poprvé pronikl. Vždy na chvíli zatajila dech a snažila se vnímat ten slastný pocit všemi smysly. Davidův penis jí působil rozkoš. Nechápala, jak to, že jeho žalud cítí tak výrazně… vlastně v takových chvílích nechápala vůbec nic, jen to, že chce ještě, ještě, ještě…

Pak, když si ji bral zezadu, napadla ji absurdní myšlenka: Co kdybych si teď představovala někoho jiného? To bych přece mohla, když Davida nevidím… Myšlenka nespustila sérii představ jiných mužů, ale slzy. Eva už dřív při sexu plakala, ale jen ve chvílích dojetí, kdy cítila intenzivní spojení s partnerem. Teď plakala, protože sebou pohrdala. Právě měla sex s mužem, kterého téměř neznala, nemilovala ho a přála si, aby to byl někdo jiný. Její vlastní ubohost se jí zdála nesnesitelná. Nebyla schopná cokoliv udělat, jen držela a tiše plakala. David si po chvíli všiml, že něco není v pořádku. „Co je?“ „Nic, v pohodě.“ Ani neví, proč to řekla. Přece mu nebudeš držet? Proč nepřestaneš? Nechtěla Davidovi kazit ráno, tak proto. Nebo možná kvůli tomu, že nechtěla, aby si všiml jejího ponížení. Ať tak či onak, když se k ní David naklonil a zeptal se jí znovu, už to nevydržela. Pohybem pánve se vymanila ze spojení a paralyzovaná se svalila na polštář.

„Copak, nával emocí?“ David, jakožto psycholog, o emocích leccos věděl, ale tohle přece jen nečekal. „Co se stalo?“ Eva se dokázala trochu sebrat, hrozně se styděla a posadila se. „Já jsem taková husa!“ „Ne, to je v pořádku,“ ujišťoval ji David a vůbec netušil, že Eva se nestydí za pláč, ale za jeho příčinu. Po cestě domů, ještě otřesená prožitkem, si uvědomila, že se už nikdy nechce milovat s někým, koho nenosí v srdci.