Hranice
Prskají jiskřičky, plápolá hranice. Hranice mezi mnou a tebou. Hranice, jevící se nepřekonatelnou. Se slzami v očích na mě křičíš:"Pojď ke mně, nechci tě ztratit.
Fotografie
Utíká noční ulicí, nikde ani človíčka. Najednou se zastaví a její pronikavý pohled spočine na noční obloze. Je sama, sama jako ta jediná hvězdička přímo nad ní. Jako by se jí vybavily ty časy.
Černá propast
Jako by její velké srdce bylo uvězněno uvnitř sítě, utkané z černých nití. Sítě spletené ze smutku, beznaděje a nevyslovitelné prázdnoty. Jako by byla uvězněna sama na široširé planině. Tam, kde přetrvává věčná tma, místo vzduchu černý dým a místo vody rudá krev.
Konec
Stála tam uprostřed potemnělého parku, ustrašená jak malé děvčátko. Stíny větvoví jako by jí stále něco chtěly pošeptat. Rozhlížela se v té nejtemnější tmě. Dosud jí nikdy tak nesúžovala jako nyní.
Naděje
V povzdálí se rýsuje černá postava. Mává na mě. Rozběhnu se, běžím, co mi síly stačí, snažím se tak, jaky by to měl být poslední závod mého života. Chci jí být nablízku.
Sněženka
Na paloučku se zpod bílé přikrývky začala probouzet sněženka. Něžné lístky, čerstvá zeleň. Docela neobvyklé uprostřed prosince. Vyrůstala si tam sama samotinká, okolní svět byl zahalen netknutou vrstvou sněhu.
Ztracené naděje
Ztracené naděje ztřísnily můj život tak jako kapky inkoustu nedbale vypadající papírek přede mnou. Nevím, co napsat. V hlavě se mi honí neskutečně mnoho věcí. ty jsou pro ně, pro všechny, nejspíš něco jako prach pokrývající rozházené police u mě v pokoji.