Písmák Hod boží
nemusím se ti dovolit abych letos měl štědrý den ten náša v první svátek vánočníjá cítím dar co tělem dvě srdce rozervala spojil v jednotvá dobrota je jím :*.
Poluce mysli
Vše už jsem napsal teď je čas co po mě čístuž nechci být motýl ne ve lnu ani bavlnceChci naplno žít pouta jsou ta tamtak dál volně stoupám snad dojdu i k početí
Byl jsem vlak co chce zvládnout výhybky teď jsem dítěnemám strach, dlaní v té tvéjaro se nenarodilo a já v létě vzlétpodzimem štěstí se rozkřiklo . za mrazu tě svéstnechci tě vlastnit nebo tě zbásnitchci tě jen protnout být chlebem a plotnou.
Přiznávám
Vyznávám se lidské krásetvarům bujným prstům nepokojnýmlásce, doslechu a nazíránítepu, poslechu a rozjímánísebe rozdávání a zpytováníslovanské duši a východní krvidětskému štěstí a dospělým vášnímnahé kopretině ve tvém klíně
Spálená pojistka
Jsi větrná korouhvičkana střeše barokního kostělaa tvůj život měl být obraz nad oltáři štěstíTvary a myšlenky vzletné odpoutávají od těla a zeměZloděj má zhnilou morálku a dlouh=é prstyto on ti tenkrát ukrad štěstíA jestli je to v tobě upusť od chrámů jdi k humanismu.
Poctivá & Země
Musím říct, že chci tě víc Splynu ti po vlasech jedno žití tebou nenasytí až k pramenůmjsi vlídnou něhou a až tě ochutnám strhnu si vaztajíš mi svou dokonalou jednoduchost ve tvých úbočích.
Odpověď
Noc se projde po tvem vickujak po malem namestickua ty budes spat tak sladce jak pivonka na zahradce.
Cracxovi
Vstup do ní do její mysly,uchem jehly v kupce sena(c-Radek:)pak až ji potkáš řečmi to nekažProč vždycky život dáváto co neočekávášano koněčně Ono. aJe totiž hromádka drobečkůpo sušenkách co snědli vnoučataty z nich žiješa babička už peče dalšíon-život a ona je onuž mi to začlo(c-Kajnar:).
Paf
Tvůj smích se tulí v uších mých
medový a sladký víno ho netiší
je to sametový dotek je proutek
co otře se o mou nejtajnější naději
smouha
mam vsechno co jsemv tom povl zivote chtel
konicky sny sam sebe bezohledne nevzdornou svobodu
pocity vjemy fantazii nadani a lasku
splin i prislib nejistoty mam vsechno
tajne
Pošlu pusu tvýmu vkusu
odhalím tvou křivku nosu
odpustím neřestím
nasytím denní splín
Byla?
Dobrý ráno červánkovatý tulítko
si meďátko co má jitrocel na líčku
jeřabinu za uchem a třešničku na dortu
už vím čím bych chtěl být.
motto
Jdi ke stromu, povídej si s ním, dotýkej se jej, objímej jej,
pociťuj jej, seď vedle něj, nech ať strom pocítí, že jsi dobrý člověk
a že mu nechceš uškodit.
Postupně ho začneš cítit, budeš vidět na kůře stromu
Ohni
Tvé rozcuchané vlasytěší měvíc něž zálet po víně. Proplétáš mi oči odlesky tvého tance, jak černá v modrou až rudouplyne tenoulince. Je tak jemný a pronikavý z tebe žár,podmanivý, hravý a klidný,stejně nedotknutelný. Přesto tak lačně se zdáš,jak smrtelné je být ohněm;spálit a hořet dál.
Má noc
Miluju jednoduchost čaje,
vzpomínám, jak něžná vlastně mohla být
Ted´zarazím vývrtku do srdce vášní špuntu,
a vytrhnu pouto uvolnění.
Bál masek
Řekl jsem: " Co je láska. "
A na očích všech hned černá páska.
Tam neviděliza ní druhé,
a svoje také vlastně matně,
Jak vlastně vypadáš?
Dnes pro mě zas zazáříš,
jsi krásná, mám tě před sebou.
Hned procitnu jak vkročíš,
a mineš tak skutečnost mou.
Už skončil začátek.
Ted´ už nejde víc než skládat slova,
jsem bez pohybu vlevo nad žaludkem.
Už zapomínám jak se vlastně chová,
cit když chce si pohrát s poustevníkem.
Věřím ještě ? Doufám!
Všem se vám směju, všem,
jste blázni a lháři, já mám šém,
jen pravda a láska je hlína jeho,
a vy všichni, pošetilci, žít. zčeho.
Opouštím
Když srdce zabolí, duši pak obchází mráz, kolikrát za život, svědomí přál jsem si mást. Ty krásná lásko má, moudrostí zlomená. Mávnul jsem do větru, chtěl cítit nás. Otázka zkřivená, nařčení bez jména, chorobný lhář.