Písmák Te amo
Touho má, nevinná,
mozaiko doteků,
jsi zbarevných sklíček,
jak poklad zpod víček,
Hodiny
A ve střepech mezi zrnky času
Zmáčený půvab bez paží těla
Za vůní dřeva skryt v umrlou spásu
Zpustlý je cit jenž archanděla
Starcova elegie
Starcova elegie jak ve větru svíce
Zmírá ze zbloudilého smyslu
Že před smrtí touží písku jmout více
Naděje zmámeny vtiché nostalgii
Otupěle
Usedavý pláč a roztrhané zdi
Vunylém šatu bez kostí dřeň
Plakát jenž nikdo nikdy nezazdí
Výjevy bez oken a zcuchaných vlasů
Ve vlnách bezbarvých maleb dešťů
Bludný tanec ve vlnách potají
Ve vlnách bezbarvých maleb dešťů
Jak světlo usíná
Nahý kouř směle touží po ráji
Nepějí ptáci tak často jak po bouři
nepějí ptáci tak často jak po bouři
než mrtví probudí se posbírám poslední kapky a uplácám déšť a těsto v máchově míse rozlitý samet - čas netouží spát
zhasínají lampy přec světlo nehyne snad už začíná noc snad začíná den ve stínu z popela jasanový kmen
jenž v mračnech z peří vran skrývá se
Duše času
Duše času
Nebe svléklo se zkůže
Ve stínu pavučin si hrá
Noha má bezedná
Zapomenutý
Vsouhvězdí vyhaslých svící
Čeká bůh na posledního
Příchozího
Pak nic neznamenající
Prach
nocí prolétl jiskrný žalk těm z radosti hloupýmto jak čas snídal písčitý valvidiny sní prorostlé travouvích nevinně loupísvětlo skal minulých a hravousíť z pohybů jim vlahých rosouprach zametl stopybudoucnost bosu v rukách mu nesou.
Slunce
nutkavá touha uchopit vítr
dusit jej a tvarovat v džbán
a z hlavy své zásobit jej vodou
jež v krvi smrtlených žárem svým plá
V lukách
s proklatou hrudí mdlý svíjím se tu v lukáchsrdce mi vytrhla světa divá rukapravda mží se vedví tonoucích v ní očíchjata zradou jak oděv jdoucí z bodláčístrom jedinou jest oporou jíž neztratiltak hlavu svou nabízím opírám ji v týlvíčka klíží se pod tíhou světských činůuniknuv věřil jsem že zřím jí do klínumalátný zpěv v točitých schodech k nebesůmprašivinou perutí sloky kráčí v šumač stojí padá na mne četná stromu peň nahotou oděn spěji výše o stupeňvýš ještě výš lesk vidím čistě a jasněze slunce snášejí se zlatavé třásněseshora chtěl bych vám pomněnek píseň snéstmá-li návrat cenu když čeká tu jen lestpadám matná mračna čeří se mi v rukáchs proklatou hrudí mdlý svíjím se tu v lukách.
Mít tak duši zdravou
mít tak duši zdravouvšetečně toužím občas vědětcopak jen honí se mi hlavou.
V měsíce tváři
ticha na stěně plápolá svíce
po špičkách krade se divý světla vrah
oči se klíží jsoucno halíce
odcházím neb po snech již šlape mi prach
Stopa jitrem
Stopa jitrem
jsem pouhým pastýřem těch prázdných rán
vnichž přimlouvá se k obloze rosa
by vlesku svém nechodila bosa
Déšť slepce
za oknem voda se údajně honí
když slechu dostane se kapce
nejedna krůpěj krve se roní
neupřímnost věrná láska
Slova již zemřela a já stále živ
Slova již zemřela a já stále živ
Jsem nesmrtelný. A nemám co říct
Bojím se noci a den se mi hnusí
Žít neumím Přec tu být musím
Snídaně v hliněném objetí
Snídaně v hliněném objetísnídaně v hliněném objetíruka i s tužkou v řádcích se ztrácív éther sny z hlavy utíkajís kávou v niž pohledem krvácíšrohy světa v šat z nyvých nítíbeznaděj zmatena odívánemajíc nohou utíkáš pryčjsi divá skutečnost žárlivájasmínu květ a letky z voskuuž jen málo patří kapsám tvýmbezbřehé ticho rozlévá seměstem tím samotou trýznivýmv oknech žluč děravé záclonyzjizvené zdi stěny praskajícihlové mámení zpívá jakv dlaních jí slzy usínajív agonii slov padají skrzvíčka jež vráskami sešityjak chmýří ve větru těžký jsistojíš ty ve vosku zalitýměsíce zář v mračna se kryjeulicí procházíš zpamětiuspíš klid jímavý vzbudí těsnídaně v hliněném objetí.
Vražda
Vražda
bez ohledu stála tam opřena
o mé vzpomínky poslední
zvláštností sveřepá stařena
Tragický příběh zesnulé noci
Tragický příběh zesnulé noci
topím svá slova ve větru oděná
plytké verše ve víru souvislostí
se sépií vrukou kreslíme budoucno
Ach
Ach
ach mí milovaní drazí
kdo vrchlík lebky
kdopak mi srazí
Vítr ve tmě
Vítr ve tmě
déšť rozmáčel líčidla kráse
a krůpěje na okně jedoucím závodily
pro vítr ve tmě
Duše chorost
Duše chorost
vtichosti bezvládné černě polibek temný prahna po korunách bez větru za mříží vzdouvající se přídech jemný
doufaje vbezedné současnosti vradost šestilistou kvetoucí vbezvýznamnosti
milování ve skle odrazném pod chlupatou košilí a touhu skrývat vjednom molu svetru jak rukávy jste mu zašili
Tíha
Tíha
nad sebou se lítě smiluji když vyznávám se pomalu ale jistě myšlenky totiž přestávají chápat že tě miluji
na dosah ruky přec tak vzdálená vkolena padáš pak na zem bez jediného hlesu vnáručí mi tiše skomíráš
v dlouhé chvíli krátkého milování
První
První
mládě věk svůj před sebou tlačí nedočkavýma očima a vozík smládím za sebou
a vněm maminka s tatínkem a myšlenka a obraz a radost se smíchem a první krůčky a medvídek a písek s kyblíčkem a zoubky co tlačí a katě co už nepadnou a hrátky sautíčkem a kuličky a krása vtěle odrostší a další co vidět nechce
a dětství v slzách tak se ohlédni
Prorok
Prorok
klove krkoun včerni znělé karabáčem střemi ostny teiresiovy oči směle
sveřepě prorok brání se nehybně pod jhem se vzdouvá rozhoduje se jak vždy chybně
strastiplná pouť jej navždy poutá knoze kotvu na řetěz váže vpřístavu zakotviv vkouta
o životě I
"život je jako písek sevřený v dlaních; držíš jej pevně v rukou, ale neustále ti utíká mezi prsty. ".
Starobylé býlí
Starobylé býlí
nespěchá kdo nikam nemíří natažená ruka touží po návratu pak desítky let otevrou se vcelé šíři
dlaň uvolněná a rukopis vní čitelný život sám jenž narýsoval kniha ten poklad prsty zavřený
na čele sedmivráska zkušeností táhnoucí se noha bezvládně běduje vprosté odlišnosti.
Orfeus
Orfeus
odměnou i trestem taký úděl milování kdo nebojuje prohrává i krotitel lásky not vbezedné báni
otočení jest cestou zpátky vzpomínka vraždící sůl plodíc všatech utkaných znehmotné látky
ret po vysvobození touže vočích nepochopení pak čepel tichá po prahnoucím hrdle klouže
Závrať
Závrať
dalším krokem lovím slova na udici psi ve výloze na liduplné prázdné ulici
budoucnost unášena kroky náhody strach zprázdna funkcionalistické pagody
den za dnem rostu až jednou tělo bude mi malé zesiná zármutkem soběstačným páry nohou bez světel ale
Horečka
Horečka
lolita vkabinetě svádí nezištně procesí knih zanícených neherecky přec jevištně
nepravidelnost ta biblická zvrhlost plní vše jen nikdy sny ruku áreovu hnala pak nehynoucí žalost
enklávy skutečnosti tupě se zříká vhorečkách blouznící starý světostrůjce a vzenitu upocené pomýlenosti dýchá
Sestup
Sestup
všechno začíná jak ve sněhu běhá plačíc se radujícím nahotinka kniha
prázdné řádky řek vypovídaly více nežli kdejaké plné bezvoské adventní svíce
vůní mrkve za maskou z mandarinek lákají kmořícímu semoři vcentru šumícím jak vnadiru jehel bezslovných linek
Zklamání
Zklamání
slzy smolné po koře stromů věstí příchod nezvaného a sním ukrutnou pohromu
krok ve stopách kroku dalšího tak krokuje vzdálenost souboje příštího
bez šlechticů jen jediný jest všlechetnosti však nemá zbraň nechal se k soupeři důvěrou svést
Krasosmutnění
Krasosmutnění
modlící se pěnu ve vodu kladu
dělí se spontánně vděti své líbezné zhladu
ruiny starého těla padají kzemi po cihlách cosi hledají
Vyděděnec
Vyděděnec
ve vyhnanství ubožák kráče luhem spontánních chaluh údolím věčného spáče
vykračuje si bez nohou pod noční oblohou zpívaje si píseň nebohou
vším čím dříve pohrdal tím vším stébla trávy zhyzdí jen jednou ranou do tvých hýždí
Trp
Trp
když slepice odbijí desátou ranní tak vtichost ulehám šero snové nemá totiž zdání
čeho svět se vědomky vtouze krýt dopouští přitom ví že nedopalek myslící tak nerad sobě odpouští
mnohdy až ktichosti stárne mikrotenové odcizení chichotem trhá pouta zdárně
Odsouzený k smrti životem
Odsouzený ksmrti životem
sním o tom místě a to místo je mi snem tam pod dubem umrlčím po létech po dnech pode dnem
setkáním ve vlahé noci navždy se odmlčím pomlouvá mne sebeláska čím proviněn to netuším
kolbiště duše polkne vhábitu kráska to duši malé tělo jest pod poznáním spleenu větev má praská
Jaro
Jaro
březí šelma zimy psem prohnána vpláč
sedící na lavičce maratónec vedoucí
želva předoucí
Narkissos
Do srdce spáče tiše jej nořím, touhou díky, prosím hořím,
zornice prázdné vše mi vyzradí, všeho toužil by nevědoucí znát, hlupáka pohled snad němého odradí, sživotem druhým potmě si hrát,
do srdce spáče tiše jej nořím, touhou díky, prosím hořím,
život tenhle se mu příčí, řka, smyslu nemá, snad to vše po právu, slyším vspánku, jak mi líčí, dávno jak pomyslil na svého těla otravu,
Nostalgie
Nostalgielistí utíkalo prohánělo se po starých šelestu sonet když v dálavě zněldruhu svého zemřelýchtam přesně já jsem spěljak lupen ve větru jsem se honil já bídák za chiméramiv hodinách samoty kdys snilmilostného psaní érami érami kdy laskal múzy v nostalgickém objetínedodržev světa úzystal se obětí.
Hero 78
Hero 78
vlastní oči labyrintu klamů půda živná rok další prošel vzpomínky kleply na dvéře slavistik jásajíc minulost vlivná zaniklo vtichu preludium pancéře
nepsal nikdy o něm homér však i bez důkazu - on tam byl vzpomínka dnes matný odour jak jen achilles prý nepobil
proběhlo kol něj už desáté léto a trója nedobyta stále hradbám vobjetí sovětů ghetto spočinulo a koně vsále
Závrať
Závrať
dalším krokem lovím slova na udici
psi ve výloze
na liduplné prázdné ulici
Bílá vdova
Bílá vdova
noc ovdověla a já šel spát
do tichosti položil se lich
na jedné noze snad stokrát
Osud
Osud
tu hrb zdavu náhle se vynořil
dar boží jenž botou chladem zutou
nevidoucí chtě nechtě prohýřil
Ateista
Ateista
bránit se nemohou stromy bez šancí
plémě zemské proč nevyhledá
rovného soupeře jenž vranci
Nepochopitelná
Nepochopitelná
mouchy slétaly se kmému
tělu mrtvému
hniji a já to necítil
Právo
Právo (NI)
tvrdil nám kmet starověk
že všech věcí mírou
kupodivu je člověk
Spleeny v máji
Spleeny vmáji
E. M. Remarkovi
byl pozdní večer první máj
večerní máj byl lásky čas
Šnečí blues
Šnečí blues
plazil se šnek popředu
zezadu dopředu
plazil se šnek pozadu
Šiška 2
Šiška 2
spadla šiška do kafíčka
udělala bác
bum do bříška
Víla
Víla
mezi stromy se mi skrýváš
já slepec nevím kudy kam
vnáručí nikdy tě neschovám
Zeď
Zeď
hlupák já citem ke zdi jsem vzplál
opětovat nechce i kdybych cihlu
každou rozebral
Tůň
Tůň
na zemi sleduji prvonebe
do tůně hledím upřeně
ohlížeje se zda uvidím tebe
Snad
Snad
vhloupoučkém dusném zrání
vbeztichém ohně plápolání
o teskných láskách vbázni tu sním
Srdce smilstvo
Srdce smilstvo
byla jsi cele v nevinnosti bílá
cizí lože spozvánkou pro tebe
srdce načež ku zradě mé spílá
Věrnost
Věrnost
do stromu ryla jsi jméno mé
hrdinovi co marně dobýval srdcí
nemaje renomé
Klid před bouří
Klid před bouří
nestydatým rdě se hledím pod sukni a soustředně hledal jedinou větev
z níž jiné vylézají slýchal jsem v prachu sborový nápěv
hlasu jediného co srdcí mých dráždí
Píseň pro děcka
Píseň pro děcka
lavička osedlaná prázdnotou
les k tichu promlouval
paprsky šlehán jak ježíše tělo
Confiteor
Confiteor
ve věčnosti mladá jsi byla o těle spějícím stydíc se snila
vlasy ve větru zcuchané záští jezernímu ptáčeti čelo prý vraští
krví zbrocený trup helia když padá padá v zem já do rukou je chytám vždyť ve věčnosti mladá
Ave crux
Ave crux
kde živí končí cesta začíná
kočárkové davy v nich plačící hlavy
kompilát rodičů dědí se na syna
Sama
Sama
stará oříznutá větev jak prso tyčí se z kmene
možná já kostěný budu ten příští
sleduje padá v zem tělo z listí
Vesna
Vesna
ze sluje své drápe se zvonu zvuk
až do výšin kde sopky zmírají
do uší větrných ze zlatých luk
Pastýř
Pastýř
jsem pastýřem jenž nemá flétnu
čekám až k nebi vzlétnu
abych spočetl své ovce
Ztracená
Ztracená
zatímco kadeřavé mládí za clonou naivity ztratilo se
žhnoucí chloupek jesení vyrašil jinochu v nose
v růži květu lyrické smetí pod ulitou ze skloví
Svůdná
Svůdná
za lesem v březoví
nikdo ti nepoví
jak měl jsem tě rád
Pravdivá
Pravdivá
mohl by křídlem promluvit serafín
zda obviněn či zda již vin
natřásá se duše chtivá
Nudná
Nudná
nic mě nebaví
jsem znechucený
jak mokrá veverka co nemůže spát
Květinová
Květinová
bzučící květy stromů a roje kmenů jeden les
kam v těle bezedném kam jsem to vlez
umíněnost v prstech
Kouzelná
Kouzelná
možná je to jen kus dřeva
co větrnými vlnami unášen
proč v závěsu táhnou se střeva
Věčná
Věčná
stále hleděl jsem na cestu v dáli
kde hltá ji horizont a stromy obzorem sečené
že beztak nepřijdeš připomínaly
Roztoužená
Roztoužená
o špičky stromů trhaly se mraky
topily se pády ke dnu
i rezaví časem staleté vraky
Lživá
Lživá
kapraď lákal v dávnověkosti hru
očima hladil jsem březovou kůži
a v myšlenkách až do korun a ještě výš šplhal
Celá přede mnou
Celá přede mnou
tebou rozplynutý
zkamením
mihotavě jak rtuť
Beznadějná
Beznadějná
plamenné kameny co hraničí sny
a vypráví jakže život je krásný
i dobrodruzi v samotě utonou
Teoretik života
Teoretik života
ve stejném těle rychle rostu
jak milovat když vše nesnáším
obepínám kmen a pravdu prostu
Čekající
Čekající
čekám již bude to týden
čekám a ještě trochu déle
roztály sněhy a už je zas leden
I taková
I taková
sedím tu s brittou fenou co nemá těla
není
jen jméno její v zemi vyryté
Červánky
Červánky
opisují paprsky tělo mé dvojník na zemi se smál
a stromů stíny linky mých veršů připravily
jak závoj zpěvů satyra básník když vlál
Ad absurdum
Ad absurdum
v propustné poušti topoří se pyj
a břichem písčitým kulhá nebe ve větru
osude tristní lehounce hnij