Písmák talking with forest
Talking with Forest
30. Prosinec 2007
Nemyslím si že jsem nehezkej. právě naopak, myslím, že jsem sympatickej. , mám pocit, že mě lidi mají rádi, dokonce jednou jedendoktorpsychologieo mněprohlásil, že tak si představuje Sociálního pedagoga- možná proto, protože se rád směju, ale proč častěji tak sám.
Rozum? Aneb jak to všechno začalo...
Víte, kdo to všechno podělal. Eva. a my, teď všichni trpíme. jo, jo.
Prostě jsi jiná...
Prostě jsi jiná.
Nám nebylo souzeno spolu žít, dýchat vzduch v těsné blízkosti, ráno se vedlo sebe probouzet a ptát se, co můžeme udělat pro děti právě dnes.
Prostě ta noc, plná vína, smutku, smíchu. doteků a zimy.
Cesta pryč
Se samotou díváme se na sebe
Vpřítomnosti molových tonů mlčících
Světlo snocí bije se o moc
A já vdáli se vidím….
Daleko od Tebe
Nevim co přenáší mě k Tvému úsměvu
nevim, proč mé srdce dává se do běhu
směrem nahoru, směrem do neznáma
zahrada ze zahrad nepoznána
Lavička u Vltavy
Lavička u Vltavy
Padající listí, smějící se štěstí
a Tvůj hlas
labuť na svých perutích