Písmák začátek
došel jsem domů a nalezl vše na svém místě
vzpomínky jako fláky krvavého masa všude po zdech
trnovou korunu vkoutě na hajzlu
ledničku stále trpělivě čekající na příchod svého pána
Autobus č.21
Probudil jsem se vmalém nemocničním pokoji. Byla to černá kočka. Škrábala po parapetu.
Veronika mi hladila ruku a usmívala se; všechno bude vpořádku.
Mokré dřevo
Seděl vkoutě a napadaly ho samé groteskní myšlenky. Myslel na knihy, které čítal, když byl ještě chlapcem. Myslel na lidi, kteří se navzájem pojídají, aby přežili. Trvalo mu několik minut, než si uvědomil, že nesní, že je teď a tady a není to součást žádného příběhu.
Siréna
Tady na ubytovně ubíhá čas velice pomalu.
Kapitán chodí od rohu krohu, osahává různé předměty a něco si bručí pod vousy. Potom si stoupne koknu, zkontroluje situaci a zakleje. „Do prdele, zas,“ řekne, načež dokončí svůj denní rituál: sedne si na židli u kávovaru a začne zpívat.
Jsem doma, lásko
Akureyri je na středoevropské poměry relativně malé městečko; žije vněm něco přes 17000 obyvatel, takže je velikostí srovnatelné například sČeskou Třebovou. Leží ve stejnojmenné obci na severu Islandu a je jeho čtvrtým nejlidnatějším sídlem. Do Akureyri jsem se dostal letadlem zKodaně; můžu ovšem hovořit o štěstí, neboť letadla po této lince létají jen zřídka (letiště vAkureyri je určeno zejména pro vnitrostátní lety do Keflavíku). Dýra, můj kamarád, říkal, že je to nejkrásnější město na světě.