Písmák (ODHALENÍ)
Musím vesmír změnit
snad ve vidině
vlastní záhuby
možná pouze tehdy
ACH JO
Už vážně nevím
Co se to tu děje
Už opravdu netuším
O co tady jde….
AŽ PŘÍŠTĚ
Ještě se nesejde měsíc srokem
a já budu vzhůru
ještě bude žít
voda scitrónem
BUDU NA OSVÍCENÍ ČEKAT
Budu na svobodu sebe sama čekat
tak dlouho
dokud si duch téhle básně
nesedne do větvoví vysokého stromu
CO SI VLASTNĚ MYSLÍŠ
Stačí se jen dívat
trochu vědět
a hodně se divit
sedět vedle
ČERNÝ KLOBOUK
Začarován vobraz pouhý
vezen stoletím na popravčí káře času
nechává svůj stín hluboce za sebou
nedostižným věkovým rozdílem
DÁVNO TOMU JEST
Stisíciletým předstihem
vyrazila civilizace za novým věkem
představujíce si nic netušící města
kosmických dálnic
DOBRÉ RÁNO PANE SAROYANE
Ráno jsem se prošla po ulici
jednou ve slejváku
a podruhé jen tak mrholilo
musela jsem vypadat poněkud komicky
DOTYK SMRTI
Dotýkáš se mé smrti
aniž bys to věděl
slova jsou jen prázdné bonmoty
i když se topím ve tvém hlase
DOZNÁNÍ
Cokoliv ti řeknu
může být použito proti mně
ale i tak ti budu šeptat
ty nejtemnější touhy
EMOTIONAL LANDSCAPE
Sněhovou vločkou
za polárním kruhem
lechtám tě po tváři
a hraji si stvými představami
FÉNIX S ČERNÝM PEŘÍM
Vždy když tě vidím tak jsi včerném
asi to bude mít nějaký vnitřní smysl
patříš do podsvětí.
jsi smutný.
FRAGILE
Neklopit a neodkládat
neodřít a nepotlouci
objemná obálka
co vní.
HOTELOVÝ POKOJ
Malý pokoj ve velkém světě
k stěnám tiše hovoří
o sobě a dějích vně ukrytých
lampa na nočním stolku
HRAJU SI NA MALOU HOLKU NEBO JSEM JEN ŘADOVÝ VOJÍN
Neznají mě ani jako Venuši Milétskou
zrozenou zmořské pěny
a přesto mi říkají
že jsem kouzelný pohár
I DON'T KNOW ENOUGH ABOUT YOU
Záhir má jméno apoštolské
a džínové kalhoty se sváteční košilí
vzítřku spatřuji období trpitelské
spatřím tě zas
JÁ SI MYSLÍM...
Že už všeho bylo dost
a že je fajn
když si najdeš něco úplně nového
kzábavě i na práci
JASNĚJŠÍ NEŽ TISÍC SLUNCÍ
Dost bylo výmluv
příliš mnoho brouků ve vlasech
slezou snad za košili
to snad ne
JEN TAK
Úplně málo a jen o něco víc
poněkud smutně
a vlastně vůbec nic
když visím na pentli smíchu
JEN TAK MÁLO
Tak jak si pamatujem
však tak už nikdy nebudem
se tak málo smát
tak jak se šklebíme teď
JEN TAK PRO NIC ZA NIC
…protože smá mít člověk aspoň trochu rád
…protože má být člověk sám sebou
…protože ryby můžou plavat jen ve vodě
a na suchu se dusí
JEŠTĚ NĚCO
Myslíš že se tě to netýká
že když nevíš
nic tě neovládá
že nechceš
JEŽÍŠMARIJÁ
Ubečená za oknem může být jen Praha
i podzim dokáže zmrazit kost až na kost
čas nemá oči
jinak by si ani nestačil nasadit brýle na to
KLÍČ K HOUSLÍM
Už se nerozčiluj
vždyť jsme pořád stejní
nic víc ze mě nedostaneš
i když bych si to přála
KRAJINA EMOCÍ
Odraz tvých očí ve vypitém hrnku od kávy
tvé propletené vlasy mezi mými prsty protékají
…i vmyšlenkách
vidina tvých rtů mě hřeje pod kabát
LÁSKOKRAD
Odraz tvých očí ve vypitém hrnku od kávy
tvé propletené vlasy mezi mými prsty protékají
…i vmyšlenkách
vidina tvých rtů mě hřeje pod kabát
LÉTÁM
Čekal jsi lásku
a dostal jsi jen utrápené tváře ve své léno
čekáš na jaro
a mrazí tě ztoho vzádech
LEŽÍC NA ZEMI
Nevolej o pomoc
když už ti není pomoci
nepřej si utéci
když už není kam
LOUTKA NA DIVADLE SVĚTA
Měl jsem otázku
když jsem byl sám
nic není nebezpečnější
než vědět že mám pravdu
MÁM SNAD JEŠTĚ NĚCO ŘÍCT...?
Jen tak pro nic za nic
koukám na kytku co stojí vedle postele
a říkám si že poslední dobou píšu o ničem
jako bych snad už neměla co říct
MASKA A TVÁŘ
Na ramenou hlupákův úsměv a vruce hůl
strhává si vlasy ze skrání
splným pohledem planoucích očí
zírá do zrcadla
MÍSTO LÁSKY NA VOJNU
Když čekám na kroky černých bot
nechávám zelené barety nad sebou panovat
motám se vantimilitaristických verších
i když vlastně dnes netušíme co je to na válku si hrát
MRAZIVÉ OBRAZY
Za oknem běží svět
se svými šrámy na bedrech
co jeho břímě nechce se nám nést
mráz kreslí na okno ten svůj zmrzlý květ
NEKONEČNÁ CESTA BEZCÍLNÝM BOUDĚNÍM
Zkus se projít vmejch botách
a bude ti leda tak klopítání vmejch stopách
proveď mě zapomínáním
ať ucítím tě vmyšlenkách
NEPOSKRNĚNÉ BYTÍ
Usmrkaná holka co tě tahá za rukáv
a někdy se směje
a občas taky pláče
to když už neví kudy kam
NEPRŮSTŘELNÁ VESTA JMÉNEM STRACH
Znáš ty pocity které nelze popsat
když vmyšlenkách ti po bytě chodí kdosi cizí
a ty o něm víš
a ty ho cítíš
NESTŮJ TAK BLÍZKO
Taháš mě za rukáv
jak malá holka
chceš přitáhnout moji pozornost
abych si stebou povídal
NO COMMENT
Tak už jen tak vím
co je pravda
a umím se tomu smát
upřímnýma očima
NO. 10354892406
Řada nohou strnulých ve dřevo
jako alej
mi salutuje vpoledním slunci
podél silnice spojující
O KOUZELNÉ LAMPĚ
Vloužích se lesknou střepy
do nebe zasazené
náruživým zahradníkem
co stará se i o zašlé symboly
O TOM ŽE SLOVO SEN SE RÝMUJE SE SLOVEM DEN
…o tom už dáno víš
když stavíš hradby zpísmen na papír
a občas tě to i těší
taky trochu zoufáš
OKNEM DO LEPŠÍCH ČASŮ
Skládám jisté kroky na chodník noci
opilá souzněním na vlnách vltavy
a vkrvi jen pár hltů vína
slib zítřka
OKŘÍDLENÁ
Vezmi si mě nebe
vem si mě do zástavy
oblaka podél tvých dalekých cest někam plují
říkáš že vztekat se nemám
OSPALÁ RÁNA
Se špetkou sněhu
ve slepených řasách
teplá šála hračkou
obraz přes rameno
NA GODOTA A NA SMRT
Daň je pádná ruka
vybírá nás jednoho po druhém
zupatlané sklenice bez víka
u hrdla jí plave pár mraků
NÁLADOVÁ
Rozmarná
jako loňské léto co voní za dveřmi
když si na něj vzpomeneš
Rozverná
DNES A PRAVDA
Žít v úspěšných časech
kde jen skvělá myšlenka je nejlepší
být dekorací výkladních skříní
ke prodá se jen 3krát zabalené zboží
VARIACE NEVŠEDNÍCH POHLEDŮ
Stačí drobnost lístku květiny
snad efekt motýlího křídla
co porazí mě dlaněmi v poušť
a bříška prstů v horkost zabořím
OBRAZ BEZ RÁMU ČI SNAD RÁM BEZ OBRAZU?..KDO VÍ.
Ve tmě není vidět
obraz bez barev
snad jen pohmatu
v něm můžeš číst
ĎÁBLOVA TVÁŘ
Bílá je odvrácená strana měsíce
a to proto
že nevíme co je na ní skryto
a to proto
NA SMRT
Daň je pádná ruka
Vybírá nás jednoho po druhém
z upatlané sklenice
bez víka
BEZVĚTRNÁ HLADINA
Nebe je veliké plátno
na které nám promítají slunce
vyleštěná mosaz panelových domů
se v něm potom odráží
IDEA
Jde si svou cestou
zpomalí krok jen pro modrou oblohu
otevře oči dokořán
. stačí jen jedno
CO BYCH TAK
Když už se ti kroky rýmují - změň svého cíle směr
Když už ti slova hladce plynou - zastav hráze velkými kameny
Když už tvé ruce drží pospolu - rozpoj jejich elektrický obvod
Když už ti v hlavě myšlenky tikají - pošoupni rafičky o půl dne zpět
PODÍVEJ...
Rozpálená zem rozevřela trhliny
do svého nitra
rozprostírá mapy po okolí
suché jako troud
MLHAVĚ JASNÁ
Sem tam a zase zpět
vracíme se na nábřeží stejných řek
a zase znova stojíme
za zábradlí mostů
DÍVÁM SE JAK SPÍŠ
Promluv na mě o půlnoci
ať i postel zdřevění
tvým jazykem
upřímných slov
DVEŘE K PODZIMU
Pozdě v noci
prázdnou ulicí
vilové čtvrti šeptáš
. a tady jsem
LEKTVAR ZAPOMNĚNÍ
Vyhnali tě za dveře
do kouta jak se to dělalo ve školce
zamknuli ti skříňku na dva západy
a uvnitř zůstala tvá oblíbená obrázková knížka
KOSTKOVANÉ KOŠILE CÍP
Brýle
koberec
brýle na koberci
brýle lež í na strakatém koberci
A TOMUHLE ŘÍKÁTE BŮH
Nevíme ksakru co to je
jen že je to veliké
a má to nějaký účel
spíme
CO MĚ TO ZAS TAK VEČER NAPADÁ
Topil jsi se ve vodě
topil jsi se ve víně
topil jsi se ve víře
točil jsi se ve víru
BUĎ SI NEŠŤASTNEJ ALE NASVÁDĚJ TO NA MĚ
Tak tu teď hloubám
dloubám do pocitů bez konkrétních hranic
přeplněná záříjová ulice spěchá za mnou
halí mě do kroků a stínů
UNTITLED
Když hoří okna
protějších paneláků
krvavým ránem
píšeš si na parapetu
...
Nenech mě padat nebem
jako hvězdu poutníků
co svítí ráno poslední
až se vzbudím.
DOJEM
Neznám souseda odnaproti
nikdy jsem ho neviděl
neznám světlo, to co snímá ráno a co putuje dnem
nikdy jsem ze dveří nevyšel
SKLENĚNKA
Tam kde končíš
kde tvůj stín spává
vydám se do náruče barvám
které v sobě skrýváš
ČASEM
Zmačkaný papír
v kaluži inkoustu
na prošlapaném linoleu
ve staletém domě
OPILÁ RÁNA
Zašeptání na rtech a mysl ještě ve snu
ranní vítr hraje na záclonu
a slov je málo
pro ten okamžik
NEPOČKÁM
Padám ve vzpomínkách
do studny bez dna
a nutí mě to k pláči
když nemám na sobě zhola nic
RELATIVNÍ
Na krátkou zápalnou šňůru
ve tvém věku
vprsou místo srdce
záporně nabitý pól
INSPIRACE
Probírám se rozervanými kusy našeho těla
nořím se do peřiny jak do šlehačkovýho dortu
a zima už mi není
když rozkvétám ve tvé náruči
SPOLEČNÝ BOD: EGO
Proč si lidi všímaj nejvíc toho co maj společný.
jinak by se totiž jejich ega ani trochu nedotkla
každý zpívá jinou písničku
což přináší rozpaky
DOKUD MŮŽEŠ VOLNĚ DEJCHEJ
Zalij mě prosím
žadoní úpěnlivě oschlá kytka
na zaprášený skříni
co oprýskyný lak jí leží u nohou