Písmák Housenka smrt chlupatá
Housenka smrt chlupatá,
co chlup to jedna nevinná smrt,
i tak to někdy dopadá,
nemoc žádá všea tynabízíš jen prst.
Jak těžké je
Jak těžké je si lásky vážit, žít pro ni,udržet a ne cit zmařit. Jak těžké je lásku vyrovnávat, zkoumat, žít a nesrovnávat. Jak těžké je žít v páru s láskou, když je víc u druhého, žiješ s vráskou. Jak těžké je přiznání, že nikdy se to nesrovná, zvadne, změní, ale jen těžko vyrovná.
Stará láska
Tma hladí den, co tiše usíná,ten čas letí a tak ubíháa přitom ty slzy stále tečou,ty slzy slané, co jen hábit smutku vlečou.
Dlaň prázdná, bez něžných dotyků,tvář smutná,jen plná ostychu. Stařec den co den k hrobu chodí,k hrobu bez jména,co se v trávě brodí.
Každý den tam smutné slzy roní,vzpomíná,jak tělo lásky krásně voní.
Němé rty
Přišel z hospody domů,omluvit se za své chyby. Ona jen ležela na posteli a mlčela. Vyznával jí lásku,plakal,prosil v kleče,ona stále v tichu,nepodívala se. Myslel,že trucuje,tak prosil dál.
Poslední procházka
Z dálky jsem už viděla zdi zahrádky mrtvých. Stíny na ní hrály své divadlo s anonymními herci,které měli jména skrytá ve tmě. Strážce lesa houkal do taktu mých kroků,bylo to,jak pohřební pochod. Stín,který jsem vrhala na třpytící se mech, byl poněkud zkroucený.
Proč?
Proč.
Jak bílý sníh co vdlani taje,
jak ve větru,když prapor vlaje.
Život končí,dech se krátí,
Srdce
Srdce
Samota mlčí,jen se směje
a zlomené srdce bolestí se chvěje
kdo radu srdci,jak nechvět se dá.
Mazlíček jménem zabiják
Prolog
,,Můžu začít. “Zeptal se mě doktor sinjekční stříkačkou vruce. Se slzama vočích a střesoucím se hlasem jsem řekl ano, ale vduchu jsem si přál, aby to bylo ne. Pozoroval jsem Královnu a zkoumal její pohled.