Písmák Le mémento d'un disparu / Zápisky zmizelého
I. (její)
Jen pojďte pane. nečekaný,skřítku svlásky od piva,budeme si hrát a budem pošťuchovat na dvě strany. jsem, řeklo by se – madam trochu zlobiváa nožky, běhající zrána po stole- však punčošky mám pevně napjaté -v dlani kroužkovaná,teď se nejspíš zeptáte.
Balada o panence zamlada
Nosila vsobě malý balónekshrdlem staženým na tkanici,hodiny sedala vkrajkovém saloně,skutečně žila ty zbývající. Tělíčko zlámanéjak si kdo zamane,se srdcem vbavlnce,zašité, schované,nosila vsobě několik knoflíků,osnovu znití - a poběhlici. Oči jí maloval sám velký Zababašmolkami z poštovních razítek, deštěm,kvečeru po šichtě - začala zábava,pouštěla vlašťovky podzimním městem,kynula mládencůmzúkrytu záclonek,házeli kamínky,šplhali na zvonek,ztékali balkónek hlava a nehlava,končili vzáhoně s velikým třeskem. Jednoho večera, madam se nudila,vylezla na římsu, skapičkou vzdoru,houpala nohama, očima bloudila,spatřila panáčka nasemaforu.
Omilienci
Byl krásný den.
Stromy nevěstinky,
omítka zasychala mužům na rukou
a domy rostly do oblohy,
Smrt krásných srnců
Rozkrojený talíř mezi námištětí se . A vnoci píchá pod žebrami. Vnašich ústechhadi zcestovali, vymkli sea pak nás oba spolykali. Stébla tělu kuchyňského stolu,duté schránky našich polních osobnostíhrají v šachy, klásky obrácené dolu,dmou se vzduchem, lejstry, pohvizdují zlostí.
Lístek z Maria-Schnee
Koulí se slzydo tváří permoníků,sklo zase visí střepy dolů,naklepu cejchy,pod chmýřím okamžikůnajdu vás ležet happyspolu . Jak tenkrátjste sněhy dychtiví,holátka v pancéřové zbroji,pro druhé živí, jen pro mě – neživí,soustruhem mezi prsy skrojitcosi co rezivícosi, co padá, stojízněhy. Jsi kostičkovanýa markýz shalapartnou,strázněmi vytahané rukávy,tisícem jednonočních bytů, samotou máčenou do kávy,špatně schovaný vplstěném koloritu. Vláček ztroubelí .
Kupujte holky z azbestu
Hoří cosi.
Lidé hasí,
já si rosim truhlík.
Asi