Balada o panence zamlada

Nosila v sobě malý balónek
s hrdlem staženým na tkanici,
hodiny sedala v krajkovém saloně,
skutečně žila ty zbývající.
Tělíčko zlámané
jak si kdo zamane,
se srdcem v bavlnce,
zašité, schované,
nosila v sobě několik knoflíků,
osnovu z nití - a poběhlici.

Oči jí maloval sám velký Zababa
šmolkami z poštovních razítek, deštěm,
k večeru po šichtě - začala zábava,
pouštěla vlašťovky podzimním městem,
kynula mládencům
z úkrytu záclonek,
házeli kamínky,
šplhali na zvonek,
ztékali balkónek hlava a nehlava,
končili v záhoně s velikým třeskem.

Jednoho večera, madam se nudila,
vylezla na římsu, s kapičkou vzdoru,
houpala nohama, očima bloudila,
spatřila panáčka na semaforu.
Zmatená, malátní,
ty jeho proměny ...
chvíli je brunátný,
pak zase zelený ...
Rázem se vzbudila, záclonku spustila,
zamkla se v salonku - na závoru.

Tep se jí rozhořel, cizí a zmatený,
hledala, co se to přihodilo,
párala hrudníček, našla tam vatelín,
až ji to docela rozlomilo.
Potom ho prosila,
skládala sonety,
pěstičkou hrozila,
mávala v ústrety,
Vždycky se zelenal, že budou přáteli,
pak mu zas v bedýnce – přeskočilo.

Nosila v sobě jestřábí peříčko,
bláhové těžítko pod jazykem,
dřív plihlo každou lží
a teď se čechralo
s každičkým zmáčeným kapesníkem.
Celá se změnila,
nejedla oplatky,
barbínám cizila
vysoké podpatky,
jiná by balila, ona však, zavilá,
házela prasátka desetníkem.

Tak to šlo měsíce, až jednou na římse
čekalo ohavné překvapení:
vyhaslý koláček, nijaký panáček,
jenom dva maníci na lešení.
Nemohla promluvit,
šustila bolestí,
celá se rozpila,
svírala zápěstí,
                           potom se hroutila,
                           škubala rameny,
                           běhala po římse
                           rozumu zbavená,
po vzoru Maryčky,
na krásném Dunaji,
stoupla si na špičky,
octla se na kraji ...

--- --- ---

Nosila čepeček, šaty až na paty,
po stranách v bavlnce šedivěla,
tělo jí svíraly plátěné záplaty,
od čeho,   dávno už zapomněla.
Byla to docela
normální panenka,
poslušně seděla
daleko okénka,
jen občas, s úsvitem,
- když všechno zaspalo,
cosi v ní,  zašité,
tichounce tikalo ...