Písmák Lampy
Slunce zapadlo, měsíc stále nevychází .
. nezbývá než doufat, že se rozsvítí pouliční lampy. .
Znám je
Znám je -
opuštěné hroby neznámých žen i mužů
Znám je -
ty pohledy odsouzení
Á stop!
Jsem v depresi
Už zase.
Já jsem vdepresi skoro furt
Deprese je můj život
toalety
Chatrně blikající světlo označující dámské toalety Pach zvětralé moči Podlaha jíž se snad mýdlo nikdy nedotklo Staré zaplivané dlaždice jež věkem a špínou ztratily svou původní barvu Zarezlé zčernalé porcelánové umyvadlo Studená voda kapající z rozbitého kohoutku Prasklé zkorodované zrcadlo jehož drobné střepy leží ve vrstvě špíny Postava bělostné kůže opírající se v rohu S pokrčenými koleny S mastnými vlasy S mastnými splyhlými špinavými vlasy Vyzívavým jásavě barevným oblečením S jasně modrými naběhlými žilami Od častých vpichů Od řezných ran Od nenáviděné lásky života Od smrti V ruce jehlu.
!en holub?m sypal
en holub. m sypal
Mis_--iT_ hi-el
prsty
Ble_dými
Starý hrade náš
Starý hrade nášMisithiel
Starý hrade, vždy tak veliký, ty, příteli náš odvěký, slávu tvou nevezne ti čas, slyš srdcí našich hlas: Ty v nás budeš navždy náš.
Potěcho našich očí, chci vždy vidět tvůj jas, tvůj obraz bude v každém z nás. Osud náš propleteným bude navždy s osudem tvým.
Ty, kráso našich končin, cíly našich tras, našeho kraje kras, do našich nížin shlížet budeš navždy náš.
Bez viny
Něžné - sotva čtyřleté - křehké děvčátko klopýtá temným děsivým lesem. Její dlouhé zlaté - kdys hladce sčesané - vlásky jsou cuchány a trhány bezcitnými větvemi prastarých pokřivených stromů. Bělostné šaty jsou rozervány na cáry všudypřítomným trním, rudé od krve tekoucí z ran na jejím těle. Na drobném krku se pohupuje zlatý křížek na šňůrce.
Je težké se rozhodnout...
Je těžké se rozhodnout. Misithiel Je težké se rozhodnout srdce svý probodnout plamen života zhasnout řeku Stix přeplout Je težké se rozhodnout nit života přetrhnout políbit smrtku ukrutnou - tak laskavou a překrásnou - Je težké se rozhodnout květ smrti utrhnout uchopit břitvu mrazivou otevřít žilu horoucnou Je težké se rozhodnout zda zůstat či uprchnout.
Svoboda - Rovnost - Bratrství
Svoboda - Rovnost - BratrstvíMisithiel "Cože. Svoboda - rovnost - bratrství. To už se přece dnes nenosí. Jak prosím.
Duše bolavá...
Duše bolaváMisithiel Duše bolavá slova zlá nadávka bodavá srdce plá. Krutý žert temný kout ničemný četr jen železo kout. Pohled klidný v rukou třes - lehce se nes - uvnitř vzpurný.
Jsem
JsemMisithiel Jsem ubohá ve své hrdosti, bestarostná ve své starosti, unavena po spánku dlouhém, celý život v okamžiku pouhém. Jsem ztracena ve správném směru - bohatým dávám a chudým beru, jsem vězněna ve svém těle, nenáviděla jsem přítele a protivníka milovala. Jsem hloupou ve své moudrosti, tolik slabá ve své tvrdosti, jsem krutá ve své laskavosti, toliko pyšná ve své skromnosti a stará ve svém mládí. Jsem kapkou žluče v medu, pramen věčný v chladném ledu.
Úvaha o smrti
Co je to vlastně smrt. Z lékařského hlediska smrt nastává, jakmile srdce ustává ve své činnosti a mozek ztrácí možnost být okysličován. Z právního hlediska nastává, pokud mozek již není schopen reagovat. Pro člověka však může být mnoho jiných různých způsobů smrti.
Kdybych byla malířem...
Kdybych byla malířemMisithielKdybych byla malířem,pokusila bych se tahy štětcevystihnout nevystihnutelné. Jsem však jen bídným básníke,jenž se snaží slovy popsatto, co je nepopsatelné. Barvy rudozlatého západu,lásku dívky k milému,květ růže zrána zrosenéslova bolesto zkroušené. Kdybych byla malířem,pokusila bych se tahy štětcevystihnout nevystihnutelné.
Noc
Leží v posteli a dívá se do tmy. Nic není vidět, přec jí v žilách tuhne krev. Strach je nedílnou součástí jejích nocí. Paprsky bledé luny dopadly na bělostnou šíji dívk.
Kdybys jen tušil
Kdybys jen tušilMisithielKdybys jen tušil, co k tobě cítím,co ukrývám pečlivým krytím,co tajně mé srdce šeptá,co sen mi do noci vetká. Kdybys jen tušil, co vítr zpívá,co pod lístky růže skryté bývá,co oči hladají mezi řádky,co nikdy nepřišlo zpátky. Kdybys jen tušil, co noc vybarví,co oči neznají, však slepí to ví,co knihy nepoví,co ruce pohladí. Kdybys jen tušil, co už vím,co leží schované v tělesném podkroví,co ukryto jest před světem,co nespatříš v srdci zakletém.
Prsten biskupův políbila
Prsten biskupův políbilaMisithielAž jednou přišla, prsten biskupův políbila i pravila: "Já věřím. Věřím v duši. " Na káravý pohled biskupa pouze dodala: "V duši svou. ".
I pohladila drobný oblázek
I pohladila drobný oblázekMisithiel I pohladila drobný oblázek, jenž ničeho necítí, něžné pohlazení naprázdno uniká. Přec toliko duší jest, které by jej potřebovali.
Přitiskne se k medvídku
Přitiskne se k medvídkuMisithiel Z pokoje je slyšet hluk, výčitky, pláč a křiku zvuk. Kdo se to však krčí v koutě za rohem. Mladý potomek pod dekou v očích slzy s nadějí nevelkou tiše zapírá pláč. Přitiskne se k medvídku, tiše vypráví povídku -jen ničeho neslyšet-.
Cítíš!
Cítíš. Misithiel
Již dlouho jsi ten pocit nezažilsrdce, jenž vhání krev do tvých žil,srdce, jenž tepe v hrudníku,žaludek se nesvírá v škvírku.
Necítíš díru místo srdcei hrubé vnímáš hladce. Ne, již žádná díra,byla naplněna míra.
Úsměv je drahým zbožím
Úsměv je drahým zbožímMisithielKdyž se člověku smáti nechcea znatek v duši cítí lehce. Otázky zní: "Co se děje. Proč se mladá dívka nesměje. "A odpověď není k nalezení.
Krutý vir podlosti
Krutý vir podlosti. Misithiel
Ač místnost plná lidítvé oči člověka nevidíJen pýcha, faleš a zradalidstvu lidskosti ukrádáStojíš tam kliden mezi nimimožná též někdy byli lidmivšak faleš, ničemnost a krutost-snad jejich přítomnost je nutnost-jak divý virus vše nakazí-ač možná to někoho urazí-zničí dobrotu, věrnost, nadějipokrytectvím nahradí ji. Všichni jsme nakaženi krutým virem podlosti.
Samota
SamotaMisithielJe možné být takovou. Jak tvarohová mezi makovou. Jsi jiná, ne však pozitivně,vyjímečnosti nelze použít efektivně. Ty přec cítíš, že seš jiná,ledová mezi přívětivými, mezi vzrušenými klidná.
Pár jizviček
Pár jizvičekMisithielPár jizviček vrytých do zápěstíproblém vyřešit nemůže,pár jizev vrytých do kůžesnad prázdnou duši věští. Ta ruka za nic nemůže. Pomoc nebe se příliš vlekla,zkoušíš se dovolávat pekla. To ti snad pomoci může.
Soudný den
Soudný denMisithiel
Smutný osud čeká násto není jen špásPolibte se naposledyať aspoň na chvíli roztají ledy
Pak to přijde-Ragnarokod smrti nás dělí jen krokApokalipsa či soudný denkonec světa či jen zlý sen.
Jaderná bomba či biologická zbraňlidé jen křičí : "PánBůh nás chraň. "Kolem trosky budov, spousty mrtvýchkolik v tomto světě může být šťastných.
Po zradě sama volala
Po zradě sama volala. Misithiel
. nikde nekončícerudé dívčí lícezlý pohledna jazyku med.
Sama jsem vinna...
MisithielNa ruce jizviček párkaždý se jen smálbolesti, která svírá srdcevše mohlo projít tak hladce.
Psycholog přemýšlí, co mohlo stát sejediné, co dokáže, je hloupě ptát se. Výsledek. Sama jsem vinnasama jsem prý namyšlená
Ten, kdo znal mě, nevěřiljak se ten člověk vyjádřil.
Noční setkání
Utíká. Stále ji něco žene vpřed. Vsrdci úzkost spolu se zvrácenou touhou dostat se ke svému cíly. Proběhne okolo kostela, poklidně spícím parkem, zpomalí až před branou hřbitova.
Tak...
Tak. Misithiel
Tak jednoduché zničit sebe a jen věřit v nebe Tak snadné stačí jen vzít nůž aby trápení tu nebylo už Tak lehké protnout zápěstní tepny a nenávidět všechny Tak slabošské život svůj zničiti a zbylé nechat brečeti Tak neodpustitelné přec byl tu někdo, co tě miloval a život svůj si jen s tebou užíval.
Jak snadné je...
Jak snadné je. Misithiel Jak snadné je sfouknout svíci či přestřihnout niť Jak snadné je prášky si vzít a nenechat žít Jak snadné je vzít čepel. přec stačí jen jediný tah. Jak snadné duši rozbít.
Zapomnění...
Zapomnění. Misithiel
Poté nastal konec, když zazvonil tvůj zvonec. Již nic nastat nemělo,co by alespoň za slovo stálo I proto jsi vzala nůž a trápení tu nebylo už Smrt je jako zapomnění.
Pláču
PláčuMisithiel Pláču, neboť nic na tomhle světě mi nezbývá. Pláču, neboť naděje mi ubývá. Pláču, neboť smrt je mezi námi přítomna. Pláču, jsem jen zrazená královna.
Klam...
Klam. Misithiel Já tolik naivní jsem, to přeci dávno vím, stejně ale měla jsem sen, žes mohl být štěstím mím.
Tys ten pocit podporoval, šeptals mi: "Miluji Tě. " V momentě smě ale zrazoval.
A mrtví jen krvavé slzy roní...
A mrtví jen krvavé slzy roní. Misithiel Žil jsem cnostným životem v paláci za plotem. smrt má byla probuzením pro mě, jako pohlazení. Postaven velký hrob byl, kamenný a mrtvý, jenž nikdo nerozbil.
Konec...
Konec. Misithiel Dnes hledím smrti v tvář, již zde není naděje zář. Osud si každý z nás volí, i kdyžjiné to bolí. Já jsem ta, co se rozhodla, jsem již života nehodna.
Přichází...
Přichází. Misithiel Smrt již přichází mezi nás i vás teď přechází mráz Ona je zde, má vždy volby právo a nikdo neřekne:"Ne. To není zdrávo. "
Nikdo se nebrání, nikdo nepomůže nikdo není statečný, nikdo nic nezmůže.
Kočky...
Kočky. Misithiel. nejjemnější srsti neproniknutelné oči veškerou zlobu zničí snad nepodlehnou krutosti. .
Óda na smrt
Óda na smrtMisithielÓ smrti krásná i bolavá, ty jsi ta, co pomáhá, když my upadli jsme pod dno. Jen díky tobě žít je možno. Ó smrti plná zapomnění, stále tě máme v podvědomí, taje, co nám skrýváš, život, co nám ukrádáš. Ó smrti nezvratitelná, ty jsi nezapomenutelná tebe tu oslavuji snad tím nikoho nezraňuji.
Bolest...
Bolest. Misithiel Hluk, však slova nevnímáš, bolest v srdci totiž máš, ač kolem lidé jsou ty trpíš samotou. A utéct je jediné, co chceš z místa se hnout nemůžeš A nevnímáš a neslyšíš marně v srdci hledáš skrýš Snažíš se, ale už nemůžeš v tom si sám nepomůžeš. Padla slza, smutek a žalzrada, bolest a padlý král.
Pomalu bodáš...
Pomalu bodáš. MisithielPomalu bodáš do zápěstí bolest opouští srdce tvoříš rýhy na ruce kružítkem v zaťaté pěsti Špička jen hladce klouže v srdci mizí napětí je to jako zakletí fyzická bolest pomoci může Na těle jen malá ranka v srdci jizva bolavá tělesná bolest pomáhá tělo je jak nová stránka Nová jizva na duši odráží se na těle vždy se nějak semele jak to všechno skončí, netuší.
Kdo nezakusil, nepochopí...
Kdo nezakusil, nepochopí. MisithielKdo nezakusil, nepochopíjak chutná krev vlastní touha spadnout do propasti každý něco zaspí Nepochopí, kdo nezakusil sám si ránu způsobit pak se na nic nezlobit naděje když upustil Nepochopí, kdo nezakusil svému tělu ublížit k tomuto se snížit každý je pak odsoudil Nepochopí, kdo nezakusil v duši bolesti přebytek srdce mít jen malý zbytek přec to někdo nepochopil.
Déšť
DéšťMisithielPrší. jedna kapka za druhouten déšť může být zárukou. Ledová voda chladí rozpálené tělotak to je-i tak to snad být měloHorké tělo chladí. Bolavou duši hladí.
Tma
Tma je cítit vášnívášní duší, což je zvláštníTma, co září nadějívše jde teď snadnějiTma je mezi námitvoří i hvězdné lányTma-touhy-citysvět je pod ní ukrytýTma-jedno slovo, tři písmenajen díky ní jsem stmelenaTma- tolik krásy v sobě skrýváv očích všech lidí dýmá
Tma. i jen to slovo je nadějí.