Písmák /půlmoc/
zátlejí vlistech
záleskem zkusmo
protni ten tok
teď smíš
Rozbor filmu Muž s kinoaparátem (Dziga Vertov) - finální revize
Dziga Vertov:
Muž skinoaparátem
1. Věcné informace
Název: Chelovek s kinoapparatom (Muž skinoaparátem)
Rozbor filmu Muž s kinoaparátem (Dziga Vertov)
Dziga Vertov:
Muž skinoaparátem
Název: Chelovek s kinoapparatom (Muž skinoaparátem)
Země původu: SSSR
/prách/
Ve větru stát,
mezi stohy zapomenutých,
svolávat křesadla:
Zapalte hubku.
/vřesem/
Našel jsem tě pod listím
strmým pohledem zkoumali jsme hvězdy
po svazích nám padaly slzy a
ty jsi vnich hledala pláč
/mraky tlaku/
V nekonečném sledu
ztemněle
v úhlu zpáraného nebe
Vrány Cár .
/hadí kořen/
i Rdesno Noci čpí po houbách
když vkrajinách letních krvácí chléb
tu vpoli krávy vlčí mák
stébel obilí dupají a horizontem luk se plíží
/vrah drahým/
Černá čepel stéká po tvých ideálních tvarech,
tvé vlasy smáčí pouliční déšť,
ty svíráš povadle zlomené akáty
a prsty vtrnech
/nepropustná/
Nad pouští mlhy a písku
skláněly se dozrálé rostliny letních sněhů.
Houpaly se větru, přes patrnosti šibeničních vrchů,
hvízdaly písně hřbitovní.
/represe/
Dost dlouho si listovat prázdnou knihou,
číst se sám a posuzovat,
jak jsem veskrze chtít poznal,
to, co bych měl rád, miloval.
/múzy/
Ó Vy sladké deódy,
prachem vynalezené,
ukryté pod tlejícím sněhem stínodnů i krás.
Kdo nalezne je. .
/apostrof/
Zpoza veskrze,
zpola ve snaze,
bez nálad nesnáze,
snažit se nesnese,
/ve světle mých představ/
Pod stínem lampy,
chytám,
strádám duše.
Jsou moje, krouží nevidomě,
/vírem/
Pláču nad tvou svatozáří bez mé námahy sedám dnem kapradin se plazím bez obvazů krvácím do hlubin černých děr omylem vylomím na prázdné zdi uprostřed tmavého listí prolezlých mokřin pavučinučekání na poslední záblesky co přetnou ty bezesné prázdnoty bytí kdy žal odpoví nocí bez neblahých se zastaví nakonec co ztratil vprázdnotě vyhnilých stavů a bezpečně narazí na mohyly nepravých míst bez mé plné přítomnosti a stesku na zmýlených místech protkán kůrou zpívám na srdce co neustále shání ze studených smrtí našeho vysténání zaryté hrůzou tam někde u krys. nejsem.
/proudy/
Probouzím se zjasu.
Teď už věřím, že mně pojdou vyhnaní.
Tam někde za snem,
skutečností prohnilý,
/strnou/
V mokřinách hladin i stesku
potopen,
hledaje po dně to, co již jednou ztratil.
Nachází leda tak strny o nádech,
/konečna/
Chladná vřetena
z papíru kovem pokrytá,
čekajíc na nové dny bez víry
V těch táhnoucích krajích stojí jen ony
/karlovu mostu/
Hle.
To Laborant Kostka jede na koni.
Nebe v rozpacích je poněkud potažmo
a komárům vkoutech vysávají preclík.
/kolem koukolem, koukolem kolem/
/kolem koukolem, koukolem kolem/
Koukolem kolem,kolem koukolem.
/pánví/
Poslal jsem pro harpuny na žraloky vbažinách.
Nečekal jsem však,
že vlesích číhá smrk
a za dveřmi si drze leguán.
/píry vísním/
/píry vísním/
Zatoužím písní stísněnou,
dveřím smeknu tmou,
na prahu břehy hledám.
/zbytkem okolností/
Po hřbitovním kvítí plesaly zvadlé stvoly.
I pro ně jsem hledal svá jména.
V mapách hlasů, co slyšel jsem,
však nápovědu nerozeznal.
/setnout klasy/
Tenkrát,
když kráčel jsem po azurovém vrchu:
Pod sněhem vykvetly černé ostružiny,
po nebi stékaly trnité slzy a usychaly,
/vrah kolemjdoucím/
Prachu kamení,ve vichrech, ústy vážky. Pro křídla hrdelní,kosti spjat, skládat. Jak se stát.
Náhle v oklamu zrak,vinou prolezlých,strak.