Písmák Katyně Ishira
Katyně
Podzim se dívá na tvou tvář,
vržou staré schody,
když jdeš a uléháš,
Protinože
Leháš si sama hrobníkovi na lopatu,
pevně věříš, že jde o podstatu.
Jsou Vánoce a tiše sněží
a nepřátelé budou přátelé jen stěží.
Praláska
Byla to praláska
tak si i říkala
ta která nemluví
ta která trestala
La Llorona
Ani slovy vyjádřit nedovedu
rozervané srdce temnoty
protože tu nejsi
má lásko ty.
Andělkulend
Z tvých křídel anděli
nastříhám si
obrázek na příští neděli
a z tvého šlechetného těla
Hodinková aféra
Tolik slov špatně zvolených
v hodinkové aféře
náš společný život proběhl u jedné večeře
Nemohu říci, že lituji
Zhnilá žena Lady
Pohádka růžová pantofle s holí
legenda umřela, noc končí tmou
jdu, jenom tak, už dávno mrtvá
za tebou
Nahá u stolu
Nahá u stolu, sedím tu vpapučích
Na prsa cinkáš mi sladkým mokem
Paprsky oknem píseň mou zpívají, tak jako každým rokem
Svěkem bez hranic, kladeš si otázky
Otevřené dveře
Na stůl položil sedm pečetí
ptal se, snad něco ti schází
hráli jsme hru
kdo stane se tím co ho nic neporazí
Modré mínusy planety
Nocnedovolí mispát
touha po tobě mě spaluje
chodím městem sám
abych uchopil tvoji opuštěnou duši
Tvoje hřmění
Nemůžeš vyhrát ani já, ani ty
snad korunou hodit si do vysoké trávy
touho má bolestná, marnivá
nevím si stebou rady
Kdo je vlastně žena
Žena je jak pavučina co
vranní trávě usíná
Žena je jak tenká stěna
když do muže se prolíná
Tajemství anděla z mléčné dráhy
Už jedou rytíři
a já tu v polobotkách
sedím popíjím a ve starých fotkách
hledám a vracím se do roků zdlouhavých
přišlo to tak náhle
Srdce se rozběhlo do ulic
hledalo lásku a klid
snad byla schovanápod víkempopelnic
otvírám, zavírám a stále nic
Petrklíč
Voníš jarním květem
za rozbřesku cítím tvůj dech
a můj stesk
po tvém rozechvělém těle
Konec starého inventáře
Už jen krůček nás dělí
od odepsání z inventáře
noc je shnilá a kyselá jako nedozrálé jablko
tak dobré ráno v našem rozpadlém království
Všelétání
Tvé údy vpluly do mně jako loď
ve vlasech chuť sténání
oči upřeně zíraly
a ticho hrdě se vznášelo nad našimi těly
Světloplachá Múza
laskáš jitra po setmění
hledáš tón
vokamžiku zapomnění
vše léčení
Mnoho tváří
Prsty své proplétám, kdo ví kamv područí hemžení okamžikuneznám díku v hříchujsi ten co hlásá spravedlnosta já věčnost co nasloucháhudebníkům života
Mámení
Kořeny vytrhlé jak prameny vlasů
a stále prší do krunýřů bot
po stokách zaznamenám krásu
zkapalním se, to mi přijde vhod
Gabriel
Nad nebeskou klenbou
položím tě na oltář
pomažu hvězdným prachem
do srdce vyliji ti svatozář
Před půlnocí
Rozechvět stíny, když ne jinak
nad tvým lůžkem
bych si přála
Okusit pocit viny, když ne jinak
Villonská poesie
Ač bídník jsem přec duši mám
miluji život
ale snídám sám
Na druhé straně
Klapoty střevíců
V ruce pár tun rumu
nehledej tu zatracenou
co spletla si chodník s kostelem
Válíme se v blitkách naděje
Ozvěny
Ozvěny
jsi má obloha vpoušti
moje smrt co pláce, když je okno dokořán
Vnitru duše