Písmák (Ne)skutečnost
"Tak o čem se vám dnes zdálo, pane Wolfe. " zeptala se mě doktorka. Ležel jsem, jako obvykle ve čtvrtek, na lehátku vjejí ordinaci. "Dnes to byl opravdu zvláštní sen, doktorko.
Peklo
Šel jsem do Pekla, abych zachránil svou matku. Nevim, jak dlouho mi trvalo, než jsem se tam dostal, ale ten pohled nikdy nezapomenu. Cesta mě dovedla až k hranici Pekla. Byl tam kůl, kterej vrhal stín.
Ona
Zaběhli do metra. Vydala se za nimi. Brala schody po dvou.
"Tady je ale lidí.
Bez názvu
První nádech je chvíle, kdy jsme samiZrozeni v pravý časJe umění žít. Přichází vzpomínky na okamžiky, co se teprve stanouDech se krátí,je čas,nepláču,neumírámJeště ne.
Bez názvu 2
Rudé nebe nad městem,zlomené kruhy v obilí,nemoct běžet, ale být naživu . jednou, napořádBojíš se žít. Život je, když se na tebe někdo dívá. Nesměj se .
no jo...
Byl jsi tady,stromy hučely ve větru a ty jsimi vyprávěl příběhy o životě.
Víš to bylo, když jsem si říkala, že nemám poslouchat.
přátelství..??
Přátelství je nadevše,tvrdí se,ale kudla v zádech od přítele,bolí nejvíce.
chci..
Mám a nebo nemámpokrytectvím celáprotažená do oblak
jít cestou necestounevědět kam jdumezi poli
mám chuťletět pod zemípod vodou se vznášet
nesmím.
Pro tebe..
je léto
čas se zastavil
horké slunce se dívá na zem
stíny nejsou tak chladné, jak by měly být
bez názvu
Na srdci led a v duši splín,je mi zima z nedostatku citu,bdím či spím,ne, je to sen,sen o věčnosti.
pravdivá...
. až bude Nebe na zemi,potkám tě,teď je ale na zemi Peklo,proto potkávám své přátele.
Smrt
Mám strach, že nedožiji rána, i když moje cesta byla vždy zdárná. Mám strach, že nedožiji poledne, měla jsem vždy ráda pohledné. Hodní nebyli pro mě, i když by se dobře starali o mne. Mám strach, že nedožiji večera, už jde paní s kosou, je veselá.
bez názvu
Poletím až na Měsíc a podívám se na Zem. Budu se klouzat po Mléčné dráze a až narazím na kometu rozplynu se do (ne)konečného prostoru. Prolétnu celým vesmírem a až najdu jeho konec, vrátím se na Zem a podívám se na Měsíc a hvězdy. Bude mi dobře při pomyšlení, že jsem našla něco, co se najít nedá.
Bílá vločka
Prší a pršet nepřestane,sněží a sněžit nepřestane. Déšt smyje špínu světa a až napadne sníh.
Bílá vločka mi padá do klína, dívám se, jak její kouzlo pohasíná. A než zhasne, řekne mi, že už je čisto na zemi.
Paní Lest
Tvář milá a vlídná směje se ti,jako král šaškovi z vysokého trůnu. Až ta tvář hlasem medovým řekne ti,že už máš smůlu,vydej se cestou bez konce a poznávej nové světy.
A kdybys přece jen konce došel,řekni té tváři, jak jsi tu cestu prošel. Neboť ta na to právě čeká a vysmívá se ostatním.