Písmák Máj
Je pěkný ranní máj, devátý,všechno se zelená štěstím,nebíčko mraky je zavátýa déšť vám brzičko věštím.
V aleji duby už obrostly,starý list na asfalt hází,děti nám, má milá, vyrostly,odešly a teď nám schází.
Nemrač se, má milá, nezoufej,neplač mi, usměj se na měa radši potichu zadoufej,že jednou vrátí se k mámě.
Už víš, že život je zkrátka kříž,tak už to na světě chodí,pravdu se však nikdy nedozvíš,Pánbůh si jen kostkou hodí.
Kdyby tak lidi věděli
Kdyby tak lidi vědělijaké je krásné pondělíkdyž láska prve rozkvétájako poupátko růže.
Kdyby tak lidi chápalijaké je krásné úterýkdyž příroda se zdravím skvíjako dobře živený oheň.
Kdyby tak lidi poznalijaká je krásná středakdyž umění se rodíjako nový den.
Kdyby tak lidi zjistilijaký je krásný čtvrtekkdyž štěstí se usmívájako hvězdičky uprostřed noci.
Vyrostla štíhlá jedlička
Vyrostla štíhlá jedličkatam mezi modřínya byla ještě maličkájak jiné rostliny.
Každé ráno si zpívalajak líbí se jí svět,divizna ji poslouchala,žlutý jí rašil květ.
A všude rostly kokošky,chválily každý den,jejich srdčité šešulkyšířily lásku jen.
A pampelišky vítalysluníčko zveselaa včelky kolem lítaly,příroda voněla.
Posmrtná
Jsem student obyčejný a ne příliš pilný,rozličné informace měl bych v knihách hledat,po dívkách venku občas vrhám pohled vilný,příliš si užívám a to bych neměl dělat.
Tak tedy naučím se flákat trochu méně,to aby štěstí mi nikdy neuteklo,zavrhnu v myšlenkách to hříšné Boží séměa potom přijde jistě po smrti mé peklo.
Teplíčko s karbanem a trochu horké vody,v kotli si poležím jako ve vroucí láznia každý den se pořádají velké hody,do nebe k těm sucharům mohou chtít jenom blázni.
Se svými kamarády čerty budu štípatdříví pod velký kotel, kde Hitler se smaží,lidi vždy umírali, nadále budou chcípat,za velikou snahu mě občas vodou svlaží.
Travička
Víte jak se pase taková kravička,když kolem ní roste zelená travička. Nejprv ji omotá jazykem, uchopía potom vesele zhltne to konopí.
Zrcadlo
Hledal na půdě cosi,co tam prý zanechal kdosi. Hledal až nakonec našela málem dostal kašel,když z zrcadla prach sfouk‘,aby se do něj kouk‘. „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi,zda mezi bytostmi živýmikdokoli tak nádherný jest,že by se moh‘ dotýkat hvězd. “Zrcadlo mlčí a hledá,hle - je v něm postava bledá.
Ó, chlast
Venku sněží, padá sníh, pivo, fernet, čistej líh, Vzduchem letí pětistovka, magister a becherovka, Bunda, šála červená, vodka, rum a zelená, Vegáč, prostě pohodička, víno, šampus, borovička, Alkohol je prostě všude, byl a je a vždycky bude.
Schůzka
Na první schůzku. Já nevím. Co byjsi řekla tomu jít do přírody. Pampelišky kvetou žlutě,pojď mezi ně, lásko, zvu Tě.
Schůze
V řadách židle tiše stojí, lidé už se zvolna rojí, vpředu pultík připraven čeká, dnes je jeho den.
Vcelém sále hvězdy září, řečník pomalu přichází, oslovení – krátká věc, začíná plamenná řeč, střídá gesta, apeluje, téměř křičí, přesvědčuje, vlastní postoj obhajuje, s posluchači debatuje, za potlesku odchází a lidé se rozchází.
Hvězdy v sále stále svítí, vzkazují, že máme dříti, aby se nám dobře žilo, to přání se vyplnilo.
Už vycházím na ulici, uši schovám pod čepici, v dálce budova se ztrácí a s ní i nápis: „Čest práci.
Zpěvy trudnomyslné
Od prosince do záříštěstí nechť tě provází. V dnešním světě uspěchaném,štěstí zpozdilo se málem. Brzy přijde temný čas,stíny zla povstanou zas,aby slabé zastrašilya ty silné porazily. Nikdo s nimi nemá šanci,tma už volá: „Hrajte k tanci.
Chodník
Nemám auto, motorku,skútr ani běžky,a proto se přemisťujipo Jihlavě pěšky.
Kdo však pěšky někdy šel,pocítil na své nohy,co je plovoucí podlaha,která zvána „chodník“.
Dlažky volné, zloděj bysi tu slušně nakrad‘,stačí vozík sehnati,posbírat ten „poklad“.
A za deště hůře je –pod chodníkem vody,zakopneš o dlažku jednu –to je rázem škody.
Žába
Malá žába v rybníce sedí,nekváká, mlčí, z vody hledí.
Sleduje mouchu, jazyk si chystá,všude je ticho a voda čistá.
Moucha si létá nad hladinou,nad klidnou, nad tichou, nad nevinnou.
Ticho jest – ni vážky tu nenía mouchu jímá podezření.