Pražské zrcadlo
Je to už patnáct letco jsem se ránoprocházel po Varšavě. Omamně voněla - krásná jak dívkakterou milujeme. ,
. a dneska prší a v duši zebe(uzřel jsem prchavý moment žití svého).
Poutníkovo doma
Až zase jednou nebude
kam bych hlavu složil
schovám se pod sluncem.
(. ).
Žeňa
Seděl jsem vkterési pražské hospodě – mám dojem, že to bylo na Vinohradech, ale přesně to dnes již nevím, neboť sám zPrahy nepocházím, tudíž mi její místopis občas splývá – a při tom vcelku bohapustém pivním klábosení slidmi, snimiž mě toho vlastně spojovalo méně než málo, jsem se náhodou setkal sdívkou jménem Žeňa. Šlo vtomto případě již o druhou dívku toho jména, kterou jsem vživotě potkal.
Žeňu číslo jedna jsem potkal o deset let dříve. Byla nádherná, pocházela zKyjeva, a právě ona se stala tou mou první velkou láskou – láskou svelkým "L" – právě tou, na níž se nikdy nezapomíná.
Modlitba
Tak bych si přál
jen dojít od Vltavy k Dněpru
je to pár kroků
a přece daleko
Balada o zloději
"A co jsem dlužna. " zeptala se. "Nic nechci," řekl chlapec. A vzal si její srdce.
Když hledám a když nacházím...
Listuji Skácelem a vkládám záložkydo stran z nichž srdce zabolelo________chodím si pro pokoru tišea s vděčností. (28. 3. 2008; 12:56).
Viděl jsem hrát si děti
Viděl jsem hrát si děti. Viděl jsem plakat ženy pro jejich padlé muže. A viděl jsem lid, jak zaslepen naslouchá svým vůdcům,pomalou cestou do záhuby kráčejíc. Viděl jsem muže, který tak nadával,až z toho byla válka - přes mnohé sliby míru.
Pivní
Je Ti blbě. To je z vody. Rychle zamiř do hospody. Pivo si tam dej,pak Ti bude hej.
Nemožné možného? (konfrontace)
Jedeme jízdu z které se nevrátím,tak nedělejte přestávky, já tolik bych chtěl vidět. (z roku 2001).
Nepragmatická
prosil jsemo sklenici vody - byla mi odmítnuta,tak jsem poprosilo krajíc chleba - ten mi dali,za dvě hodiny jsem pošel,poušť byla horká,smáli se: ,,Hlupák jeden. "(závěr léta roku 2000).
S moderní dívkou v metru aneb Miss Cosmopolitan
Někdy se to tak stane,že metro zastavíuprostřed tunelu(mezi Skalkou a Depem Hostivař). Vidím to jako dnes,tu chvíli,jsme sami ve vagonua slečně modelce se rifle zařezávaj do špeků,jichž by ses na ní nedohledal. (14. 4.
Smuteční
Vyšlehl plamen(. )pak rakev vynesli (smutek mne obestřel)však těžší jeto ticho nad Dunajemnáhletak nekonečné. Sbohem. (26.
Ptám se (Homo Pragmaticus?)
Co zbylo z morálkya z našich předsevzetí. A co ze závazků - slibů straně. Co zbude z dneška,co z našich potomků. Ptám se vás - ptám se za ně.
Setkání Bezruče s Gottwaldem
Šel muž po Beskydua zaplakal. Šel, o 40 let později, jiný muž po Prazea řekl: "Hle,ten muž trpěl a plakalpro naše ideály. "A tehdy muž na Beskyduzaplakalpodruhé. (ČR, 20.
Ráno
- Čas kdy slunce vchází okenní slavobránou do našich životůa začíná psát další kapitolu tohoto nádherného příběhu, to je ráno. (12. 10. 2000).
Prší
Prší. a tři lidé (a dny) jsou málo (zdají se mi být) na prožití všeho co smí být nazýváno krásným za zvuků deště - hudby - jíž uslyší ti kdož v prašné poušti pod sluncem horkým bloudí čekajíc na nádheru a přitom nevědouce blázniví že už je tady a taky byla celou tu dobu po kterou oni po ní touží. (Hadviga, 12. 10.
Střípky
Tak už nám na Jurečkuzbourali šatny,ty staré dřevěnév nichž jsme se převlékali,když jako děti jsme chodilise koupat. Byly už staré, zpuchřeléa dávno nesloužily. Postaví nové,moderní,prý krásné. Vem ale čert tu modernost a krásu,mně bude smutnoza střípky mého dětství.
Rekviem za Bhudž
Padala slza k zemi. Viděl jsem ji a chtěl ji chytit do dlaně,avšak propadla mi mezi prsty. Spadla do prachu ruin,kde se slila s kapkou krve. Pak na ni šlápl jihokorejský záchranář.
V Těšíně na Rozvoji
V Těšíně na Rozvojipřejelo veverku auto. Byla to Škodatyp: 120 L. Byla to ŠKODAzhasl jeden život. Říkám si: ,,Zda ji někdo zvedl a pochoval.
Ptám se (sám sebe)
Jak mohu v poklidu a s láskourozjímat o Bohu,zatímco v Etiopii umírajíděti žízní - vražděny po tisících(i jinde a jinak) lidskou lhostejností. A je-li všechno jsoucno skrze Boha,pak tedy (zprostředkovaně) takélhostejností Boží. Jak mohu být šťasten.
Sněží
"Sněží, a my budem mrznout, - alebez ohledu na mocnost závějí mrznem už dávno,- někde tam uvnitř, - jsme už možná zmrzli. A nebo se to může stát hned zítra, vždyť- už je mi zima, (a to pěkně dlouhou dobu. )- tam, někde uvnitř, zase cítím chlad. " (Praha, 22.
Odpověď
Proč jdu do světa. Co mě tam tak táhne. Inu, honím se za svými sny. Totiž, hledám něco, jako Tebe.
Přízrak běžících madon
Madony utíkaly v houfu,jejich bílé noční košile jimrozfoukával vítr. Utíkaly do studených nocív nichž dojdou bolestného(i bolestivého) poznání životaa jejich bílé košilky potřísní se krví. (která už nepůjde umýt).
Studánka naděje
Prošel jsem svět a ztrhán,v kolenou klesám - u Tvých mechem, (svěžím jak láska v jaru svém), protkaných stěn - umdlévám. - "Studánko, žízním po naději. Studánko, zdalipak máš jí dostatek,abys naplnila mou touhu. "Studánka mlčí.
Maturák 13.B (Kocovina 2002)
Oči se Ti lesknou jako zrcadlo,v němž bych chtěl spatřit,co v životě svémhledám. Ty jsi pila Terezo. Máš opileckou jiskru,která - byť svůdná - mně přestozabraňuje se s Tebou milovat. (Neboť milostná kocovinabolívá více než ta z chlastu).
Ztracená, hledaná, očekávaná...
Nevzdaluje se,nepřibližuje se,vůbec tu není. Já na ni čekám,doufám,a oddávám se snění. Kde jsi. Kde jsi.
Pusté město
Ulice osamělá, kde není kdo by zdravil,a kdo by podpory v Tvé slabosti Ti dal. Ty rvát se musíš sám, jdeš. A z popelnic jen krysysledují Těa křivým úsměvem zobrazují svět. Leč obraz sám, ten křivý není.
Vždy se najde někdo, kdo uvěří. (Pohádka z budoucnosti)
Šel světem strašák,říkal si Mír,oděn v nábojnicové pásy,tvrdil nám: "Já jsem vaše Spása a Štěstí. "Své teze neopomněl podpořit zvednutou pěstí - a v ní samopal. Jeho bytem byla odpalovací rampa,kde žil se svou družkou Smrtía dvěma dětmi - Hrůzou a Zmarem. A lidé, nevidíc jeho pravou tvář,naslouchali jeho jedovatým slovůma říkali si: "MÁ PRAVDU, TEN CHLAP.
Vlaštovka
Poskládal jsem Ti papírovou vlaštovku,to abys nemusela domů chodit pěšky. Noční Prahou můžeš teď letět na vlaštovce. (Praha, klub Kaštan, prosinec 2006).