Lucie
Lucie má málo času,kdy uvidím její krásu.
Její vlasy, její tváře,zas boří se do polštáře.
Až zavřou se její víčka,není tam, kdo by ji hýčkal,
kdo by její tělo chránil, pevně stisknul, neporanil.
Stisknuté zuby, zatnuté pěsti
Stisknuté zuby, zatnuté pěsti,
sevřít ji pevně, chuť drtit kosti,
zpocené čelo, zpocené tělo,
místo krve vitriol.
Dětinská hra na osudový okamžik
Otevřel jsem si druhé pivo a vychutnával si otupělost po poněkud přežraném obědu. Vkombinaci se zbytkovým alkoholem znoci to sice už není nejhorší, ale je to málo. Málo na to, abych nepřemýšlel o hranici mezi odmítnutou netrpělivostí a zbabělostí. O hranici mezi nevěděním a neschopností jednat podle toho, co víš.
Pivo-prášky, pivo-rum
Telefon zapípal, večer pozbyl scénář a tak si otevřel třetího lahváče a zapil jím dva prášky, které by měly být něco jako paralen. Ještě pořád ho bolelo vkrku, možná i proto že pořád pil pivo. Slunce definitivně zapadlo za protější barák a červánky čmáraly po obloze přesně tím způsobem, který se každému tolik líbí. Díky nevšednímu světlu jakož i díky koktejlu prášků a piva atmosféra vpokoji získala určité kouzlo.
Je osm večer
Zvyk je balast, který poutá psa kjeho zvratkům. Dýchání je zvyk. Život je zvyk. Anebo přesněji život je řada zvyků, protože jedinec je řadou jedinců…Zvyk je tedy souhrnný termín pro nesčetné smlouvy uzavřené mezi nesčetnými subjekty, které tvoří jedince a jejich nesčetné korelativní objekty.