Písmák Ztracená v d/sobě...
Umíráa její tělo se na ni dívásvalomocněbezcitněnicnevív bezední.
Lenost
Zlodějkav černých rukavičkáchpřinesla vůni bergamotua bílým šálem ošálila smysly
Vykrádáštělesné schránkyčteš si nedoručené dopisynezvaná
Návštěvakterou nikdo nečekalpohladívezme si všea zůstane svěditpod kůží
Slunci
co ti tak napsat. snad jen že už chybíš i barevným vitrážím našeho kostela.
Ráno po probdělé noci na pláži
ve třech kapkáchna želvím krunýřivychází slunce.
Hledáček
Jsem hledáček, co snímá modro-oranžově, dýchám očima. Ostrost jazyka mě přitahuje, nenávidím pouta a miluju vtip. Proč jen s tebou mívám závratě, když ležím.
Pod sítí
Mezi stromy v houpací síti natrhané kvítí a pod tou sítí němá dívka s písní v prstech pohrává si.
Je čas spát...
Je čas spátvždyť víšjak snadnonezapomínámjen kolíbat severšibudu celé hodinynež usnuzabalím sedo svých pěti cípův každém jednu vzpomínkubudu ohřívata ruce ránamě pak vytřepoujak peřinudo bílých vln.
Běh x metrů
snažím sedoběhnout k cíliv překážkáchlámu (si) ručičky. . hozená do hodin.
Mrtví
Mrtví se u násčasto schovávajíslyším jekřik dětí na hřištiněkdy přijdounečekaněs průvanema shodí zarámovanou fotkuv obývákusvíčky mi občas nejdou zhasnouta slzy tečou po tváříchbezdůvodněmám asi strachale nevím o toma hodiny co nikdy nešlyodbíjí půlnockaždý rokve stejný den.
Mám se vzdát?
Mám se vzdáta klečet ti na palcíchu nohou. si pišže ne. bojovat buduza svojevětyza upřímnostza citySVOBODUslovaexistencia za všechnydětico si hrajíaby nezlobily.
Rány
Zapustím se do tvé invencepak ať si střílíšipky do terčemého batikovaného šílenstvíčervenou do žluto-bílérány mi dělajíživot barevnější.
Běží, běžím, běžíte, běžíme aneb Html machrovinky - vřele doporučuju ;)
Proč běží část sloupce s on-line autory. Líbí se vám to. To bude asi tím běhajícím nickem, co. Doufám, že to takhle nebude běhat pořád, asi bych z toho zblba.
Pro něhu
Žár si zažárlil a čistá voda ho uhasilaJen zašeptalspíššš. A já spalana okoale jen na to pravépro něhone -pro něhuna jeho rtechchladná.
Krušné chvilky jedné studentky
Cihlový komínstále stojíi když už dlouhá létaopírá se o rámnašeho oknajako šikmá věž v PiseOd sousedůhraje televizeÚnava opírá i měo kuchyňský stůlmarně tak hledám tvé ráměa v očích mám sůlNepláčujen solím chlebaco mi zbylještě od oběda.
Tvoje boty
lžící nabírám boty a ty tvé tu nejsou a to mě děsí
dřív jsem se do nich mohla obout a vyzkoušet si jaké to je být tebou být vtobě ztracená
chybí mi teď ta tři čísla navíc ta volnost dítěte vtatínkových nazouvácích a schovat se není kam jsem stísněná ve svých vlastních botách ve své svobodě a to mě děsí
Duše housenky
Chtěla bych být housenkou Její duše je barevná a cítí vůni květin
Slova
Jsou-li slova
klíčem ksrdci,
pak radši mlčme,
abychom se vzájemně
Hrobník
Stromy zašuměly
svými modlitbami…
Když procházel alejí,
ruce mu voněly hlínou
Odpuštění
Nebe je klidnéjako dva kopečkyjogurtové zmrzlinyOdpouštěnístéká po kornoutkuna naše prstyNavěky slepenídokud si neodpustímeTak ochutnejSmír je sladký.
Afriko!
Mám v soběmalý africký bubínek,miluju černé ponožky -bosé nohy v blátěa tvá ústa z peřinek. Každou noc mě přikrýváš. Afriko. Svým zpěvemjsi bohatá.
Luční koník
Mít volnost lučního koníkachtěla bychvyskákat po stéblech travna květy slunceléčit se na smetankáchTam kde se milujípramínky vodyi tam kde se rodíbarvy duhysvítat v probuzeníDo všech těch kýčůzabalím sea sbírat budu vklečevůni tvých neviditelných stoph o ph o phop.
A nebe je na mých rtech
Smála jsem se ti na celou střechu, že mě přes dalekohled neuchopíš.
Zadíval ses do něj a mysticky temným hlasem jsi prohodil: "Co neuchopíš, nepochopíš. Jen lidé políbení Bohem mají dar chápat neuchopitelné. " Od té doby nastavuji tváře větru a nebe je na mých rtech…