Písmák radost ze života
Když potloukám se světem a nevím kudy dál
kleknu na kolena a Pána Ježíše zavolám.
On se ke mě skloní a podá mi ruku svou
a já s jistotou vím, že jdu za tebou.
pravda, cesta a život.
Kdo dnes touží poznat pravdu.
Nejen tu, která
se schovaná v černé skřínce,
ale ta psaná srdcem, přímo pro nás.
život jako email
To co bylo dávno nenívše ted vzplálo v zapoměníV hlavě jako v cederomuutíkám teď rychle domůuložím si do pamětivšechny ty tvé milé věty. Když ráno zapnu počítača oko levný promítač jesnímá ty tvé obrázky jako v moři lesklé oblázkyjak na souši v písku psanémemailem klavesnicí danémti pošlu zprávu elektronickyv čase sestaveném chronologicky. Teď cestá má je daleká a mé srdce k Bohu mířížijeme jak pionýřia vlak nikde nečeká. Zastavi až ve stanicikde milá dívka podává kyticia z úsměvem tě víta v zemipodobné novému nebi.
Po čem v životě toužím?
Po čem v životě toužím.
V životě toužím mýt za přítele Tebe.
věneček z myrty
Hlavou mi stále procházíšjak nekonečným tunelemcestou dlouhou mě provázíškdyž vedle sebe spolu jdem. Jsi jak mladá myšlenka, velká,která se prvá zrodilajsi stále ta na kterou čekámjež vráti se . Bolest rázem jsi odhodilaa zapoměla jsi na ty chvílekteré jsme spolu prožily. V přívalu světa ztratí sesnad neůspěchy a omyly.
ponožky a rohožky
Koupil jsem si ponožkya tři páry rohožky. Co stím vším počít si mám. V domě žiji sám a sám. Jen pejsek v koutě schoulenýspí na křesle dřevěném.
Nebe
Když málý kluk jsem kdy si byljá s tátou, mámou krásně žili se dvěma sestrami. Pár kroku v životě jsem udělal já musel jít dál a dálteď vyletěl jsem ze strany. V domě z dřevěným žápražíma s dřevenou doškou nad hlavousvět svůj žalem prorážíms najivní to představou. Hledám svět kde láska kvetea přátelství si můžeš utrhnouttam nenávist není ve světěa zlo je možné uvrhnout.
Matka
Země, Matko, buď pozdravenajen chvála Tobě právem padnejsi jako rozzářená ženas úsměvem tvá krása vládneS láskou Tvoji ptáci píseň pějíve vodách se život rojív srdci zvony silně znějía slunečnice hlavy své k slunci otáčejí. Toliko málo ze života tvéhojenž nám můžeš nabídnoujít cestou tuláka potulnéhojenž stromy tvé může obejmout.
Tiché volání
Já tiše volám Paneať se stane co ce stanejá vůli tvou chci mít. Když kříž svůj dál mám néstsnad nesejdu ze všech cestpo kterých mám stebou jít. Ty jsi života vůdcevelký jeho tvůrcejsi ze všech králů král. My hříšní jsme jen lidéikdyž né že zrovna vlídnějsme se zachonali,když jsibyl ukřižován.
Básník..
Verše, jsou jen umělá slova,která vychází z nás básníků. Vytváříme jim určité pocity, nálady, chceme sdělit to, co je vnás. A tak píšeme verše a skládámeje do různých podob,a čtenáři si je čtou a stávají se také básníky. Básník je čtenář vešů,nebo čtenář je básník.
Přírodní říše
Světlo se vkrádá do ranního dnea noc se chystá ke spánkui bříza své větvě k nebi pnekteré si obléklo šaty do červánků. Na poli dozlátlo letní oblía voda v potoce jemě šustíkdo nevidě, tu krásu si zajisté oblíbía z hlavy všechny nešvary pustí. Motýli si poletuji z květu na květa čmelák si bzuči pro radostslavík učí své děti píseň pětstraka obdivuje lesklý skvost. Matko přírodo tys umělkyně světatebe nepřekročí a ni písní psaná větaTebe nenamaluje žádný malířani básník , básník tebe neopíšez porcelánu se vytvoří talířz tvé přírodní říše.
Duha
Koupil jsem si tuhua nakreslil duhu. Pestré barvy kolorituvedle sebe jako řada bytůmalované s láskou, citem,s volným nájemním bytem. Na modré ulicividět barvy kreslícíLidé žiji v přepychus natlačenými penězi v balíku. Doprava tam nefungujekaždý má své fárojaguár tam provokujepeugeot jezdí v pravo.
Andulka
Na kopci za dědinů
stojí mládenec v trávě
zpívá:miluju jen tu jedinů
skterou chodím právě.
Cvála Tobě...
Potkal jsem ženu
a poznal lidskou něhu,
co v životě jsem ztratil,
to u ní se smysl můj navrátil
Topic
Daleko za mestem hala tovární, slyšet odtud železa kování, a u jedné pece, starý topic sedí, jen do prázdna syrove hledí lopatu oprenou má o záda, kourí, a ríká si,to je paráda. Jen tak si sedet u trouby a kourit v klidu tabák, brát za to tezké šrouby a nedelat ani za mák. Kotel hasne, topic sedí tu rázem zaslechne v popredí: Hala horí, spaste dušu, už ma všichni certi kušu. Ale starý topic leží, cas pomalu klidne beží.
Cigareta
Děkujeme, že zde nekouříte,
napsáno bylo na dveřích,
do ticha vzduchu se ponoříte,
říká to každý znich.
malinká dušička...
V patosu světa, pluje bárka
jen urárážky a ponížení
jsou jí větrem.
Na divadelním prkně, vedená loutka,
Zpověď
Má duše tají
velký lidský smutek,
a tak se kaji
za hříšný to skutek.
Spasitel
Nad širou plání vysvitla hvězdaa pastevci vzhlíží v úžasuta bílá záře na nebe kleslaruce spínajíc u pasu. Tu anděl z nebe na ně hledí a v rukásh svíra novou zvěstpastevci ve strachu sedís rukama sepjatými v pěst. A anděl pravil zdávy buď te a spěchejte rychle k betlémuné podle zjevu lidi sudˇtea neměj te z toho migrénu. Tu pastevci k Betlu běžíjako vítr na trávězpátky se ni neohlížídále běží napříč té zprávě.
Beduín
Listí, vzedmulo se na okraj sahary a přistálo na poušti,kde pastevci pásli,za zvuku větrů a vychrů,svá stáda plných myšlenek. Jednomu z pasáku uletěla myšlenka. Volal. Kde jsi, má jediná,můj rozume.
beze smyslu...
Tmavou chodbou života si kráčím,tajemnou to cestou svou. Běžm, křičím,leč mi síli stačí,a temnota svíra mi nad hlavou. Za zvuku malebného to'nu,hraji si ve strunách času. Lidské smysly příčín se tomu,že nezaslechnu člověčího hlasu.
Jsi mi vším
Tys můj život a mé bytí,láska, trpělivosttouha, víra ,naděje a síla. Jsi mi vším.
Má láska k toběať je velká,duvěra, ať hluboká. Jsi mi vším.
Přichází...
Denní obloha k spánku se chystá. Nastává noc. Vítr s listím si hrajemelodickou píseňza zvuku loutny. Ticho, klid.
což takhle semafor
ze země vyrostl výhoneknastal život nový,slunce, voda pro rostlinuje pohonek,srdce znovu poví. oblaka roztroušena po nebi jsoua vítr s větvemi si hraje,dva myslivsi po zemi jdoupoznávají, co je nepoznané. labutě po vedě plují si lehcea žáby smělě skuhrajíkdo přesto všemu se řádně řechce,ten se životem prát se umí. mileci jsou jak mravencizalezeni v jehličí,zaplotem jde matka vencia vítr silně píseň si fičí.
Růženec
Svět je plný nenávisti, zlobya pokušení. Jen malá hrstka lidí přetvává v míru a čistotě. Vojáci vedou ve státech války,ale v jejich nitru jsou ještě dětmi,kteří si dovedou hrát na písku. Klečím, před těmi to lidmia v ruce svírám růženec.
Otec
Otče můj,ty pracovals tvrdě. A já s úctou na tebe,shlížel zdálky hrdě. Ty naučil jsi měrozpoznati klasy,děkuji tobě, za tvé otcovské časy. Dobrým učitelem jsi mi byla spolu strávilijsme mnoho chvil.
Škola života
Jednoho dne, pohlédl jsem na svět. A nevěřil jsem. Ve škole mě učily číst, psát a počítat, ale jak mám žít. To jsem nenašel vžádné příručce.
osud
Osud se vylil jak mešní vínona teplou černou zems příběhem smutným. Z nebe se lilopojď rychle venčlověče vzporný. Na vlnách časus hedvábným šatemzavaž si tkaničky. V obézním pasua rychlím hmatemty potkáš sudičky.
nitro v srdci
Lidský sval je plný citůvedený je k odpuštěnístaví se i proti hříchužal,bolest odvede v propuštění. Nitro v srdci je li silnéporazí i nenávistv lásce srdce nelenivésnaží se nám vyjít vstříc. A tak věřme jeho citua poslouchejme jeho hlaszahoť knihu plnou mýtůa dej mu cestu v tento čas. Dej mu napít lidského vínaať zakusí i hořkostisrdce opět vyjde z nitraa překoná i bolesti.
znovuzrození
ten den, kdy na svět vyšel tvůj první křikse zastavil čas. Vítr, co bouřil ve vlnách moře, rázem utichl a pěnivá voda ,se změnila v klidnou a modrou hladinu. země, se přestala otáčet okolo své osy. Vesmír, jako by zapoměl být vesmírema komety, se přestaly prohánět po obloze.
Bílá zmije
Nitro duše jako nebe,láska bolí, hřeje, zebe. Mezi dvěma lehký cit, to pak lépe dá se žít. Vlahý plamen žhavá jiskra, letmý dotek cítit zblízka. Při prvním letním doteku, lehnu si stebou pod deku.
Samota z lásky
V pokoji jsou dvě židle, dvě postele a dvě lampy.
Noční světlo proniká dvojím sklem do pokoje.
A já ležím na jedné z postelí a jsem sám.
Přemýšlím.
konec pravdy...
Jdu dál cestou svou,jež konce nemá,jdu dál za neznámoujež je stále němá. V tělě úzkost a vsrdci žal,a já se tobě jenom smál. Tys plakala a prosilatak nevinná ještě nebyla. Slzy ti kapaly na černý koberec,zvláčnili ti červený ruměnec.
Co dřímá v každém znás
Co dřímá v každém znás,jako dítě v peřinách. já zastavit chtěl časo prázdninách. Ranní slunce rozzářilo zem a rosa dala vláhu,polobos vyběhl jsem vena zemi dal zdrávu. vítám tě ,vítám matko,bud zdráva tya než slunce na obloze vysoko vyšlo,vytahuju rolety.
Co dřímá v každém znás
Co dřímá v každém znás,jako dítě v peřinách. já zastavit chtěl časo prázdninách. Ranní slunce rozzářilo zem a rosa dala vláhu,polobos vyběhl jsem vena zemi dal zdrávu. vítám tě ,vítám matko,bud zdráva tya než slunce na obloze vysoko vyšlo,vytahuju rolety.
Co dřímá v každém znás
Co dřímá v každém znás,jako dítě v peřinách. já zastavit chtěl časo prázdninách. Ranní slunce rozzářilo zem a rosa dala vláhu,polobos vyběhl jsem vena zemi dal zdrávu. vítám tě ,vítám matko,bud zdráva tya než slunce na obloze vysoko vyšlo,vytahuju rolety.
Tak trochu balada
Venku,tiše padá sníhta jasná bílá vločkajen touha tiše konejšía v srdci láska počká. Mrazivý vítr nebem si plujea shlíží na zem dolů,stařena u kamen podřimuje,a kocour sedí u kulatého stolu. Po trámě se plazí had sykotem vyvolává stach. Já, sý ,jsem tu pánem,koho uštknu,sý,je sním ámen.
Kol
V blahém teplém večeru,chůzí houpavou,smutně se můj krok vineLevá,prevá a zase levá. nohy my kmitají jako na kolotoči. Nad hlavou jen hvězdy prosvicují černou tmu,brodím se prachovou cestou,která nemá konce. Podél cesty vedou vedou koleje.
víc než přítel
V tmavém letním večeru,jdu chůzí houpavounohy my kmitají jako na kolotoči. Pravá,levá a zase pravá. střídají se jako roční období. Nad hlavou hvězdy rozjasnují noca v dáli je vidět cesta,která nemá konce.
bíla perla
V temné hloubce lidského tělaskrývá se beznaděj a tma. ani pramen světla,ani teplý proud,nepronikkne dovnitra. Je chladslzy,stékají po stěnách jako krápníky v jeskynivytváří komické kreace,ale nelze se tomu smát. je chlad.
Kleště
Ráno brzy jsem vstal,již okolo pátéranní chygienu udělal a snídaně,to znáte. Rychle kalhoty, kde mám a co košile. levou botu my někdo vzal,asi omylem. Se slečnout z pasáže rozloučit se rychlea auto z garáže, jenže kde jsou klíče.
Svoboda
Město obléklo si temný šatjen paprsek světla line se do tmyz oken činžovního domu hraje hudba . Bach. Prsty hrají si s klapkamijen myšlenka je tupáhvězdy na tonech bluesse svitem mesíce tancují. Na lavičče v parku starý tulákpřikril se hvězdamipod hlavou svoupoložil si igelitovou tašku.
Snad to tak bude
Láska je jak deště proud,zprvu na něj kape,když člověk najde příjemný kout,myslí si,že jim to klape. Kolik lidí se v lásce mýlí,a kolik k nim přibude,člověk ujde mnoho mílí ,než k jedné se přivine. Hledá místo kde čas ztráví,s kým by život prožít chtěl,i v novinách se píšou zprávy,že v lásce byl ubitej. Uběhne doba,kdy dva se sejdou,než lásku v sobě naleznou,i dítě by snad aspon jednou,v lásce k sobě přivinout.
Snad to tak bude
Láska je jak deště proud,zprvu na něj kape,když člověk najde příjemný kout,myslí si,že jim to klape. Kolik lidí se v lásce mýlí,a kolik k nim přibude,člověk ujde mnoho mílí ,než k jedné se přivine. Hledá místo kde čas ztráví,s kým by život prožít chtěl,i v novinách se píšou zprávy,že v lásce byl ubitej. Uběhne doba,kdy dva se sejdou,než lásku v sobě naleznou,i dítě by snad aspon jednou,v lásce k sobě přivinout.
Vojákův čas
Ve vzduchu byl cítit boj , na poli vojáků plný roj. Zbraně o sebe hlučně skřípaly, jeden do druhého bezcitně bodali. Blátem jsem těžko šel, rázem výstřel jsem uslyšel. Pršelo a byl cítit chlad, bezvládně jsem do bláta spad.
Cestička kamenná
Cestičko kamenná,kdo tě jsem složil,kdo tvé kameny do cesty vložil. Byl to cestář,nebo kameník,tak pověz,který to byl z nich . Byl to kluk práce zručné,sebou měl jen jednoho učně. Pro lidi cestu kamením dláždili,pro jejich chůzi v blátě se soužili.
cesta
Co v životě mě čeká. Jaký je to osud. Starý poutník vypravuje. Jako mladý,rád jsem cestovalProšel jsem hodně zemí,a prošlapal hodně bot.