Písmák Pour Pierre
L'étoilesur la toilede ton bateau. C'est l'amourdans les joursoú tu me connais pas. Je fuis par lá. Merci parce queje sais queil faut fuir.
Berenův Zpěv loučení
Sbohem, jarní svite mých dnů
Sbohem, sladká útěcho mých snů.
VTvých očích třpyt hvězd já uviděl
O Lúthien,
Paní noci
Dnešní noc svá černá křídla
tiše, smutně rozprostřela.
Paní noci
sestupuje
31.1.08, den bezedný
Dnešek nic neříká,
dnešek mlčí,
přede mnou utíká,
strachy se krčí.
1.2.08, den radostně bezstarostný
Všechno temné kamsi padá.
Moje duše, tolik mladá
znovu skáče radostí,
že její dlaně-plny štěstí.
3.2.08, sluneční den
Paprsky
na řasách Tvých
zlatem
zářících.
4.2.08, den kouzelníkův
U stolu naproti
Tebe –
kouzelník.
Vočích má nebe.
5.2.08, den s čajem
Čaj a dýmka
trocha kouře
prázdná sklínka
vTvých očích bouře.
6.2.08, den deštivý
Kapky a zdlažby
zrcátka:
Život není
pohádka.
Příslib....
Přitanči po špičkáchk lůžku mému,radostně poddám setělu Tvému. -V příboji nocina vlnách tmysplnímespolečnésny.
26.1.08, den kuřácký
Větrná bouře
Čeho se bojíš.
Pramínkem kouře
rány si hojíš.
27.1.08, den tance
Haló, haló.
Déšť a jaro,
tanec a zpěv
bouří mi krev.
29.1.08, den krizový
Proudy a víry
strhnou tě směle
nevidíš rány
ve vlastním těle.
30.1.08, den bez nálady
Mezi nima
nic, než zima,
mlha a chlad.
Duše má má hlad.
Oh Jesus...
Oh my God. This is not real. Not possible. But I believe that it could be.
Oči uhrančivé
(R)oztančené
p(A)nenky očí Tvých
(D)o
n(E)konečné
Minuty
Ještě 7 minut. 7 minut nudya utrpení. Odhal sama soběnejistotu a strach. Stačí Ti 7 minut.
Zastav!
Zastav se. Chci znát tu chvílipřed dotykem. Chci uchovat ji v sobějako jiskřičkudo temných dní.
Ode mě k Tobě I.
Od Tebe ke mě. Pár milimetrů:TyPažeNáručÚsměvOčiPolibek---------PolibekRtyDechDlaněObjetíJá.
Ode mě k Tobě II.
Od dlaně k dlani- pohlazení. Od tváře k tváři- něžný úsměv. Od ucha k uchu- tichý vzdech. Ode rtů ke rtům- polibek.
Sen o minulém
Jsme zpět u Jarouška na chatě v Bohuslavicích. Rajče, já, Štěpánek, Kača, Jarouch, Kokiš. Možná ještě další lidi, nevím. Ale uvědomuju si silnej pocit, že je nás tu o hodně míň, než na Silvestra.
Něžný
Co poslední naděje. Neboj, nic se nedějeNechci vícerudé lícea Tvá mužná ramenanaše láska ztracena. Smiř se s tímjá tiše spím:jsem jen stín. A oddychujiv temné slujiuklidnění přišlotiše:Tanec je novájistota má.
Études impossibles
Dutina vprostředprostoru a času. Dutina ozvěnoutvého hlasu. Dutina, tmy ni světla neníDutina plna utrpení. Dutá a o mémoire snaha.
Leden
Jemná mlha se válí
mezi stromy.
Na loňské trávě
vpaprscích slunce
Jaro, kdy???
Led taje
a svět si hraje
na lepší místo.
Však není jisto,
Pohádka II.
Sbohem rytíři můj
slečna Tvá opouští temnou sluj
deprese svojí
sama se bojí
Život
Život je sen
a člověk člověku je vrahem.
Kam padají lístky naší lásky.
Kam míří holé větve
Stesk
Sama bloudím noční Prahou
Světla na hladině vod
Teskně krouží nad Vltavou
Temný, tichý moll akord.
Jarní
Slyšíš.
To vítr cinká
budoucími lístky
a my toužíme po jaru.
Hřbitov
Ano. Samozřejmě to pro mě byl šok. Bylo mi teprve jedenáct let. Přesto jsem chápala, že otec tu nabídku prostě musí přijmout.
Déšť
Jdu mokrým městem. Dlažba po dešti připomíná malá zrcátka, ve kterých se shlíží samo nebe. Jdu zranní mše a mé kroky míří na opačnou stranu od mého domova. Co hledám.
Zabil jsem člověka!
“Zabil jsem člověka. ” Vylétlo ze mně aniž bych si to uvědomil.
“To má bejt další ztěch tvejch vtípků, nebo tentokrát mluvíš vážně. ”
Přesně tohle jsem na ní nejvíc nesnášel.